Co pamatuje památný zerav?
Staletý zerav obrovský na úpatí Kamence je památným stromem v nejlepším slova smyslu. Roste tu přes dvě století, je vysoký 30 metrů a jeho kmen měří kolem dokola 480 cm. To z něj dělá největší exemplář svého druhu v okrese Český Krumlov a třetí největší v České republice. Jeho opravdová hodnota ale spočívá v něčem jiném. Je to živý svědek příběhu osídlení zdejšího kraje.
Mohutná dřevina, původem ze Severní Ameriky, zde uprostřed divočiny neroste náhodou. Někdo jí tu vysadil cíleně. Možná proto, že její dřevo je lehké, pevné a hlavně odolné zdejšímu vlhkému klimatu. Skvěle se tedy hodí pro výrobu šindelů. Ale možná byla vysazena jen a jen pro to, aby dělala někomu radost.
Zerav a přilehlé ruiny nám připomínají, že zde v nehostinných končinách na úpatí hory Kamence žili lidé. Staré mapy (obr. 5) v těchto místech zachycují osadu zvanou Schwarzviertel – Černá čtvrť. Kdo byli zdejší obyvatelé a co je sem přivedlo? Co víme o těch, kterým rostl zerav přímo před domem? (obr. 4)
Pro nalezení odpovědi se pojďme vydat společně ke kořenům. Do začátku novověku bychom tu našli hustý převážně bukový prales, latinsky nazývaný Silva Gabreta, podle keltského Gabreta – pohoří kozorožců. Ostatně od Keltů pochází i označení Sudety – Sudeta – pohoří kanců.
S osidlováním těchto divokých a neprostupných končin začali poprvé v 17. století Buquoyové. Tento původně francouzský rod se usadil v Čechách za třicetileté války, kdy Karel Bonaventura Buquoy od císaře získává zkonfiskované Novohradsko za pomoc při potlačení povstání českých stavů. Je to právě on, kdo o pár měsíců později na Bílé hoře dovede císařská vojska k vítězství. Buquoyové jsou pak s Novohradskem spjati po celá staletí.
Obzvláště významně kraj ovlivnilo buquoyské sklářství. V nedalekých Šancích vzniká roku 1683 první skelná huť, další následují nedlouho po ní. S hutěmi přicházejí i první osadníci, zpravidla německé národnosti. Tou dobou začínají vznikat první osady v oblasti Pohoří.
Nejslavnějším obdobím zdejšího sklářství je první polovina 19. století, kdy žije hrabě Jiří František August Buquoy. Polozapomenutý génius zdvojené osobnosti, učenec a podivín, vědec a filosof, matematik a básník, Němec a přitom sympatizant Českého hnutí má při správě rodových majetků dost příležitostí uplatnit své ideje v praxi. Na základě pokusů vynalézá unikátní technologii výroby tmavého neprůhledného skla – hyalitu – majícího vzhledem i vlastnostmi napodobovat obsidián. Recept na jeho výrobu hrabě nikdy nikomu neprozradil a ani dnes jej nikdo ve srovnatelné kvalitě nedokáže vyrobit. Nedaleko osady Černé Údolí můžeme dodnes najít lesní cestu, která je zpevněna tímto druhem skla namísto štěrku. Roku 1838 zakládá svého druhu nejstarší přírodní rezervaci v Evropě, Žofínský prales. Ten dodnes uchovává zbytek někdejšího bukového pralesa. A toto je také doba, kdy si někdo ze zdejších obyvatel vystavěl u cesty dům, vedle jehož ruin nyní stojíme, a před ním vysadil malý zerav.
III. Vojenské mapování, 70. - 80. léta 19. století
Zerav se za svého růstu stává spíše svědkem úpadku zdejšího kraje. Ve 2. polovině 19. století pomalu mizí zdejší sklářské hutě, přesto život tu de v poklidu dál. Pozemková reforma za první republiky předznamenává začátek konce rodu Buquoyů a svým způsobem i osídlení kraje, se kterým byli po staletí spjati. Po 2. světové válce padá kolektivní vina i na obyvatele přilehlého domu. Ti jsou stejně jako Buquoyové vyhnáni a jejich majetek je zabaven. Poslední majitel panství Karel Jiří je postaven před soud a posléze odsouzen. Roku 1952 umírá v komunistickém vězení.
Zdejší končiny se už nikdy nepodařilo dosídlit. Po rozšíření hraničního pásma roku 1973 je vyloučeno osídlení úplně. Zbytky domů jsou odstřeleny a oblast zalesněna. (obr. 1-3) Dnes kraj čeká na svoji novou budoucnost. Pojďme diskutovat jaká by měla být.
(Text z listingu naleznete i na naší nové infotabuli v blízkosti Zeravu)