Vítáme Vás na naší první keši, kterou jsme zvolili jako tradičku. V Dětmarovicích se stále rozrůstají keše, avšak okolí téhle stále zůstává prázdné, proto jsme se rozhodli to tu zaplnit aspoň jedním zeleným čtverečkem na mapě. Téma je Hastrman, jelikož poblíž je restaurace Hastrmanka, kde můžete nechat auto, nebo si zajít na něco dobrého a s kouskem štěstí zahlédnete i hastrmana sedící u zdejšího klidného rybníčku 
. A jestli se někomu zalíbí tohle téma, může klidně zavzpomínat na dětské časy nebo se kouknout se svými dětmi,vnoučky na pohádku Bubáci a hastrmani. Keš je umístěna na pozemku obce, kde břemenem je chůze,jízda na kole apod.![]()
Vodník je jedna z nejznámějších postav českých pohádek a pověstí. Nazývá se též hastrman, vasrman, basrman a podobně. Jde o ztělesnění ducha vody, a proto se pověsti o něm vyskytují prakticky všude, kde se nachází nějaká vodní plocha, ať už jde o jezero, rybník, řeku nebo potok. Kromě českých pověstí je vodník znám také v Německu, zatímco například ve Francii nebo Polsku jde o bytost prakticky neznámou. Podle lidové démonologie je vodník (podobně jako čert) padlý anděl, který při svržení z nebe spadl do vody.
Vodník je obvykle vyobrazován jako nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Umí se proměňovat v různá zvířata, nejčastěji v koně nebo vodní živočichy jako žábu, rybku, raka, ale i kočku, psa, kohouta nebo i běžné předměty jako bochník chleba, lucernu nebo vodní vír. Umí také ovládat vodní živočichy. Ke svým kouzlům potřebuje alespoň kapku vody. Největší sílu má ve svém živlu, pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Vodník rád jezdí na sumci.
Jde zpravidla o zlou bytost, která škodí lidem a topí nezkušené plavce za účelem získání jejich duší. Na dívky líčí pentličky a zrcátka, která zavěšuje do bažinatého rákosí a na nebezpečná místa nad vodou. Někdy také klade na mělčinu blýskavou zlatou rybu, aby tak oběť vlákal do vody. Nejčastěji prý topí lidi o půlnoci a v pravé poledne. Chytře využívá svých proměn – například jako kůň se pase na břehu rybníka a když na něj někdo vsedne, skočí do vody a jezdce utopí. Duše utopených si schraňuje ve svém příbytku pod vodou v hrníčcích – pokud někdo takový hrníček otevře, duše unikne jako vzduchová bublina a osvobodí se. Někdy také rybářům trhá sítě, rozhazuje na polích seno a jinak škodí lidem. Často se podle pověstí vyskytuje ve mlýnech, kde zastavuje mlýnské kolo. Někdy se ovšem vodník pobytem s lidmi natolik "domestikoval", že jde spíše o bytost zlomyslnou než vyloženě zlou, a když má dobrou náladu, pomáhá mlynáři s prací, za což si smí ve mlýně opékat ryby nebo dostává mléko, které prý rád pije. Sedává na větvích vrb u rybníků a řek nebo u vodních mlýnů, pokuřuje a přemýšlí nebo hraje na housle. Někdy na něj můžeme narazit i v hospodě. Vždy je pod ním loužička, protože má stále mokré šaty, ale když opouští vodu, je vždy suchý.
Vodníka je možné spoutat jedině provazem z lýčí. Může ho také zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihne jeho mokrý šos, který omotá růžencem a zakope na hřbitově, u kostela nebo na rozcestí. Vodník přitom člověka pronásleduje, protože pokud svůj šos nezíská do příštího svítání, zhyne. Z rostlin je ochranou proti vodníkovi kapradí nebo černobýl.