Profesor Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský
(17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha) byl český malíř a rytec
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik.
Narozen v Kroměříži, své dětství ale strávil v okolí Ostravy. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby.. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.
OCENĚNÍ: Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl doctor honoris causa Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, nositelem Řádu republiky (1958), akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.
Po Švabinském jsou pojmenovány ulice v Sokolově, Kladně, Praze, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Nitře a v řadě dalších měst.
DÍLO: Mezi techniky, kterým se v průběhu života věnoval, patřily: olejomalba, perokresba, litografie, mozaika, akvarel, mezzotinta, lept, pastel, dřevoryt, návrhy na vitráže (na př.na okna Svatovítské katedrály na Hradčanech viz obr.), kresba suchou jehlou, rudkou, černou křídou, tužkou, uhlem. Umělcův žánrový rejstřík: portréty, krajinomalba, ilustrace, erotické náměty, plakáty, exlibris, návrhy gobelínů,< vitráží, poštovních známek a bankovek.
Keš je umístěna v lese Tichý důl, kde maloval Max Švabinský, když v blízké obci Sobětuchy pobýval na letním bytě (viz. obr.), poblíž zelené turistické značky a cyklisticke trasy c. 241 a 8146.
Zdroj: Wikipedie
Zuzana Švabinská, Světla paměti