Když jsme v roce 1946 přišli do Šumperka, častým cílem nedělních vycházek s rodiči byla Tulinka. Zajímavá část vycházky začínala za městem. Město bylo tenkrát menší, za dnešní ulicí Vrchlického už byly pole a louky. Tam, kde je dnes školní hřiště 5.ZŠ, byl větší ze dvou pivovarských rybníků, na kterém se dalo v zimě bruslit, pokud pivovarníci neodvezli led do lednice místního pivovaru. Součástí letní vycházky bylo plašení žab v tomto rybníku.
Když jsme se žab nabažili, pokračovali jsme kolem potůčku, který napájel tento rybník (potok dnes zmizel v kanalizaci). Ten tekl kaštanovou alejí, která byla na místě dnešní ulice Pod Vyhlídkou a která pokračovala dnešní ulicí Reissova kolem „sanatorky“. Dnes je sanatorium zřícenina, ale tehdy to bylo fungující plicní sanatorium pro děti.
Potok se ztratil na kraji lesa v mokřině a naše cesta pokračovala spodní pěšinou až na palouk zvaný Tulinka (asi proto, že se tam chodila místní mládež tulit). Tam stál vysněný cíl naší cesty: dřevěná bouda, vedle ní stůl a lavice, ze země trčela rezavá trubka, ze které tekla voda. V neděli byla bouda otevřená a prodávaly se tam dobroty, jako slané tyčky, mejdlíčko a žlutá limonáda odporné chuti, servírovaná ve skleněných lahvích s keramickým uzávěrem.
Nechápu, čím motivují dnešní rodiče své děti k vycházce na Tulinku. Vždyť tam není ani WiFi připojení !!!
Zimní radovánky u Tulinky.