Vodovody a kanalizace Hodonin Traditional Geocache

Historie vodárenství a kanalizací

Život člověka na zemi byl vždy spojen s vodou. Její dostatek a přístupnost předurčovaly rozvoj lidského osídlování nových lokalit. Zásobování potřeb člověka vodou bylo v prvopočátcích řešeno z jezer, řek a potoků, později výstavbou záchytných jímek a studní. Když byl zdroj vody příliš vzdálen, vznikl požadavek na její přivedení, a tak již v raném středověku byly v Čechách a na Moravě stavěny první gravitační vodovody, většinou konstruované ze dřeva a kamene, později z kameniny. Tyto vodovody sloužily většinou místnímu panstvu a přilehlým hospodářstvím.

Příklad vodovodu, který z části slouží ještě dnes, je možno najít v obci Milotice, kde z původně zvané lokality „Bijánek“ – nyní „Pijánek“, byl vodou zásobován místní zámek a později i lihovar a prádelna. Voda od zdroje přitékala do studny lihovaru hluboké 12 m a o průměru 6 m, a odtud přepadala a odtékala do zámku.

Jiný, podobný vodovod byl vybudován ve Ždánicích, kde voda do místního zámku, který v té době patřil pánům z Liechtensteina, vedla dřevěným potrubím ze studny vybudované U kapličky P. Marie a později z důvodů potřeby zásobování místního pivovaru, mlýna a dalších hospodářských aktivit i z lokality zvané „Šraňky“ přes místní část „Žandrof““ až do zámecké kašny. Tento zdroj vody byl částečně využíván až do roku 1995.

V místním statku ve Svatobořicích byl až do začátku letošního roku využíván vodovod z kameniny, který byl postaven v roce 1770. Potrubí o celkové délce 1 300 m bylo vyrobeno z vydlabaných půlek kmenů, které se nejdřív před uložením máčely ve vodě, pak se kladly na sebe a byly spojovány pomocí železných spojek. Průměr potrubí byl cca 150 mm.

Neméně důležitou stránkou při rozvoji obcí a měst bylo řešení odvodu znečištěných a odpadních vod. Na toto ve středověku, hlavně ve městech, sloužily otevřené příkopy vedené vedle dlážděných silnic a na vesnicích to byly místní vodoteče. Je zřejmé,že taková likvidace splašků obtěžovala obyvatelstvo a byla zdrojem zápachu, šíření infekčních nemocí a epidemií. Proto byly, původně otevřené, příkopy postupně zakrývány a později byly stavěny i zděné kanalizace, které již odváděly vody dešťové z ulic a střech domů do nejbližší vodoteče nebo rybníku. Ale pravidelně se opakující epidemie, které se šířily Evropou, vyžadovaly radikálnější řešení.

V 19. století se tak již stavěly kanalizace zděné, nebo z dusaného betonu, vejcovitého nebo oválného profilu. Z konce 19. století je známa a dodnes využívána tzv. „Kasárenská stoka“, vybudovaná ve městě Hodoníně, která vedla od kasáren po Brněnské ulici a dále pod železniční tratí Břeclav-Přerov, Národní třídou s vyústěním do Staré Moravy o celkové délce cca 1800 m. Stoka byla vybudována z dusaného betonu a její profil je vejcovitý, o profilu 700/1050 mm.Kanalizace ve městech byly většinou budovány na odvádění odpadních vod pouze z měšťanských domů, a tak v době vzniku Československé republiky bylo odkanalizováno pouze 7 % domácností. Prudký rozvoj výstavby kanalizací a později i čistíren odpadních vod, nastal až po vzniku Československé republiky.

Se stavbou sídlišť a vznikem sídlištních celků patřila starost o zajištění dostatku vody k životu vždy do náplně činnosti vedoucího územního celku. V našich zemích například ještě v 15. století patřil do povinností panovníka vodohospodářský dozor nad zakládáním vodovodu i jeho povolování.
Po vzniku zemských úřadů tato povinnost přešla na tyto instituce. Tento systém řízení vodního hospodářství byl převzat i po vzniku Československé republiky v roce 1918 a trval až do vzniku krajských celků po roce 1948.Iniciátory staveb veřejných vodovodů byla města, obce nebo jejich sdružení či různé vodohospodářské svazy. Vzniklé krajské národní výbory převzaly ze zemských úřadů i pravomoci na úseku vodního hospodářství.

Historie a vznik společnosti

V roce 1950 na základě vládního usnesení ze dne 20. 6. 1950 došlo ve státní správě k oddělení čistě správní činnosti od činností hospodářských, tj.j od výrobního charakteru a služeb. Každý KNV ( krajský národní výbor) zřizuje na svém území „Krajskou vodohospodářskou službu“ (KVS) jako své zvláštní zařízení pro režijní provádění hospodářských úkolů ve vodním hospodářství podle zásad podnikového hospodaření. Interně se KVS členila na několik provozů:

• provoz vodních toků

• provoz meliorací

• provoz vodovodů a kanalizací

• provoz stavebně montážní činnosti.

Po zřízení Ústřední správy vodního hospodářství dochází od 1. 1. 1954 k další reorganizaci na úseku vodního hospodářství. Z „Krajských vodohospodářských služeb“ vznikají dvě samostatné organizace a to „Krajská správa vodních toků a meliorací“ (KSVTM) a „Krajská správa zásobování vodou a kanalizace“ (KSVaK), jejichž součástí jsou i stavebně montážní skupiny. V pozdější době se od KS VTM oddělují meliorace a zůstává KSVT.

Do KVS a následně i KS ZVaK se postupně slučují všechny veřejné vodovody, které dosud byly ve správě měst a obcí na území kraje. KS ZVaK na území kraje zajišťuje na úseku vodovodů a kanalizací veškerou provozní činnost, investiční činnost i stavebně montážní činnost pro opravy zařízení a drobnou investiční výstavbu.

Po třech letech, tj. od 1. 1. 1957, je vyčleněna z obou Krajských správ stavebně montážní činnost a vytvořeny v rámci Ústřední správy vodního hospodářství „Vodohospodářské stavební obnovy“ (VSO) pro území jednotlivých krajů. Pro Brněnský a Gottwaldovský kraj bylo vytvořeno společné ředitelství se sídlem v Brně. Toto řídilo čtyři závody a to v Brně, Břeclavi, Veselí n. Moravou a Znojmě.

Dnem 1. 4. 1958 došlo ke zrušení Ústřední správy vodního hospodářství a tím i rozpadu Vodohospodářských stavebních obnov. VSO Brno se stala členem Krajského sdružení národních podniků. Ostatní se staly většinou speciálními závody Pozemních staveb. Při tomto přechodu došlo i ke změně názvu na „Vodohospodářské stavby n.p.“. Až v roce 1961, v souvislosti s celostátní územní reorganizací, došlo k osamostatnění n.p. Vodohospodářské stavby.

Krajské správy vodních toků a KS vodovodů a kanalizací byly též v rámci celostátní územní správní reorganizace zrušeny a v rámci okresů nově vytvořeny sloučené organizace „Okresní vodohospodářské správy“ (OVS) zahrnující činnost vodních toků, vodovodů a kanalizací. OVS byly řízeny přímo Okresními národními výbory – odbory VLHZ, metodiky však byly řízeny ministerstvem lesního a vodního hospodářství. Tento stav však trval jen do roku 1966, kdy se odpojily vodní toky, které vytvořily organizace podle hlavních řek, které spravují s názvem „Povodí řeky…“Tato organizace trvá dodnes tím, že v současné době jsou státním podnikem. V rámci okresů zůstaly působit jen organizace pro vodovody a kanalizace s názvem „Okresní vodovody a kanalizace“ (OVaK) nebo „Okresní správa vodovodů a kanalizací (OSVaK), jako dotované rozpočtové organizace.

V roce 1977 na základě rozhodnutí Jihomoravského krajského národního výboru Brno byla provedena integrace všech okresních správ v rámci kraje do jednoho podniku s názvem „Jihomoravské vodovody a kanalizace“ se sídlem v Brně. V jednotlivých okresech zůstaly odštěpné závody. Tato organizace řízení zůstala v Jihomoravském kraji až do roku 1991, kdy se vlastní iniciativou odštěpily z bývalého svazku Jihomoravských vodovodů a kanalizací závody Hodonín, Uherské Hradiště, Břeclav, Zlín, Prostějov, čímž vznikly samostatné státní podniky vodovodů a kanalizací. Vodovody a kanalizace Hodonín, státní podnik existoval až do konce roku 1993.

Transformací bývalého státního podniku VaK Hodonín dnem 1. 1. 1994 vznikla akciová společnost Vodovody a kanalizace, registrovaná pod názvem Vodovody a kanalizace Hodonín, akciová společnost, se sídlem Purkyňova 2, Hodonín., která prakticky existuje dodnes.

Úkolem této společnosti je zásobování obyvatelstva a průmyslu kvalitní pitnou vodou, odvádění odpadních vod, jejich čištění v čistírnách odpadních vod a poskytování dalších služeb v této oblasti.

Vak Hodonín, a.s. působí v regionu zahrnujícím okres Hodonín a části okresů Břeclav, Vyškov a Kroměříž. Pitnou vodou zásobujeme 68 obcí a měst, odkanalizování zajišťujeme pro 45 obcí a měst, provozujeme 24 čistíren odpadních vod.

Popis keše

Tato cache Vás zavede k čistírně odpadních vod v Hodoníně,která je největší čistírnou odpadních vod na okrese Hodonín.

Víte, že..?

• Voda je považována za nejrozšířenější látku na zeměkouli ?

• Všechnu vodu nemůžeme využívat podle našich potřeb. Více než 97% představuje voda slaná, zbytek je voda sladká, která je vázaná v ledovcích, polárním ledu, atmosféře, rostlinstvu, živých organizmech, půdě.

• Jen zhruba 0,3% ze sladké vody je voda povrchová, která je vhodná pro úpravu, což je méně než 0,01% množství vody na Zemi.

• Voda jako přírodní zdroj je nositelem energie mechanické, chemické, tepelné, hlavním médiem pro transport látek, surovinou pro řadu průmyslových odvětví.

• Voda má nezaměnitelnou funkci zdravotní. Ta se netýká jen toho nejdůležitějšího, čímž je přímá konzumace vody, ale také její nezbytnosti pro zajištění osobní hygieny člověka, pro jeho rekreaci.

• Voda má i funkci estetickou a kulturní, protože právě ta „obyčejná voda“ přispívá ke zkrášlení krajiny, ale i lidských sídlišť a obydlí.

• Jako zdroj pitné vody ve společností zásobovaném regionu slouží podzemní vody těžené v oblastech Bzence a Moravské Nové Vsi. Menší množství tvoří povrchová voda z přehradní nádrže Koryčany.

• Všechna voda z uvedených zdrojů prochází úpravou v úpravnách vody Bzenec, Koryčany a Moravská Nová Ves .

• Vyrobená pitná voda je přiváděná pomocí rozsáhlého distribučního systému, zahrnujícího vodovodní řady, vodojemy a čerpací stanice, do místa spotřeby. V rámci tohoto systému společnost provozuje 1000 km vodovodních sítí, 33 000 vodovodních přípojek o celkové délce 266 km, 43 vodojemů, 30 čerpacích stanic a 11 ATS (zabezpečují čerpání výtlačním řadem do bytových jednotek ve Veselí, Hodoníně a Kyjově).

• Na kvalitu pitné vody vyráběné a dodávané společností trvale dohlíží chemická služba.

• V současné době společnost používá k zabezpečení hygienicky nezávadné dodávané pitné vody modernější dezinfekční činidlo tzv. “ chlordioxid “ s příznivějšími účinky.

• Mimo podzemních vodovodních sítí obhospodařuje společnost také pásma hygienické ochrany vodních zdrojů. To jsou přesně vymezená území v terénu, kde platí zvláštní režim z důvodu zabezpečení ochrany kvality těžené podzemní nebo povrchové vody, využívané pro veřejné zásobování vodou.