Studanka U Ivana Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Studánka U Ivana
Svítá a mezi listy stromů se prodírají první paprsky slunce. Po rychlém nočním přesunu působí ty míhající se provázky světla tak uklidňujícím dojmem. Kdy naposledy jsem si mohl v klidu užít takové ranní loudání po lese? To už je strašně dávno, ještě doma když jsme s mojí malou sestřičkou chodily na ryzce a jiné houby abychom si udělali zásoby na zimu. Sestřička je skvělá a ty její dlouhé zrzavé vlasy, jak se krásně leskly v tom ranním slunci, vypadala jako carevna. Co asi teď dělá? To už je let co jsem ji viděl naposled, než jsem byl povolán do téhle války. To už budou tři roky, tři dlouhé roky. Pamatuji si ten den jako dnes, pamatuji si, jak maminka brečela a nechtěla mě pustit. Pamatuji si sestřičku, která nic nechápala a ptala se mě, jestli přijdu brzo, kdyby jen tušila. Tyhle lesy jsou jiné než ty u nás na Urale, ale i tady jsou krásné, ostatně, jako všude, kde jsme se s naší rotou pohybovali v téhle zkurvené válce. V každém lese jsme někoho ztratili. Tolik kamarádů co tam padlo. Válka je strašná. Snad už brzo skončí, podle staršiny jsme už blízko vítězství, ale to můžou být jen kecy, kterých jsem slyšel snad milion. Že jsme už v Československu, to je prý už na dohled od Berlína. A naše vojska snad už v Berlíně jsou, ale to může být zase jen nějaká propaganda. Ale pravda je, že už strašně dlouho postupujeme a nacisti ustupují, třeba už ta válka opravdu skončí. Ale dnes to nebude, před námi na protějším kopci se zakopala nějaká Německá jednotka a ostřeluje naše pozice. A někteří z fašistů jsou i tady, zahlédli jsme jejich uniformy. A střílí se z ručních zbraní. Vasil vedle mě mi ukazuje někam do nedalekého houští. Nikoho nevidím, ty paprsky oslepují. A kolikátého vlastně je? Třetího? Pátého? A měsíc? Je květen nebo březen? Ani nevím. Ztratil jsem pojem o čase a hodinky po otci jsem už dávno vyměnil za chleba a boty. A kde asi je můj otec. Už dlouho před válkou ho odvedli a od té doby jsme od něj nedostali žádnou zprávu. A co se vůbec děje u nás doma. Poslední dopis od maminky jsem dostal před rokem. Byla v něm fotografie sestřičky. Je krásná a mám ji stále schovanou ve vojenské knížce stejně jako i ty tři dopisy od mámy.“Hvííízd, hvííízd“ sakra, teď to bylo blízko, v tom křoví opravdu bude nějaký nepřítel a střílí jak o život. Vasil zalehl a střílí tam, kde jsem viděl ty záblesky, teď už ale ne od slunce. Vrhám se taky k zemi a vidím, že i ostatní zalehávají. Ani jsem si nevšiml, že mi vypadla ta vojenská knížka. A je to tu zase, to střílení, ten pach střelného prachu a smrti. Koho dnes ztratíme? Kdo se už nikdy nevrátí? Tak ten parchant v tom roští se už odmlčel, asi jsme ho dostali anebo se mu povedlo zmizet. No nevadí, hlavně, že už nestřílí. Vasil a ostatní se už zvedli a postupují dopředu. Rozsypaly se mi náboje a ostatní věci, Rychle seberu, co stihnu a poběžím za ostatníma. To sluníčko už začíná pěkně hřát, už je tu krásné jaro. Ty krásné rozlehlé louky u nás, už abych byl doma. Těším se na sestřičku. Au, sakra co to bylo? To sluníčko najednou tak silně svítí. Slyším takové zvláštní zvuky a ti ptáci zpívají tak nahlas. A jsem najednou tak unavený a je mi hrozná zima. Asi si sednu tady k tomu stromu a odpočinu si, jen na chvilku, jen na malý okamžik a poběžím za Vasilem. To slunce tak šíleně svítí a jeho zář je všude, úplně všude, listy šumí a všude je takový klid a, a začíná se smrákat. To už bude asi konec války, sestřičko, maminko, konečně…
„Tatííí, tady někdo sedí u stromu, asi nějaký voják, pojď se rychle podívat.“ Asi je mrtvý, protože se nehýbe a je tu spousta much. Tati? Myslíš, že to je Rus? Nebo Němec? Je už dlouho mrtvý? Kdo to asi je? Asi Rusák, má na uniformě hvězdičku, tati pojď pryč, já se bojím…
Je to už strašně dávno co tady nalezl můj otec mrtvého neznámého vojáka. Tehdy tu se svým otcem (mým dědou) šli do lesa a můj otec jej spatřil, jak sedí opřený u stromu. Nejdříve si myslel, že je živý ale pak mu došlo, že tomu tak není. Bylo to krátce po osvobození nedaleké Žiliny. Vždy když jsme šli kolem tak jsme tu chvilku postáli a byli chvilku tiše. Když jdu kolem tak se zastavím, sednu si ke stromu a představuji si, co to bylo za člověka, odkud asi pocházel, jaký měl život a jestli jeho rodina ví, kde umřel. Nevím, kdo to byl, nevím, odkud pocházel a ani se mi to zatím nepodařilo zjistit, snad se mi to ještě podaří. Jedno vím docela jistě, válka je hrozná věc. Tohle místo považuji za velmi pietní, a pokud se rozhodnete jej navštívit, byl bych rád aby, jste se tu zamysleli a uctili toho neznámého vojína chvilkou ticha. Zaslouží si to stejně jako ostatní mrtví vojáci, kteří museli bojovat a umírat pro nenažranost a podivné vize několika málo jedinců.
A ke keši samotné?
Keška je malá „klip klap“ krabička. Pří jejím hledání prosím nikde nehrabejte, není pod úrovní terénu, do ničeho nekopejte, prostě se chovejte jako v lese a na pietním místě. Není ani nikde zavěšena takže nemusíte koukat nikam nahoru. Zkuste její krytí najít pohledem, pozornému kešerovi jistě neunikne. Když to najdete, stačí jen odklopit směrem od… (je to pohyblivě ukotveno k podkladu tak ho prosím neutrhněte). Po zalogování krabičku zase přiklopte a zamaskujte hlavně na okrajích, aby to bylo co nejvíce nenápadné (u blízké studánky se můžete pak umýt nebo i napít). Když to uděláte, nemají mudlové šanci (doufám). V případě jakéhokoliv poškození mi prosím hned napište do logu nebo do zprávy co se přihodilo, abych si vzal potřebné věci na opravu. V zimě při napadaném sněhu bude keška asi neodlovitelná, ale pokud nebude sníh tak je odlovitelná celoročně. Budu rád, když se u pomníčku zastavíte a zamyslíte a třeba i podržíte minutku ticha. A pokud vám po cestě ke keši padne do oka nějaká luční květina, můžete ji zde vložit do vázičky. Budu taky moc rád za fotografie a dlouhé logy. Těším se na vaši návštěvu. A pro první tři lovce jsou v keši připravena CWG
Additional Hints
(Decrypt)
H cngl fgebzh uebhqh uyrqrw