Město Plzeň je tak bohaté na řeky, že se na zdejší potoky zapomíná. Pokud jsou některé připomínané, jsou to Vejprnický a Bolevecký potok. Ostatní jsou pozapomenuté a u některých není jejich jméno uváděno ani na mapách. Zábělský potok je jedním z nich. Na mapách byste jeho jméno nenašli, na Internetu se mu nevěnují stovky stránek a pokud je veřejnosti znám, tak jedině jako potůček vytékající před jezem v Bukovci.
Nedaleko pramenu
Potok pramení na okraji Černého lesa, na úpatí kopce Černá Myť, v nadmořské výšce okolo 384 metrů (waypoint R1). Mluvit o prameni není zcela přesné, neboť v těchto místech ústí trubka odvodňující výše položené pole. Potok se prvních 150 metrů mírně klikatí v korytě vyhloubeném pravděpodobně přívalovými srážkami, schován pod stromy a rostlinami. V dalším půlkilometrovém úseku je tok obklopen zahradami v Zábělé a před zraky návštěvníků ukryt za stromy. Do cesty v tomto úseku lidé postavili dvě hráze drobných rybníčků, další malé vodní nádrže jsou vodou napájeny.
Za silnicí II/233 se potok noří do údolíčka, ve kterém obtéká Holý vrch (též Spálený vrch). Vzpomenete-li si, tak na temeni tohoto vrchu jsou pozůstatky pravěkého hradiště z pozdní doby halštatské, které na přelomu 8. a 9. století využívali Slované při své kolonizaci západních Čech. Erozní činnost Zábělského potoka formovala strmé jižní a jihozápadní svahy Holého vrchu a přispívala k obranyschopnosti hradiště. Na dno relativně hlubokého údolí příliš světla nedopadá, ale smíšený les tu má své kouzlo. Koryto potoka se na několika místech prořezalo až na skalní podloží, které je na některých místech viditelné či dokonce tvoří menší stupně. Horninou podloží je čedič (bazalt) z nejmladších starohor, stejná hornina, která tvoří celý blízký kopec Chlum. Na konci údolí přijímá Zábělský potok drobný bezejmenný levostranný přítok.
Pod Holým vrchem
Poslední úsek toku ohraničuje mohutný a vysoký násep železniční tratě č. 170 spojující Plzeň a Beroun. Pro potok byl vybudován relativně dlouhý a mírně se svažující tunel, za kterým potok ztrácí další výšku na kamenné kaskádě. V Bukovci protéká potok mezi zahradami, místy je veden pod zemí a v posledním úseku veden zděným korytem. Zábělský potok ústí zprava do Berounky na říčním kilometru 128,8 (waypoint R2), ještě nad jezem zaniklého mlýna. Délka toku Zábělského potoka je přibližně 1,8 km, na kterých překonává převýšení 90 metrů.
Kaskády a vodopád
My bychom vás rádi pozvali ke kaskádě ukryté v údolí Zábělského potoka. Voda zde na několika metrech skály překonává převýšení 1,5 metru. Nejprve teče po skále v korýtku, následně padá po kamenech a vytváří zdání malého vodopádu, který doplňuje malá tůňka ve vývařišti. Pro nadšené fotografy máme tip: přehrazením korýtka lze podobu vodopádu měnit. Dále po proudu, blízko portálu tunelu, je na potoce druhý, leč mnohem nižší práh (waypoint R3).
Kaskáda nad tunelem
Několik desítek metrů proti proudu bezejmenného potůčku se ukrývá unikát v podobě jediného plzeňského vodopádu – dvoumetrového Bukoveckého (waypoint R4). Vydatnost drobného potůčku je však prachbídná a k obtížně přístupnému vodopádu nemá smysl chodit, pokud není právě po opravdu silném, vytrvalém dešti či pokud netaje sníh.
Bukovecký vodopád s vývařištěm
Schovejte si keš na deštivé období nebo si pro ni dojděte po průtrži mračen, uděláte nám radost. Budeme šťastní za fotky kaskády, které připojíte k logu. Za sucha nabídne keš jen procházku a připsání bodu, aniž byste se odměnili krásou padající vody.
Kudy ke krabičce
Do Bukovce jezdí z centra autobusová linka č. 28 (jednou na jaře a jednou na podzim; vážně: interval cca 15–30 minut, o víkendech 45 minut), nebojte se ji využít. Parkování je v Bukovci totiž bída, ale můžete zkusit zastavit při straně ulice Mezi Podjezdy (waypoint PA, streetview) či najít jiné místo, kde nebude zaparkované auto nikomu překážet.
Kaskády i krabička jsou překvapivě dobře přístupné, avšak pouze pro pěší. Nad podjezdem v ulici K Úvozu (waypoint T1, streetview) začíná cesta vedoucí podél tratě, prochází po ní červeně značená trasa i Naučná stezka Zábělá. Po ní přejdete na druhou stranu údolíčka, kde těsně před malým prostranstvím odbočíte na pěšinku vpravo (waypoint T2). Na začátku maskovaná cestička vás povede až ke kaskádám a keši. My potok překračujeme už na úrovni vodárničky. Rozhodně nedoporučujeme chodit po skalce kaskády, povrch je ohlazený a za vlhka hrozně klouže.
(kopie listingu)