Nasledky horka Mystery Cache

.

„Když už se zdálo, že slova docházejí, vytasil se Lep s nápadem, že by mohli v Přelouči pod parkem vytvořit jakýsi pomník, objekt, zrůdnou slátaninu. Nesmazatelný dar městečku, místo je na to jak stvořené. Opuštěný park s malou vyvýšeninou uprostřed zanedbaného stromořadí. Prostě by tam něco takového sedlo. Josef s Morousem se z počátku nijak moc netvářili, ale nakonec souhlasili. Brzy poté začali akcičku se sochou dotvářet ad absurdum.“ 1.

Většině procházejících už ani nepřijde, že tu něco chybí. Vše vypadá, jako by tu sokl takhle stál odjakživa. Ale jeho historie je mnohem zajímavější než by se mohlo na první pohled zdát...

Je právě polovina osmdesátých let minulého století a v ospalé Přelouči působí volné literárně-hudební uskupení Následky horka. V hlavách několika tehdejších „independů“ se rodí nápad, který má být dotažen až k realizaci...

„V sobotu ráno lehce po sedmé (i když se nikomu nechtělo vstávat) se sešla docela slušná skupinka nenápadných brigádníků. Díky Josefově agitaci a Morousově materiálnímu zabezpečení se mohlo začít. Josef, když štrádoval s rýčem v podpaží městem, cítil náhodné pohledy hluboko v týle. Pod parkem stál kupodivu Horšt a vytahoval z auta pytle s pískem. Jirka Švec odkrokoval vzdálenost a kolíky naznačil půdorys podstavce. A začalo se kopat. Pakouš s Pivařem se pustili do míchání betonu. Střídavě si při tom podávali láhev rumu, což byla zkušenost z jiných staveb. Lep s Jirkou stloukli bednění a přesně vyznačili přesné umístění kotevních šroubů. Dr. Sorge se umně flákal a Horšt jim k tomu z kazeťáku pustil na plný koule nadšeně euforický hymnus Plamenů. Počítal při tom na kolik ho přišel benzín za dvě otočky do Mělic. Holky hrabaly trávu a nesmyslně přistřihovaly konečky okolních křovisek. Celkový dojem byl adekvátní svazáckému „subotniku“. Cyklisté šlapající tu a tam parkem za nákupem, náležitě oceňovali budovatelské nasazení povzbudivými průpovídkami. Ještě, že netušili, co se tu děje. V jejich zaběhlém stereotypu by je nic takového ani nenapadlo. Vždyť vše musí být někým naplánováno, rozhodnuto, schváleno, a tak je nepřekvapil ani pohled na pracující vlasatce. Dobrý dojem kazila jen známá postava Vendy Koženého, který ještě přivožralý z pátečního tahu křivolace projížděl na bicyklu parkem, provolával při tom pozdravná hesla a citace, zpochybňující budování socialismu. Byl za to odměněn Hančiným „vykuř“ a Gigi, který se právě přikolébal ho přesvědčoval: „Dej se k nám Independům!“, čemuž Venda nerozuměl , a tak hlasitě říhal. Téměř před polednem byl podstavec hotov . Malý Pivo na něj řádně nachcalo – aby beton lépe schnul- a brigáda byla skončena.“ (...) „Podstavec sice za pár dní vyzrál, bednění bylo odstraněno, ale dál se nic nedělo.“1.

Tady reálná historie soklu prozatím končí. Avšak v literárním zpracování se socha dočkala i slavnostního odhalení...
 

Původní návrh přeloučského Mobilu od Jiřího Krejčíka

„Nálada byla bezvadná. Švec vykládal Lepovi, jak by na to šel Nicolas Schoffer a Henry Moor a jak chtěl on ztvárnit tu uspěchanou blbou dobu. Konečně byli v jednom chumlu. Morous je ubezpečil, že v tom jedou stejně všichni, tak ať se podle toho chovaj. Na což se mu dostalo „vykuř“ od Hany. Mávl rukou, zapálil první svíčku a od ni pak všechny ostatní. Nato se odněkud ze tmy ozvala flétna. Mozartova Malá noční hudba. Jak spiklenci ze zednářské lože sestupovali jeden za druhým do černé propasti parku, přitahováni flétnou a nejistým přízrakem vepředu, taktéž osvětleným svíčkou. Uprostřed aleje pod nimi stál Mobil zahalený bílým prostěradlem a o kousek dál v trávě, jak vytesaná z bílého mramoru, nahá ženská postava s flétnou na rtech. Táňa, vydechl Josef a pohnul se kvapně vpřed. Morousova ruka však byla rychlejší, užasle a nevěřícně zíral na ten nahý přízrak. „Do prdele zase jste mě dostali“ dojatě a téměř plačtivě zaúpěl Horšt. Vzápětí strhl brýle z očí a zahodil je kamsi do tmy. To ostatně dělával vždy za pro něj emotivních situací. „Myslel jsem, že jste banda vlčáků bez žebříčku estetických hodnot, a vy na mě, do prdele, takhle poeticky,“ a dál jen už jen tápal spíš k Táně než k zahalenému monstru. Josef stále svírán Morousovou paží, nevěřil vlastnímu zraku. Přízrak mu před očima tančil a poskakoval sem a tam. Ten mramor byl, ale modře žilkovaný a to poskakování nebyla Josefova opilost, ale zimnice, která Táňou lomcovala. Josef se vytrhl hodil celou vernisáž za hlavu, strhl prostěradlo z Mobilu a zabalil do něj vibrující tělo Táni. Ne že by ostatním nepřál pohled na tu nahou krásu, ale zimnice lomcovala i s ním a on si nevěděl rady s tělíčkem rozklepaným chladem končících prázdnin. „ kde jste byli tak dlouho, volové?“ utnula Táňa Mozarta. Josef sebral Sexnerovi láhev a lil to do ni až prskala. Teď zase nahý Mobil byl v obležení. Nikdo si snad ani nevšiml co se stalo. Všichni ve světle svíček okukovali svařence. Pivař zatočil pohyblivým pyjem a ozvaly se zvuky drceného plechu. Cosi břinklo o teplomet a gigantický flašinet se rozezpíval v tragické náladě osumdesátých let. Znovu bouchlo šampáňo, které Lep vytáhl z batohu a Duběnka narazila umělohmotný špunt na vzdalující se kliku. Jirka Švec slzel a přijímal gratulace. Dvoumetrový Gigi vysazoval ženské až tam nahoru, aby mohly políbit spálenou žárovku teplometného stroje, který našel uplatnění v dobách nevídaných. Morous se vytasil s Nikonem a formoval sestavu k historickému snímku. Vzduchem se neslo souznění, rituál sama sebe, bublina, která jim dávala možnost žít a přežít i v takovém městečku, jakým Přelouč bezpochyby byla, a navzdory proklamacím ideologa z Pražského hradu si jeli po svém. Následky horka. NH.“1.

A tak tu podstavec dál stojí, jako němý svědek doby, ve které vznikl. Dodnes připomíná nenápadný odpor nezávislé komunity proti komunistickému režimu...
Příběhy členů NH929 jsou velmi barvitě a realisticky popsány v knize Přeloučský román.

Literatura
1. VADNÝ, Josef. SPRUZENÁ, Zdenička. Přeloučský román, 1. vyd. Praha: Maťa, 2003.
2. CÍLKOVÁ, Kristýna. Agrární romantika (diplomová práce) Brno FaVU VUT, 2012 .
3. webová prezentace "Občanského sdružení kulturně smýšlejících" www.osks.cz .
 

N 50° 02.424', E 015° 33.642'

Věnováno mojí ženě Táně.