Keš:
Ke keši prosím nejezděte žádným geomotorovým přenášedlem z důvodu zákazu vjezdu ale pěkně po svých.
Dále do řopíku nedoporujujeme chodit z důvodu zatopení všech komor.
Jak jsme již slíbili, pokračujeme v sérii bunkry a řopíky. Pro tentokrát jde o objekt jehož název je XVI/10/A-120Z nejlépe pro všechny ŘOPÍK.
Lehké opevnění vz. 37 (pro většinu řopík)
Podrobné informace:
žlábky na chlazení hlavní - ANO
typ ventilace - S
kabelový vstup - NE
datum betonáže - jaro 1938
omítka - ANO
kamenná rovnanina - ANO
zához - ANO
1. sled
Lehké opevnění vzor 37 (lidově řopík) je železobetonová pevnůstka lehkého opevnění budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení „řopík“ vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.
Ve třicátých letech 20. století se na základě změněné politické situace v sousedním Německu tehdejší československá vláda rozhodovala o způsobu případné obrany republiky. V rámci velké modernizace armády bylo přistoupeno i k budování stálého pohraničního opevnění. Zpočátku bylo budováno lehké opevnění vzor 36, jehož výstavba byla posléze zastavena a nahrazena dokonalejším lehkým opevněním vzor 37. Zemská vojenská velitelství, která řídila výstavbu objektů vzor 36 nahradil v případě objektů vzor 37 nově ustanovený orgán ŘOP.
Využití
Vzor 36 využíval pouze čelních a kosých paleb. Z toho vyplývala jeho největší nevýhoda, neboť objekty nebyly schopny vzájemného palebného krytí. Základní varianty obsahovaly dvě nebo tři střílny, vzácně byla budována i jednostřílnová varianta. Z hlediska stavebního a z hlediska vybavení se jednalo o jednodušeji řešený objekt, než byl pozdější vzor 37. Ve střílnách nebyly lafety a kulomety byly umístěny na dřevěných stolcích. V bunkru nebyl ventilátor, periskopy byly vybaveny až později stavěné objekty. Na jediné posuvné dveře, které byly umístěny v zadní stěně, navazoval přístupový zákop. V objektu se svítilo petrolejovou lampou nebo svíčkou. Tento typ lehkého opevnění se stavěl až do roku 1937, kdy ho nahradil dokonalejší "řopík".
Vzor 37 byl stavěn v nepřerušených liniích, stejně jako těžké opevnění, na principu tzv. boční palebné přehrady. Palba byla převážně zaměřena do prostoru před a za sousední objekty. Kromě vzájemného palebného krytí tak vznikal i nepřerušený postřelovaný pás, kterým byl nepřítel nucen při svém postupu projít. Osádku základního a nejčastějšího řopíku typu "A" tvořilo 7 vojáků. Každý kulomet obsluhoval střelec a nabíječ. Jeden voják obsluhoval ruční ventilátor. Každý objekt měl velitele.