Obec Smilkov se nachází v krásné české krajině na okraji České Sibiře a Českého Meránu. Smilkov navštěvuji tak nějak nepravidelně už několik let a to za účelem rodinné návštěvy. Vždy, když tu sem si říkám proč tu není nějaké keš. Těch možností je tu spousta. Jen namátkou tu je krásný, ale chátrající zámek s pěkným parkem, kde roste několik druhů netradičních dřevin. V samotném středu obce je moc pěkně zrekonstruovaná kaple sv. Anny. V zámeckém parku je Theatron a zde si dovuluji převzít text ze stránek obce, protože si nejsem jistý, že bych dokázal takovou památku popsat. Smilkov je doopravdy na historii bohatý, ale jak je v našem státě zvykem, tak i zde je vidět jak si neumí stát historické památky ohlídat, aby nechátraly.
Teď něco více o keši. Keš je malá petka a je uložena nedaleko kapličky, která je tak nějak stranou všem těm památkám, ale zas nevypadá tak moc zchátrale. Chtěl jsem zjistit jak se kaplička jmenuje nebo komu byla zasvěcena, ale i po dotazu na obecní úřad a farní úřad se mi to nepovedlo dohledat. Tak kdyby někdo věděl jak a proč tu kaplička byla postavena, rád to do listingu doplním.
Zámecký park a theatron
Zámecký park Zámecký park byl ve Smilkově založen v druhé polovině 18. století Janem Jindřichem z Bissingen Svažitý terén východně od zámku byl upraven do teras, které jsou dodnes poměrně dobře zachovalé. Nejhodnotnější součástí parku je theatron pocházející z roku 1750, o kterém bych se ve své práci chtěla ještě později podrobněji zmínit. Uspořádání parku v roce 1840 přibližuje kopie plánku pořízená z mapy stabilního katastru. V té době byla výměra parku 6,5 ha. Později došlo k jeho podstatnému rozšíření a v současné době má i s nádvořím a zástavbou rozlohu 16,34 ha. Jihozápadně od zámku sousedí s parkem rybník Příkop, který má rozlohu přibližně 1 ha a na jižní straně rybník Pilný o rozloze 3,15 ha. Mezi oběma rybníky se nachází hráz po zrušeném rybníku Pařezném, který je ještě na mapě z roku 1840 zakreslen. Park se rozkládá na svažitém terénu v nadmořské výšce 520 až 570 m. Vlastní budova zámku byla až do roku 1996 po stavební stránce udržována v poměrně dobrém stavu, ze zeleně v jejím okolí bylo soustavně udržováno pouze nádvoří. Park je ohraničen na severozápadě ozdobným cihlovým tarasem, na severní straně dva metry vysokým a na východě nižším, na mnoha místech poškozeným kamenným tarasem. Na západní straně je obehnán drátěným plotem. Na nádvoří upoutá pozornost několik význačných stromů. Vpravo od hlavního vchodu buk lesní převislý, mohutný jedlovec kanadský před kaplí sv.Anny, v jejímž okolí byla v poslední době provedena pěkná parková úprava, křehovětvec žlutý a výše jako solitera ohromná lípa malolistá. Rozsáhlý trávník na nádvoří je lemován zakrslým smrkem sivým kuželovitého tvaru. Severně od zámku je pěkná skupina vysokých jehličnanů (cypřišky Lawsonovy, c. hrachonosné, zeravy západní, jedle kavkazské,...). Zajímavá zahradní úprava barokního typu se dochovala ve zbytcích východně od zámku. Jsou zde tři postupně zvýšené partery. V soustavě cest se zachovalo jedenáct schodišť, na nich jsou pravidelné habrové, v minulosti stříhané boskety. Na ose východ-západ, kolmé k frontě zámku, je umístěna pískovcová socha Herkula v nadlidské velikosti a východněji se nacházela umělá jeskyně, v současné době již zasypaná. Socha Herkula sem byla přivezena z Lobkovického paláce v Praze. Podle osy jsou rovné travnaté plochy (partery), souměrně upravené do pravidelných obrazců, ohraničených stromořadím převážně habrů, které byly v minulosti stříhány. První parter má dnes travnatou plochu až příliš hustě osázenou mladými keři a stromky. Je zde deset tisů průměrně čtyři metry vysokých, bohatý nepravidelný porost zimostrázu, na svahu ke druhému parteru souvislý porost pěnišníků. Druhý parter má několik stromořadí habrů. Jsou zde čtyři dvojice tisů, z nichž dvě tvoří poléhavé keře. Za sochou Herkula jsou tři terénní stupně se třemi řadami lip. V okolí zasypané jeskyně převládá souvislý stromový porost, obsahující převážně vzrostlé listnáče. Nad jeskyní následuje nepravidelně vyhloubený terén zarostlý lesem. Od zámku vede napříč parkem až k východním vratům přímá cesta s lipovou alejí po obou stranách. Některé stromy mají obvod kmene přes tři metry, jeden z nich dokonce 4,35 m. Severně od této cesty je vysoký převážně listnatý les, v němž nacházíme velký počet mohutných dubů, lip, buků i největší smrky. Porost nebyl dlouho udržován, většinou je silně zarostlý náletem. Protékají jím dva potůčky, z nichž severnější je překlenut třemi můstky. Původní systém cest zde zcela zanikl. Na loučce pod severní brankou upoutá pozornost nádherný liliovník tulipánokvětý a v jeho sousedství vysoká vejmutovka. Jižně od příčné cesty se rozkládá rozsáhlý přírodně krajinářský park. Na obvodu je souvislý les, který nepravidelně vybíhá do velké louky uprostřed. Na ní jsou malé i větší ostrůvky listnáčů. Převládá tu stromoví středního vzrůstu. Vedle typicky smíšeného lesa jsou zde menší porosty s převládajícím jedním druhem, např. bukem, lípou, smrkem, akátem nebo dubem červeným. Barevnost a tvarová rozmanitost je tu zvýrazněna roztroušeným bukem lesním červenolistým, sloupovitými duby a okrasnými keři. V západní části parku, kde je značně strmý terén, nalezneme skupiny vynikajících jehličnanů. Hlavně douglasky, dosahující výšky přes třicet metrů, a vysoké jedlovce kanadské. Je zde i několik cypřišků Lawsonových, které velmi trpí zastíněním. V bylinném porostu se vyskytují následující významnější druhy: brčál menší, hluchavka žlutá, kapraď samec, kokořík mnohokvětý, kolotočník ozdobný, kopytník evropský, křivatec luční, orsej jarní, papratka samice, plicník lékařský, pstroček dvoulistý, křídlatka hrotolistá, sasanka hajní, šťavel kyselý, vlčí bob mnoholistý, zvonečník klasnatý zvonek kopřivolistý. Poslední podrobné průzkumy parku byly prováděny v letech 1974 - 1976 V. Kovaříkem a v roce 1984 K. Hiekem. Z jimi navrhovaných opatření na ochranu parku byla již některá provedena. Byl například odstraněn chov prasat, který se nacházel přímo vedle theatronu. Theatron Důležitá je v parku i sochařská výzdoba Lazara Widmana a jeho místního pomocníka Tomáše Hatláka (v současné době jsou poničené sochy nahrazovány kopiemi), která se na smilkovském panství neomezila jen na park, překročila jeho zeď a našla své uplatnění i ve volné přírodě. Barokní theatron v zámeckém parku pochází z doby kolem roku 1750. Představoval unikátní terasovou zahradní kompozici divadelního charakteru. Bohatá sochařská figurální a dekorativní výzdoba byla dílem právě Lazara Widmana a Tomáše Hatláka. Protože theatron je v Čechách mimořádným příkladem barokní zahrady italského typu, dotvářené originálním sadovnickým řešením, ráda bych se na tomto místě stručně zmínila o barokní zahradě.
Zde je odkaz na stránky obce Smilkov kde jsme čerpal potřebné informace: http://www.smilkov.cz/index.php?a=1
