Johann Migliarina Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Johann Migliarina
Říkáte si, že tohle jméno nezní právě česky?
Správně. Není české – pochází ze slunné Itálie.
A co že dělá v našich chladnějších končinách?
Právě o tom je tato keš a místo, kam vás chci přivést.
Když jsem se postupně seznamoval (myslím od dětství) se širším okolím svého místa žití, došlo také na moje oblíbené (a spíše milované) břidlicové končiny Vítkovska a Budišovska. Mnohem později jsem se pak seznámil s nerealizovanou stavbou železnice Fulnek - Opava a papírenským náhonem u žimrovické papírny na Opavsku. Co mají tyto zdánlivě nesourodé záležitosti společného? Spousty italských (nejen!) dělníků, pracujících zde na stavbách, jež by se bez práce s kamenem a dále jistými speciálními znalostmi nebyly obešly. Když jsem se s těmito skutečnostmi postupně seznamoval (většinou až v čase po roce 1990, kdy přestával fungovat socialistický dějepis, jenž mnohé překroutil a zatajil a socialistická propaganda, jež dělala totéž), nejdříve jsem nechápal, proč právě oni. Docházelo mi to až postupně a částečně k té domněnce dopomohla cesta autem přes rakouský Graz do Italského Cáorle – neskutečným způsobem postavená dálnice i běžné silnice v italských vápencových horách s obrovskou spoustou tunelů. To znamená součinnost dvou věcí: 
umění práce s kamenem a výdrž v horku. Ještě několik let trvalo, než jsem se dozvěděl o zdejších barabech a souvislostech mezi nimi a zdejším krajem a pak se kruh znalostí uzavřel. Úplně posledním článkem se stala příhoda, kdy jsem se po více než dvou letech od chvíle mé první založené keše (tak starý je tento nápad) dostal k místu, kam vás chci přivést. Při jeho průzkumu projížděl kolem a oslovil mě pan Petr Zahnaš, publicista a duše zdejších aktivit kolem břidlicových dolů a souvisejících záležitostí. Nabídl mi fotografie a texty a jeho text částečně využívám pro psaní tohoto listingu.
Chtěl bych vás přivést k německy psané pamětní desce, instalované v téměř úplně hladké skalní stěně, jež v krátkém úseku lemuje silnici u zvláštní křižovatky v částečně zalesněném liduprázdném prostoru mezi třemi obcemi - Starými a Novými Těchanovicemi a Zálužným. Věřím tomu, že mnoho lidí ji míjí a nestihne ji zahlédnout (osobně jsem zažil skupinu cyklistů, hrnoucích se z kopce od Nových Těchanovic a neviděli) - také proto, že nad hladkým povrchem stěny pomalu vítězí mechy a lišejníky. Koneckonců – nejsem si úplně jist, zda jsem ji já sám vnímal naplno v té dávné době, kdy jsem tudy jel poprvé. Mám s ní však něco společného – totéž, co u památníčku na Lawirbachu u mé stejnojmenné keše. Byl jsem přizván k pomoci s překladem jejího obsahu. O další desku s ním pak byla po roce 2000 originální deska doplněna. Ta něco vypovídá o člověku, jehož jméno jsem použil pro název keše a má to dokonce přímou souvislost s tématem jiné keše, jež se nachází 430m odtud, věnované Barabům. I kdybyste ji nelovili, doporučuji prostudovat její pěkně zpracovaný listing.
Sám Johann Migliarina se v Itálii nenarodil – odtamtud, z jejího severu, pocházel jeho otec, jenž se do naší země, do Slezska, postupně dostal při svém putování „po světě“, kde se snažil získal praxi a zkušenosti poté, co se vyučil ve stavebnictví a dosáhl plnoletosti (narodil se roku 1844). Tím světem byla tehdy Rakousko-Uherská monarchie, jejíž součást tvořila i severní Itálie. Ve Slezsku pak přijal práci při stavbě železniční trati z Olomouce do Krnova a v blízkých Miloticích nad Opavou se seznámil s Marií Schmidtovou, s níž se v roce 1872 oženil. Ve Slezsku pak už zakotvil natrvalo.
Po dokončení stavby uvedené železniční trati se dále podílel na stavbách jiných železnic, cest, rybníků a také známého Weisshuhnova kanálu v Žimrovicích. Postupně se ze stavebního dělníka vypracoval na mistra a stavbyvedoucího, až si později založil vlastní stavební firmu. Po dobu stavby Weisshuhnova kanálu a v následujících letech žil se svou rodinou na Opavsku, kde v nedalekých Starých Těchanovicích získal v roce 1884 nejen domovské právo, ale také rakouské státní občanství. Bydlel v nich až do roku 1888, kdy se s rodinou přestěhoval do Opavy-Kateřinek a tam si 16.12.1912 oficiálně založil svou vlastní stavební společnost. Jmenovala se „Baugesellschaft Migliarina und Co., Gesellschaft m.b.H. Katherein“, česky „Stavební společnost Migliarina a kolektiv, společnost s ručením omezeným Kateřinky“ a byla nejstarší a v době před první světovou válkou i za první republiky největší stavební firmou v Kateřinkách. Právě v této čtvrti Opavy se také nachází hrobka rodiny Migliarinů. (Jde o hřbitov na styku ulic Ratibořská x Hlučínská se známou osmibokou červenou Kaplí sv. Kříže, zvanou též Švédská kaple.)
První zakázka zavedla novou Migliarinovu firmu zpět do Starých Těchanovic. V roce 1913 vyprojektoval a začal budovat okresní silnici, spojující Staré Těchanovice přes údolí potoka Horníku s Novými Těchanovicemi a Zálužným. Taková komunikace tu do té doby citelně chyběla a její nově projektovaná trasa byla Migliarinou, ze znalosti místních poměrů, vedena mimo dosud používané cesty terénem tak, aby dopravu mezi uvedenými obcemi co nejvíce usnadnila a zjednodušila. Náklady na její stavbu nesly jednak oboje Těchanovice a zčásti byla také financována z prostředků Země Slezské.
V čele své firmy stál Angelo Migliarina až do roku 1918, kdy ji předal svému mladšímu synovi a o rok později, ve věku 75 let, zemřel. Již od založení firmy před první světovou válkou s ním však v jejím vedení pracoval jeho nejstarší syn Johann Migliarina, který se také podílel na stavbě uvedené silnice. Po začátku první světové války ale musel jako rakouský státní občan narukovat do armády a bojoval na východní frontě v Haliči, kde v květnu roku 1915 v bitvě u Tarnopolu padl. V srpnu 1915 byly jeho ostatky převezeny z haličského bojiště do Opavy a následně pohřbeny v rodinné hrobce Migliarinů, kam byli po jejich smrti uloženi také jeho rodiče. Rodinná firma fungovala až do doby druhé světové války, aby v roce 1943 definitivně ukončila činnost a zanikla.
Obyvatelé Vítkovska byli za realizaci stavby silnice do Starých Těchanovic velmi vděčni. Jako výraz tohoto vděku umístili na vzpomínanou hladkou skalní stěnu při rozcestí silnic v údolí potoka Horníka a poblíž místa, zvaného „U Baraby“, pamětní desku, věnovanou jednomu z jejích spolustavitelů, Johannu Migliarinovi. Rodinu Migliarina nám tak dnes připomíná nejen rodinná hrobka na hřbitově u Švédské kaple v Opavě Kateřinkách, ale také obě pamětní desky na skále u silnice, kterou Angelo Migliarina se svým synem Johannem a jejich společnou firmou na počátku 20. století postavili.
Samotný obsah té desky bych vám možná ponechal k přečtení na místě – abyste se při uhnání dalšího bodu aspoň trochu zastavili 
.
Letos (2015) 23. - 24.5 se na tomto místě bude konat připomínka 100. výročí smrti
Johanna Migliariny - viz krajinabridlice.cz.
Additional Hints
(Decrypt)
Ir fgrar icenib bq qrfxl.
Mn oevqyvpv.
Ienprw fgrwar!