Pohádka čaje
Jako jsou keše, kde se vyměňují kinder hračky, cédéčka, pohledy a další věci. Tak jsem se rozhodla, že založím kešku, ve které se budou vyměňovat čajové sáčky, ale do keše dávám i jiné věci. K založení keše mě inspirovala moje sbírka čajových sáčků, ve které mám teď přibližně 1700 pytlíčků.
Původ čaje
Stáří čaje se dle legendy datuje již do roku 2700 před naším letopočtem, kdy čínský vladař Šen-nung vařil v kotli vodu, do které náhodou spadlo pár lístků čaje, a on tak objevil lahodnost připravovaného nápoje.
Čaje můžeme rozdělit dle několika hledisek. Především podle způsobu zpracování, země a oblasti pěstování, způsobu sběru, doby sklizně a v neposlední řadě dle kvality.
Označení čaj se běžně užívá i pro jiné nálevy – pro odvary různých jiných rostlin (například tzv. ovocné čaje, bylinné čaje nebo šípkový čaj), které se někdy označují jako nečaje . Čaj má vedle povzbuzujících účinků v mnoha případech díky látkám v něm obsaženým také blahodárný vliv na organismus.
Pěstování a zpracování čaje
Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Čajovník je stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu.
Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami, mezi známé čaj produkující země patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Čínská republika, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa.
Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Lístky se sbírají podle takzvaných sběrových formulí, které určují, kterou část výhonku uštípnout. Obvykle jsou cennější mladší menší lístky u špičky výhonku a pupen. Čaj obsahuje kofein, známý také jako tein.
Čaje rozdělujeme dle způsobu zpracování do skupin:
čaje bílé – dochází zde k jemné oxidaci, jde o samovolnou oxidaci probíhající během "zavadání", čaj je následně sušen. Lístky jsou lehce nahnědlé v místech, kde proběhla oxidace, části listu zůstávají zelené. Obvykle se takto zpracovávají mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech.
čaje zelené – prochází minimální oxidací v době mezi utržením a zpracováním. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem: užívá se sušení na pánvích, nebo napařování. Zpracování je ukončeno jeden až dva dny od sběru. Lístky si uchovávají svěží zeleň.
čaje polozelené (též modrozelené, žlutozelené nebo dokonce modré) – lístky procházejí oxidací, která je však v různých fázích přerušena (přechod mezi zelenými a červenými či černými čaji). Tyto lístky jsou hnědé, s lehkými zeleným odstínem. Sběr lístků na jeho výrobu musí proběhnout v okamžiku jejich plné zralosti, aby čajový nálev získal svou pověstnou vyváženou chuť.
čaje černé (též červené čaje, pokud se jedná o čínský čajovník) – lístky se mechanicky naruší, oxidace probíhá za teploty okolo 30 °C a velice vysoké vlhkosti. Získáváme lístek na plně oxidovaný, tedy na pohled hnědý až černý. Zpracování trvá týden i déle. Ve střední Evropě je nejoblíbenější právě čaj černý.
O keši
Keš je umístěna u vodárny, protože voda je důležitá při přípravě čaje.
Nezapomeňte si s sebou vzít nějaký ten čajový sáček, ale v keši nejsou pouze čajové sáčky. Kdo chce, může do logu napsat, jaký má vztah k čaji a jaký čaj má nejraději.
Nejen milovníkům čaje přeji příjemnou zábavu při hledání.
