PROŠLI JESENICÍ
Zaprášené anály tvrdí, že jeden ze zemských vladařů, radikální husita Jan Sádlo ze Smilkova, nechal vyučit na bakaláře Mistra Jana z Jesenice. Totéž tvrdí vědecký pracovník Ústavu československých dějin pan Nový: Narozen byl v Jesenici, jižně od Prahy při benešovské silnici. Farní zápis z Kostelce u Křížku, opsaný od soukromého kronikáře, konstatuje, že v Kostelci u Křížku kázal kněz Mistr Jan z Jesenice. Mistr Jan z Jesenice jako bakalář odešel na studijní cestu do italské Bologně, kde získal tehdy nejvyšší akademickou hodnost, potvrzenou samotným papežem, a to doktora všech práv. Když se vrátil, stal se osobním zpovědníkem manželky krále Václava IV. – Žofie. Pro zajímavost – komorníka a dveřníka na Kunraticích dělal do roku 1412 jistý Jan Žižka. Po upálení Mistra Jana Husa v Kostnici dne 6. 7. 1415 vystupoval Mistr Jan z Jesenice jako mluvčí konzervativního křídla husitů. Věčně opilý král, sevřený podagrou ho vyrazil z Prahy. Jesenic byl sice vysvěcený na kněze, ale papež ho dal do klatby a vyobcoval ho z lůna církve. Jako kališník nesměl sloužit mši svatou. Kázal proto husitským houfům, se kterými se potloukal po jižních Čechách. Zemřel v listopadu 1420 na souchotiny v hladomorně na Krumlově.
JUDr. Arnošt Emanuel hrabě SilvaTarouca, majitel průhonického zámku a předseda přípravného družstva stavby lokální dráhy Uhříněves – Radotín, byl v Jesenici dvakrát. Jednou u starosty v čísle 31 a jednou v Okresní zemědělské záložně v Jílovém, se sídlem v Jesenici v čísle 20. Hrabě Silva Tarouca osobně objížděl a tlačil na zúčastněné starosty na budoucí trase dráhy. Co by dráha přinesla? Nedošlo by k výstavbě železniční spojky západ – východ, z Radotína náročným tunelem, drahým mostem do Braníka a složitým vedením do Strašnic, což se ukázalo jako bombastické a stejně nešťastné jako vést dálnici přes Václavské náměstí. V Jesenici na místě dnešního Alberta by bylo nádraží.
Nejznámější jesenický poštmistr byl polák Jiří Kiowski. Nastoupil roku 1780. Kiowského navštěvoval na jesenické poště kněz, filozof a ochránce českého jazyka Josef Dobrovský. Ten chodíval do Jesenice pěšky z pražské Kampy, kde bydlel ve Werichově vile, která patřívala Nosticům.
V Jesenici v čísle 1 bývala slavná hospoda U Čermáků. Točili tam zásadně Kozla. Jednou, zrovna o václavské pouti, došlo pivo. Paní Čermáková zavolala do Popovic a skladník, který ji znal, okamžitě poslal pohotovostní nákladní tatru s pivem. Paní hostinská s radostí, že je krize zažehnána, naložila čtyřčlenné posádce auta vrchovatě knedlíků se zelím a opeřencem, který o pouti nejlépe zpívá – husou. Od Prahy jel autem do Kamenice Hanuš Ringhoffer, v posloupnosti pátý majitel popovického pivovaru, a vidí v Jesenici u hospody stát auto s emblémem Kozla. Nechal zastavit, vešel do hostince, přisedl k pivovarským, kterým zaskočily knedlíky, a co se jako stalo? Paní Čermáková mu bez říkání přinesla taky husu. Vždyť byla pouť. Neodolal! ‚Po zdolání velikého stehna si nechal vysvětlit, proč tak kách přivezli pivo. Do objednávkové knihy pak napsal Hanuš Ringhofefer, že obsluha i husa byly výtečné.
13. října 1902 se narodil v čísle 31 v Jesenici Václav Skřivan. Nikdy ho nikdo neviděl smutného, zakaboněného nebo rozzlobeného. Miloval hudbu a legraci. Nikdy nevyprávěl vtipy, on je dělal. Jeho rčení: Shluk hvězd nazýváme souhvězdí – shluk žen nazýváme soužení. Když se vrátil ze zemědělské školy v Roudnici, nejraději chodil na pole s ženskými. Večer se umyl, najedl a všechny vyprávěnky z polí zapsal. Tím začalo vznikat něco mezi kronikou a historiografickým zápisem. Něco mezi povídkou a reportáží s podivuhodným barvitým humorem, vlastním jen jemu. Škoda, že se propadla střecha špejcharu a deště a myši zničily část těchto zápisků.
V Jesenici si pronajal v létech 1946 – 1948 bývalý statek U Rathouských Vlasta Burian. Udělal z něj, dalo by se říci krmivovou základnu. Měl totiž někde na druhé straně Prahy koňské stáje. V době, kdy byla noze o pracovní síly, se mu hlásila do práce fronta zájemců. Jezdil za nimi na pole na koni, a jak vyprávěly ženské, někdy šly smíchy počůrané domů. Několikrát také navštívil hospodu U Čermáků. Usedl ve formance mezi dědky, poručil si malé pivo, rozjel řeč a poslouchal. Jen jednou si poručil drštkovou polévku. Jeden všetečný dědek se ho zeptal, jak ví bez jídelního lístku, že mají drštkovou. Suše odpověděl: „Přečetl jsem si to z ubrusu.“ Po celé Jesenici byl známý i jeho povzdech: „Tady bych chtěl umřít, třebas pod stolem!“
V hospodě U Čermáků se často zastavoval i šéfdirigent České filharmonie Václav Neuman. Velmi slušný a noblesní pán, který si nikdy nevyžádal jídelní lístek, ale vždy řekl: „Něco mi tam vyberte, ale a’ť to není horké!“ Vždy dal slušný tuzér. Oproti herci Miloši Kopeckému, který jídlo vždy kombinoval a přebíral a platil drobnými do haléře.
V září roku 1927 na prostranství před knížecím arcibiskupským zámkem v Dolních Břežanech konaly se slavné tradiční dožínky. Kromě různých celebrit přijel do Břežan i pan prezident republiky T. G. Masaryk a předseda vlády Antonín Švehla. Z Břežan odjel pan prezident s premiérem Švehlou na Jesenici, kde zrovna dodělávali na návsi u rybníčka věžovitý transformátor, neboť začínala první fáze elektrifikace obce. T. G. Masaryk nechal zastavit a pohovořil s jesenickým starostou Antonínem Hodačem, Který ho narychlo uvítal. Pan prezident podal všem ruku a prohlásil: „Děláte to dobře. Nesmíme bránit v cestě pokroku!“ Poté odjel na Dobřejovice a do Hostivaře ke Švehlovům.
Prezident Československé socialistické republiky Antonín Novotný byl v Jesenici dvakrát. Jednou sám a podruhé s rumunským kolegou Nicolaeu Csauceskem. To byla sláva! JZD vyhlásilo den placeného volna. Družstevníci oblékli družstevnici jako selku s ošatkou chleba a se solí. Ta rozšafně pozdravila pohlaváry: „Vítejte v Jesenici, pane prezidente, i vy, soudruhu Ceaucesku!“ Novotný jí s úsměvem odvětil: „Tak já jsem pan prezident a on je soudruh?“ Otočil se na tlumočníka: „Raději mu to nepřekládejte!“ Chleba si ani nevšimli. Dva najatí řezníci zabili dvě družstevní prasata a v nabité družstevní jídelně pozdravil hosty předseda okresního výboru KSČ. Potom vyslechli družstevníci rumunský projev, promluvil prezident Novotný a podával se ovar s křenem. Z Pražského hradu však již přijelo skříňové nákladní auto a hradní jídlonosiči začali pro vážené hosty nosit chlebíčky, obložené mísy, uzené rolády a drahá vína. Ovar páni ani neochutnali!
Ke kešce
V KEŠI NENÍ TUŽKA!!!!!!!!!! VRACEJTE PROSÍM NA STEJNÉ MÍSTO.