Na základě nařízení náčelníka generálního štábu ČSLA ze dne 15.4.1985 na plzeňském letišti vznikla v rámci Západního vojenského okruhu s podřízeností 10. letecké armádě nová vrtulníková formace s úkolem podporovat a přepravovat s vrtulníky Mi-24 pozemní vojska a v součinnosti s PVOS (protivzdušná obrana státu) operovat s Mi-24 také v rámci ostrahy státní hranice. 11. Vrtulníkový pluk byl založen 1.7.1985 s prvním velitelem pplk.Ing. Miloslavem Skalou.
1. a 2. bitevní letka měla ve výzbroji Mi - 24 D a 3. Letka měla Mi - 17.
Mi -24 je velký dvoumotorový a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru. NATO mu přidělilo kódové jméno „HIND" (česky „Laň"). Základní hlavňovou výzbrojí vrtulníku je otočný, v přídi umístěný čtyřhlavňový rotační kulomet ráže 12,7 mm, pozdější verze mají pevně umístěný nebo dvojkanon ráže 23mm na boku trupu.
Další výzbroj a výstroj může být podvěšena na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly. Na koncích křídla jsou pak lišty pro protitankové řízené střely.
Verze D má přídavné nádrže v nákladním prostoru. Vytrvalost vrtulníku se pak zvyšuje na téměř 4 hodiny letu a dolet na více než 800 km. Vrtulník se účastnil mnoha konfliktů po celém světě, asi nejvýznamnějším byla sovětská válka v Afghánistánu. 
MI-17 kódové označení NATO „ HIP“(v ruských službách také známý jako Mi-8M) je vývozní verze sovětského, resp. ruského víceúčelového dvoumotorového vrtulníku Mil MI – 8 klasického uspořádání s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na celém světě. Stroj je neustále modernizován, vyrábí se dodnes a sloužil nebo slouží zhruba v 50 státech celého světa (včetně ČR ) pro vojenské i civilní účely.
Stroj je vybaven navigačním a informačním systémem a moderními spojovacími prostředky, které umožňují bezpečnou přepravu osob i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek jak ve dne tak i v noci. Dále je vrtulník vybaven účinnými prostředky ochrany proti protiletadlovým řízeným střelám s infračervenou naváděcí soustavou. 
První letová akce nového pluku se konala 10.7.1985. Tento datum lze pokládat za den zahájení skutečného výcviku. Do tohoto dne pluk plnil jenom součinnostní lety a lety v PVOS.
V prosinci 1985 přebírá pluk deset nových Mi-24V. V lednu 1986 je tak ve stavu pluku třináct letuschopných Mi-24D, deset Mi-24V, dva Mi-24DU a osm Mi-17. Celkem tedy 33 strojů. Jen pro zajímavost, tak v současné době slouží ve Vzdušných silách AČR 17 bojových vrtulníků Mi – 24V/ Mi a 35 dopravních vrtulníků Mi-17/171Š. To vychází na 52 strojů. V roce 1989 ČSLA disponovala počtem 101 bojových vrtulníku. Na rozdíl od strojů Mi-17, které jsou průběžně modernizovány, se s dalším provozem vrtulníků Mi-24V/Mi-35 nepočítá.
Životnost strojů Mi-24V/Mi-35 končí mezi roky 2016 až 2018. Pokud nechce Armáda ČR ztratit své schopnosti v podobě bojových vrtulníků, musí velmi rychle hledat náhradu za stárnoucí sovětské stroje. 29.6. 1986 na Bory přilétlo dalších pět Mi-24V a jako vánoční dárek 1986 dalších pět zbrusu nových vrtulníku Mi-24V. V únoru 1987 bylo u pluku celkem 105 pilotů!
Přestože se mezinárodní napětí začalo spolu s perestrojkou uvolňovat, tak ČSLA měla stále nakročeno levou nohou… Další a to již opravdu poslední vrtulníky Mi-24V přilétly na Bory 6.3.1989.
Po převratu se u pluku nic moc nezměnilo. Kolonka stranická příslušnost se změnila v kádrových materiálech u všech příslušníků pluku.
Přemístění pluku do Líní za asistence jedné regionální televize proběhlo 30.9.1991.
Letiště Plzeň Bory bylo tedy po 81. letech fungování ponecháno zahraničním i domácím investorům.
Na přelomu roku 1994 a 1995 byl 11.vrtulníkový pluk v rámci transformace AČR postupně rozpuštěn. Poslední stroje Mi-24V bývalého 11.vrp opustily líňskou základnu na sklonku listopadu 1994.
Zde můžete zhlédnout dokument ČSLA: Jak létá Mi - 24
Zdroje: www.vrtulnik.cz, forum.valka.cz, www.planes.cz, www.youtube.com a něco si ještě pamatuji...