Meziboří (německy Schönbach) je město, které se nachází v okrese Most v Ústeckém kraji zhruba 2 km severně od města Litvínov. Jeho současný název pochází až z roku 1956, od roku 1960 má Meziboří statut města. Počátkem roku 2012 zde žilo 4 824 obyvatel. Město se nachází v údolí na Divokém potoce pod kopcem Střelná (868 m). Z Litvínova do něj vede silnice III. třídy 2564, po které je autobusové spojení MHD.
Něco o historii Meziboří
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1398, kdy Boreš z Rýzmburka prodal panství hradu Rýzmburk, ke kterému ves patřila, míšeňskému markraběti Vilémovi. Od 17. století patřila ves Valdštejnům, kteří ji připojili ke svému panství Horní Litvínov-Duchcov, kde zůstala až do roku 1848. Po roce 1850 se Schönbach stal osadou města Horní Litvínov a v roce 1913 se osamostatnil.
Obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti, proto byla obec po druhé světové válce téměř kompletně vysídlena. V roce 1946 zde zůstalo jen osm rodin, jejichž členové byli dočasně z odsunu vyčleněni jako nepostradatelní specialisté v průmyslu a hornictví. Místo původních obyvatel přicházeli přistěhovalci z vnitrozemí a ze Slovenska, kteří nacházeli především práci v uhelném průmyslu.
V roce 1949 padlo rozhodnutí vybudovat v Schönbachu (počeštěle Šenbachu) městečko pro učně v těžkém průmyslu. Postupně byly otevřeny internát pro učně chemického učiliště a učiliště pro hornice. V roce 1950 se upustilo od původního záměru vybudovat sídliště jen pro učně, ale místo toho se začalo s výstavbou běžného sídliště, především pro zaměstnance Severočeských hnědouhelných dolů a Chemických závodů v Záluží. Většina původní zástavby podlehla demolicím a namísto ní se vystavěla sídliště z cihlových, později panelových bytových domů.
V roce 1954 vznikly nové bytové domy, škola, sportovní hala, dům kultury a sportu. Počet obyvatel narůstal zejména stěhováním obyvatel ze zrušených obcí v Mostecké pánvi, např. z Dolního Litvínova, Růžodolu, Kopisty či Záluží.
V roce 1956 získala obec současný název Meziboří. O počeštění jména se uvažovalo již od roku 1948. Objevovaly se mnohé kuriózní návrhy jako Kmochov, Přemyslov, Rozmach, Zápotocké, Hornické Mladé nebo Fučíkov. K těm uměřenějším patřily Lesov, Potok, Potočná či Mezihoří.
V roce 1960 se Meziboří stalo městem. V 60. letech probíhal silný rozvoj města. Roku 1963 byla otevřena budova základní devítileté školy pro 1.-5. ročník, jejíž třídy se do té doby nacházely v budovách učilišť. Budova pro druhý stupeň byla předána do užívání v roce 1967, takže žáci už nemuseli dojíždět do Litvínova.
V 70. letech se také snížil počet učilišť. Z některých internátů se staly svobodárny pro zaměstnance Dolů Vítězného února Záluží a Krušnohorských strojíren, z jiného pak rehabilitační středisko. V roce 1971 zde působily čtyři učiliště: Severočeských hnědouhelných dolů, Krušnohorských strojíren Komořany, Chemických závodů Záluží a Pozemních staveb Ústí nad Labem.
Součastnost Meziboří
Dřívější střední školy (učiliště) a internáty jsou využity k jiným účelům - obytný dům, domov důchodců, dům s pečovatelskou službou, ubytovna pro zaměstnance místních podniků a sociální ubytovna, nebo leží ladem (jsou prázdné, nevyužité). Poslední střední škola, zřizovaná státem – Střední odborná škola Meziboří – byla zrušena k 30. červnu 2011, od 1. července 2011 je sloučena se Střední školou technickou Most (známá spíše jako "střední odborné učiliště Most-Velebudice"). Její budova zatím (2011) není využita. V Meziboří tak funguje už pouze soukromá střední škola Educhem, a. s. V roce 1996 byla dostavěna benzinová stanice. V roce 1997 byla modernizována úpravna pitné vody. Město uvažuje o postavení vodní přečerpávací elektrárny v Šumném dole. Meziboří se též pyšní moderním atletickým oválem, hrištěm na hokejbal, sjezdovkou a v neposlední řadě i sportovní halou, která letos prošla modernizací, hlavně podlaha této haly. Některé z chátrajících internátů a učilišť jsou již rekonstruovány na moderní bytové domy s nadstandartně vybavenými byty, tak jak to jejich nový majitelé požadují. Nachází se zde i dvě rehabilitační centra. Paracelsus sanatorium a Nestátní zdravotnické zařízení REMED Meziboří s.r.o.
Městský znak a vlajka
Znak
Od roku 1970 používá Meziboří svůj městský znak, jehož autorem je Jiří Louda. Znak tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený. Uprostřed červené slunce s písmenem M a se šestnácti střídavě plamennými a trojúhelníkovými paprsky.
Vlajka
Meziboří získalo právo užívat městskou vlajku na základě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 34 ze dne 27. 2. 2004. List tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý a zelený. V bílém pruhu červené slunce bez obličeje se šestnácti střídavě plamennými a trojúhelníkovými paprsky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Pamětihodnosti
Chráněná lípa v Okružní ulici
Chráněná lípa v Potoční ulici
Barokní kaple sv. Anny z 1. poloviny 18. století, zbořená v 60. letech 20. století
Naučná stezka Tesařova cesta - Šumný důl, začíná u letního stadionu
Opuštěný kamenolom na levém břehu Divokého potoka, při východní straně silnice z Litvínova do Meziboří je zajímavá geologická lokalita
Text a obrázky byly převzaty z webu wikipedie.