Zhruba v době obnovy Národního divadla po požáru napadlo nejspíše hajného z nedaleké Senětické hájovny vysázet pár desítek douglasek. Pro výsadbu si vybral pruh poblíž zaniklého rybníčku pod silnicí z Kladrub do Skapců; několik dalších douglasek vysázel poblíž hájovny, viz keš Dub a douglaska... Malým stromkům se dařilo, hajného dozajista přerostly a později i přežily. Současnosti se dožilo téměř 40 douglasek včetně několika ojedinělých dvojáků. A je nutno přiznat, že douglasky vyrostly pěkně: řada z nich přesahuje výšky 40 metrů. Nejlépe rostoucí strom s výškou přibližně 45 metrů byl zařazen mezi významné stromy Lesů České republiky. Pokaždé, když sem přijdu, mám z těchto gigantů radost. Protože jde z hlediska druhu o mladé stromy, doufám, že se dožijí požehnaného věku.
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)
Jehličnan pochází z vlhkých pobřežních oblastí západu Severní Ameriky, roste od Britské Kolumbie po Kalifornii. Druh poprvé zdokumentoval skotský lékař a botanik Archibald Menzies na kanadském ostrově Vancouver v roce 1791, jeho objev připomíná druhový přívlastek menziesii v binomickém jménu druhu. Do Evropy semena douglasky přivezl v roce 1827 skotský botanik David Douglas, po kterém je rod douglasek v češtině i angličtině pojmenován.
Jde o vysoký, rychle rostoucí stálezelený strom podobný smrku a jedli. Nejlépe se douglasce daří na hlubokých hlinitých, spíše suších půdách, nesnese trvalé zamokření. Kořenový systém zajišťuje velmi dobré zakotvení, na hlubokých půdách vytváří dlouhý kůlový kořen, na mělkých půdách jej nahrazuje bohaté větvení kořenů. Stromy proto netrpí vývraty. Přímý sloupovitý kmen je u mladých stromů pokrytý hladkou zelenošedou kůrou s puchýřky. Staré stromy poznáte podle tlusté, korkovité, hluboce rozbrázděné červenohnědé borky, která chrání strom před lesními požáry. Jehlice jsou většinou shora tmavozelené, měkké. Typickým znakem douglasek jsou světlejší trojcípé krycí šupiny vyčnívající z drobných šišek. Semena douglasky jsou potravou např. pro drobnou veverku čikarí Douglasův.
Douglaska je dnes považována za druhý nejvyšší jehličnan na světě po sekvoji vždyzelené (redwoodu). Stromy běžně dorůstají výšky přes 60 metrů, ve starých lesích nejsou vzácností stromy s průměrem 1,5 m – 2 m. Výjimeční jedinci mohou výškou přesáhnout 100 metrů při průměru 4,5 m až 6 m. Nejmohutnější současná douglaska je Red Creek Fir rostoucí na ostrově Vancouver s průměrem 4,2 m a objemem dřeva 349 m3. Za nejmohutnější bývá označovaná i Queets Fir o průměru 4,85 m a objemu dřeva 332 m3, která roste v údolí Queets River v Olympijském národním parku ve státě Washington.
Nejvyšší žijící douglaska je Doerner Fir (nebo též Brummitt Fir) v Oregonu, která dosahuje 99,4 m. Výš už neporoste, spíše se postupně zmenšuje, neboť její špička je bohužel odumřelá. Zajímavostí je objevení této douglasky až v roce 1989. V minulosti bylo pokáceno několik výrazně vyšších stromů, u historických měření je však potřeba velké obezřetnosti k naměřeným údajům. Např. Mineral Tree rostoucí nedaleko Mount Rainier ve státě Washington měřil 119,7 metru (nejprve se ulomil vrchol přesahující 51 metrů, v roce 1930 spadl zbytek stromu). V roce 1896 byla pokácena douglaska v současnosti zvaná Nooksack Giant, u které údajně změřili výšku 142 metrů. Vědci zkoumali stavbu pletiv douglasky a podle jejich závěru její fyziologické maximum dosahuje 135–145 metrů, při vyšší výšce by již nebyla schopna zásobovat vrchol vodou. I nejvyšším známým stromem Česka je s výškou 64,1 m douglaska rostoucí u Vlastiboře na Jablonecku, která nejspíše patří mezi dvacítku nejvyšších douglasek v Evropě a pět nejvyšších stromů Střední Evropy.
Douglasky se běžně dožívají věku přes 500 let, některé stromy i více než 1000 let, např. věk zmíněného Mineral Tree byl při zřícení v roce 1930 odhadován na přibližně 1000 let. Jednou z nejstarších douglasek je Big Tree v národním památce Oregon Caves, jejíž věk je odhadován na 1200 let. Pro srovnání nejstarší douglaskou v Česku je více než stosedmdesátiletá Černínova douglaska v Americké zahradě u Chudenic, která patří mezi trojici nejstarších douglasek rostoucích v Evropě.
Douglaska je v Severní Americe masivně pěstována pro rychlou produkci hodnotného jádrového dřeva. Uplatnění nachází např. v nábytkářství, jako typizované řezivo, pro svou odolnost vůči povětrnostním vlivům je používána ve stavebnictví, je oblíbená jako vánoční stromek. V Česku je zatím hospodářské využití douglasky malé (osázeno je jen cca 5800 ha), ale pro její celkovou odolnost, vyšší přírůstek, neinvazivnost a příznivý vliv na blízké okolí bude jistě sázena častěji.
Kudy ke krabičce
Nejvhodnější parkování je u Senětické hájovny, kde roste krásný památný dub i jedna osamělá douglaska (waypoint P1). Možná lze zaparkovat na kraji nepříliš používané lesní cesty kousek za můstkem přes přítok Senětického potoka (waypoint P2). K douglaskám i ke keši vede od silnice cesta.