Vodní lyžování
Vodní lyžování je individuální sport prováděný na vodních lyžích s použitím tažného člunu nebo vleku. Provádí se v areálech vodního lyžování na stojaté i tekoucí vodě (včetně mořské) se speciálním vybavením. Bójemi je vytyčená slalomová dráha a prostor pro figurální jízdu (tzv. triky) a skok (včetně umístění odrazového můstku).
Vlekové lyžování je prováděno za stejných podmínek jako lyžování člunové. Rozdíl je v technice jízdy, neboť vlek nevytváří na hladině vodní vlnu. Na myšlenku lyžařského vleku přišel v polovině 70. let 20. století německý konstruktér Bruno Rixen, který byl velkým příznivcem zimního sjezdového i letního vodního lyžování za motorovým člunem. To ho přivedlo na myšlenku zkonstruovat systém vodního lyžování, kde jsou lyžaři taženi lanem nad vodní hladinou a nemusí při tom být používán motorový člun.
Disciplíny
1. Slalom - závodník jede na jedné lyži. Počítá se počet objetých bójí při zvyšované rychlosti průjezdu a zkracované délce tažného lana
2. Triky - jezdí se také na jedné lyži. Závodník musí udělat několik triků (předepsaných v sestavě), hodnotí ho pět rozhodčích.
3. Skoky - ty se jezdí na dvou širokých lyžích. Úkolem závodníka je odrazit se od můstku a skočit co nejdále. Je nařízeno mít při skoku neoprén, helmu a vestu. Světoví závodníci skáčou až 70 m dlouhé skoky při nájezdové rychlosti přes 100 km/hod.
4. Trojkombinace - závod, který kombinuje všechny tři předchozí disciplíny.
Rozšíření ve světě, ale i u nás
Vodní lyžování je relativně mladý sport, který se těší velké oblibě, a to nejen v zemi svého vzniku, ale po celém světě. Je to vlastně "kříženec" surfingu a klasického lyžování. První záznamy pocházejí z USA. V roce 1925, ve státě New York, se Fred Waller zasloužil o konstrukci a patentování prvních vodních lyží. Poté vodní lyžování dostalo možnost se rozvíjet. Bylo přivezeno do Evropy resp. do Francie, a v roce 1955 se objevuje dokonce i u nás, kdy učitel základní školy z Vranova nad Dyjí, začal se svými žáky lyžovat na Vranovské přehradě, připevnění za parník.
Počátkem 60. let dovezl pracovník Pragoexportu, Josef Malík, do Čech první opravdové vodní lyže, a to až z Austrálie. Je pozoruhodné, že v zemi, která nemá moře, a ani není zemí jezer, se vodní lyžování tak hojně uchytilo.
Klub vodního lyžování
Oddíl vodního lyžování byl založen 24. ledna roku 1971. První léta působení oddílu nebyla jednoduchá, především kvůli chybějícímu zázemí a technickému vybavení, jako byly čluny či závodní tratě. Zázemím vodních lyžařů se stala nově postavená budova loděnice.
Od roku 1975 pořádal oddíl pravidelně mezinárodní závod pod názvem „Hornický kahanec“. Od roku 1996 pořádá klub každoročně Evropský pohár, který byl v roce 2005 přejmenován na Grand prix of the cable. Závody Grand Prix jsou pořádány jako série čtyř závodů společně s kluby v Polsku, Rakousku a na Slovensku. V roce 2001 a 2009 se zde konalo ME dospělých a v roce 2002 bylo uspořádáno ME juniorů do 15 a 18 let.
Přelomovým okamžikem se pro těrlické vodní lyžaře stalo postavení elektrického vleku v roce 1991. Je konstruován do tvaru obdélníku o celkové délce 800m ve výšce 8m nad vodní hladinou. Na vleku může jezdit najednou 8 jezdců samostatně. Při obvyklé rychlosti vleku 30 km/h může odstartovat přibližně každých 10 sekund další jezdec. Vlek je schopen vyvinout rychlost až 60 km/h. Délka vleku umožňuje umístění různých atrakcí na vodu jako například slalomové bóje nebo skokanský můstek pro vodní lyžování a také překážky pro vyznavače wakeboardingu, wakeskatingu a kneeboardingu.
Trénink vodních lyžařů se skládá z letní a zimní přípravy. V létě trénují závodníci za člunem i za vlekem a účastní se závodů. V zimě pak utužují kondici v posilovně, při gymnastice a dalších sportovních aktivitách, o víkendech trénují disciplínu figurální jízdu na krytém bazéně v Ostravě .