Historie
Počátky obce jsou spojeny s klášterním dvorcem, tzv. grangií, kterou zde založil žďárský klášter již na konci 13. století. Okolo dvorce začala postupně vznikat nová obec. Název Řečice je dáván do souvislosti s tekoucí, řinoucí se vodou. V roce 1850 byla Řečice přičleněna k Radešínské Svratce, od roku 1860 je opět samostatnou obcí. K obci patří samota Tálský mlýn a Dvůr.
Zajímavosti z historie
V blízkosti Řečice bývala dříve obec Mankov, která patřila ke žďárskému klášteru. Již v 15. století je ale obec uváděna jako pustá. K jejímu obnovení již nedošlo, dnes ji připomíná pouze název lesa Maňkova.
Znak a pečeť obce
V roce 1667 dostala obce vlastní pečeť, ve znaku měla koníka. Později byl koník nahrazen beranem. V novodobém znaku obce je stříbrný beran se zlatou zbrojí a dvě stříbrná břevna.
GEO informace
Základní geografické a geologické údaje
Řečice je obec o rozloze 847 ha. Je to místní a školní obec, která je přifařena k Radešínské Svratce. Leží v údolí řečického potoka 540 m.n. m. Nejvyšší bod je v lese Chlumek ( 644 m. n. m.). Geologickým útvarem jsou převážně pararuly, které tvoří větší část Řečice. Menší část je tvořena amfibolity. Dalším útvarem jsou ruly, které tvoří význačné kóty: Chlumek ( 644 metrů) a bezejmenné 581 m. a 547 m., na jih od Tálského mlýna 506 m., na hranicích svrateckých 555 m. a na Maňkovech 565 m. Mezi rulami prostupují žíly pegmatitu a aplitu. Střed katastru je pokryt svahovými hlínami, které zadržujíatmosférickou vodu, kterou sbírá řečický potok. Po severovýchodních hranicích teče řeka Bobrůvka, na níž stál kdysi hamr, později na ní byl postaven Tálský mlýn a v roce 1929 byl vedle mlýna postaven družstevní lihovar. Starší půdorys Řečice měl tvar otevřené podkovy směrem na východ. Později byly k oběma koncům připojeny nové části – k severozápadu VÝPUSTEK a k jihovýchodu PŘÍHONY. Můžeme tedy říci, že jde o typ staré horské kolonizace s volnými staveními na začátku pozemků, které jsou k nim připojeny. Do obce jsou tři vjezdy – od Radešínské Svratky, od Žďáru nad Sázavou a od roku 1927 i od Nového Města na Moravě.
Obec je rozdělena na několik částí lidovými názvy: Dědina, Vejpustek, Dvůr, Příhony, Bejkovec. Půdorys dědiny je ve tvaru podkovy se selskými statky,na spodní části s kapličkou a rybníkem.Na Vejpustku stojí kulturní dům, hasičská zbrojnice s klubovnou a rybník.V Příhonech je komplex společnosti PROAGRO Rad. Svratka. Na Bejkovci je nový sportovní areál s víceúčelovou vodní nádrží. V Řečici je zaveden plyn, obecní vodovod a kanalizace. Je zde malotřídní základní škola 1.-5. ročník, mateřská škola, prodejna, pohostinství, pekárna, truhlářská dílna a několik soukromých podnikatelů.
recice a jeji casti
Zdejší rodák
Eduard Soška
se narodil 2. června 1913 na samotě Tálský mlýn, v mlynářské rodině se čtyřmi sourozenci. Po smrti matky byl od pěti let vychováván u své tety v Novém Městě na Moravě, která vlastnila soukromý obchod se smíšeným zbožím, kde se vyučil obchodníkem a pracoval jako prodavač v Soškově obchodě.
Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se stal členem odbojové organizace Obrana národa. Uvnitř odbojové organizace vykonával zpravodajskou službu a fungoval jakospojka – shromažďoval a dále předával zprávy a informace, informoval i o připravovaných akcích Němců. Soška současně spolupracoval se svým přítelem a lyžařem Cyrilem Musilem ze Studnic. Společně se starali o osoby pronásledované gestapem. Sám používal krycí jméno Skřivánek. Nese podíl na vytváření odbojové sítě nové organizace, která se od léta 1944 nazývá Rada tří. Eduarcd Soška dostává jako místní velitel na starost Nové Město na Moravě a okolí. Tady obětavě vyhledává spolehlivé občany a vytváří tu jednotlivé skupinky, které tvoří odbojovou síť. Podílí se na poskytování pomoci uprchlým válečným zajatcům, společně s Josefem Robotkou spolupracovali na odvedení pozornosti tajných agentů gestapa od jejich organizace. Soška pomáhal i členům parašutistického výsadku Calcium, vysazeného z Velké Británie. Od července 1944 se Eduard Soška pohybuje v ilegalitě, pronásledován gestapem. Stává se pobočníkem pplk. Josefa Svatoně, velitele skupiny Vysočina-sever, se kterým se od podzimu pohybuje hlavně ve východních Čechách. Při zátahu gestapa proti odboji přišlo na místo pobytu pplk. Svatoně, aniž cokoliv tuší o Soškovi. Byli oba překvapeni akcí gestapa dne 1. listopadu 1944 v Pasekách u Proseče, kde v přestřelce položili své životy.
Jejich smrt byla velkou ztrátou pro odboj. Novoměstská odbojová skupina byla na jeho počest nazvána Oddíl Soška. Soškovi a Svatoňovi byl vybudován v Pasekách u Proseče památník, blízko místa, kde padli. Eduard Soška byl posmrtně povýšen na kapitána in memoriam a vyznamenán naším nejvyšším vojenským vyznamenáním – Čs. válečným křížem.
2. června 2013 byla u příležitosti 100 výročí narození na samotě Tálský mlýn odhalena pamětní deska.
Nyní ke keši samotné:
Keš se nachází na uvedených souřadnicích, zde se nachází také odpočivadlo a pokud jsi dorazil na místo, tak se stačí pořádně rozhlédnout a trochu uvažovat, kam by se tak mohla mrška schovat? :-D Kdo hledá najde a věřím, že se všem nalezení podaří :-) Hodně štěstí a lovu zdar