Pěkná, živičná cestička začíná (nebo končí) v Horoušánecké ulici Na Kovárně, vine se kolem Horoušanského potoka, prochází malým háječkem aby po necelých 2 km skončila (nebo začala?) v Horoušanské ulici Melichova. Cestou po ní lze navštívit místní pamětihodnosti (např. odpočívadlo, památný strom, sběrný dvůr).
Možná by PT kačerstvo zajímalo několik domněnek z historie obcí, které cyklostezka spojuje:
První zmínky již lze vyčíst mezi řádky Kosmovy kroniky: Původní osídlení zde založili zlatokopové přišedší ze Švédska na několika vyvýšeninách tehdy zvaných „Horky“, kde se našlo pár zlatých valounů. Podle dostupných zdrojů se domněnky o jejich názvu liší - buď se jednalo o geo-logické označení vyvýšenin, nebo –a to je pravděpodobnější- o vžité označení osady podle jejího zakladatele doktora Horkého, jehož věhlas brzy překonal lokální význam. Doktor Horký totiž ošetřoval četná zranění zlatokopů, která utrpěli při kutání zlata za nedodržování podmínek BOZP a byvše vystaven občasnému návalu raněných z dolů vyvinul novátorskou metodu tzv. „šití Horkou jehlou“, která se později ujala v mnoha oborech i nesouvisejících s lékařstvím. O této metodě pak přednášel i na věhlasných evropských universitách a byl při tom zpodobněn i současnými dokumentaristy:
Doktor Horký však nestagnoval a dalším výsledkem jeho talentu a sebevzdělávání bylo okolním obyvatelstvem velmi vyhledávané léčení rozličných neduhů přikládáním „Horkých roušek“. Přesný postup se nedochoval, nicméně vedl k postupné změně místopisného názvu na „Horoušany.“ Doktor Horký byl na sklonku života povýšen Karlem IV. do šlechtického stavu (Nål Sven Horác Horký z Horoušan) a do erbu si dal na žluto modrý základ po svých švédských předcích hornická kladívka zlatokopů, kteří vlastně podmínili jeho věhlas a prototyp svého geniálního nástroje „Horké jehly“:
Další historie obcí byla plná krve, potu a slz… Osada se časem rozdělila na Horní a dolní Horoušany. V Horních se soustřilo obyvatelstvo na zlatokopectví a v Dolních díky žákům Dr. Horkého vznikl hospital. Těžba zlata v Horních Horoušanech se slábnoucími nálezy začala upadat, zatímco hospital v Dolních Horoušanech díky častým návštěvám věhlasných osobností (Napoleon, Rembrandt, císař Vilém II, Marie Theresie) jen vzkvétal. To vedlo k čím dál větší řevnivosti mezi obcemi. Ta vyvrcholila jedné srpnové noci, když zlatokopecká lůza nemající na zaplacení útraty v místní nálevně vtrhla do Dolního hospitalu, vypila tam veškeré zásoby desinfenkčních prostředků a pod jejich vlivem pak vyplenila drastickým způsobem nejen hospital, ale i celou osadu z které se zachránily jen dvě rodiny, které byly toho času na dovolené mimo území království. Dolní Horoušany se z této hrůzy dlouho nevzpamatovaly a na paměť událostí oné noci se tu vžil nový místopisný název – Hororšánky. Dalším vývojem prošlo názvosloví obcí po vydání konskripčního patentu a tak byly ustanoveny obce Horoušany a Horoušánky. Tyto názvy se dochovaly dodnes.
Ke keši cyklostezka - památný strom:
Keš Cyklostezka – památný strom má za cíl ukázat kolemjedoucím cyklistům, bajkrům a koloběžkařům památný strom, rostoucí při předmětné cyklostezce. Tento strom zasadili společně v minulém století vděční občané Horoušan a Horoušánek (jak bylo již výše uvedeno - těžce zkoušených dějinami) na paměť toho dne kdy se v obou obcích - ani na pracovištích, ani na rybníku, ani na polích, ani v hospodách - nestala žádná potyčka, nehoda či jiná tragedie byť lokálního formátu. Bohužel toto významné datum nám dnes není známo, protože se nedochovala tehdejší pamětní deska (odlitá z bronzu v ČKD Kolben-Daněk) protože byla uloupena neznámým vandalem a pravděpodobně dána do výkupu druhotných surovin.