Okruh naučné stezky měří 7,5 km a vede blízkým okolím Světlé pod Ještědem. Tvoří ho 12 informačních panelů, zvukové nahrávky dobových textů a umělecky pojatá odpočinková místa. Panely jsou osázeny keři a květinami typickými pro tento kraj. V okolí stezky je ukryto 5 keší ze série PSKS s tématem Karoliny Světlé a několik dalších "adoptovaných" keší ze série KS. Na internetových stránkách www.karolinasvetla.cz naleznete všechny obsahy informačních panelů, tipy na využití naučné stezky (např. pro školní výuku), doprovodné texty a fotografie. Naučnou stezku vytvořily obdivovatelky Karoliny Světlé, které chápou krajinu jako nositelku kulturního dědictví. Svou činností chtějí přispět k tomu, aby tato pozůstalost zůstala jak v lidské, tak v krajinné paměti zachována. Kontakt: stopyvkrajine@gmail.com
Kdo byla Karolina Světlá (*1830 †1899)
Johana Rottová se narodila v Praze na Starém Městě, nedaleko Karlova mostu. Její první literární pokusy spadají již do školních let. Petr Mužák, učitel v rodině Rottových a později její manžel, jí otevřel cestu k vlastenectví. Po úmrtí jejich jediné, teprve tříměsíční dcerky Boženky doporučil Johaně lékař, aby se duševně zaměstnávala. Toto zaměstnání nalezla v rozvíjení svého literárního talentu. V r. 1853 odjela Johana poprvé na zotavenou do manželovy rodné vesnice, do Světlé pod Ještědem, a s několika výjimkami se sem v letních měsících vracela dalších 35 let. Pro svůj první zveřejněný text (v almanachu Máj) si zvolila pseudonym: Karolina podle své neteře narozené ve stejném roce jako Boženka. A Světlá? Vesnice tohoto jména pro ni znamenala novou šanci, inspiraci a literární život.
V Podještědském muzeu v Českém Dubu můžete vidět cedulky, které měli Mužákovi na dveřích svého pražského bytu. Jedna z nich zmiňuje jméno i pseudonym autorky: Johanna Mužáková a Karolina Světlá.
Podpis Karoliny Světlé
Rodný dům Karoliny Světlé v Praze
Rodiče Karoliny Světlé.
STAGE 1 – Hostinec (dějiště Vesnického románu)
Začínáme u hostince, abychom se na putování trochu posilnili. Navíc se tu dá dobře zaparkovat. Hostinec je dějištěm nejznámějšího díla Karoliny Světlé s názvem Vesnický román. Více o něm se dočtete na zastavení č. 12 naučné stezky.
Úkol: Zjistěte počet velkých písmen v nápisu nad vchodem do hostince. Ozdobné Nr. nepočítejte.
Hodnotu si zapište jako A a pokračujte k 1. zastavení naučné stezky.
Hostinec, u nějž dobrodružné pátrání po multikeši začíná, byl předlohou a inspirací pro Antošův statek v díle Vesnický román.
STAGE 2 – Kostel sv. Mikuláše (naučná stezka, zastavení č. 1)
Kostel sv. Mikuláše pochází z r. 1643, věž byla přistavěna v letech 1725-1735. Karolina Světlá ho znala ještě v jeho barokní podobě (s cibulovitou kopulí). Erb nad vchodem patřil Jakubu Lamottovi, majiteli sychrovského panství na konci 17. století. Z výklenku nad erbem shlížel tehdy – stejně jako dnes – sv. Mikuláš, po stranách pak sv. Florián a sv. Jan Nepomucký. Barokními bočními průchody se vcházelo na hřbitov, který však byl v r. 1858 kvůli výstavbě silnice přemístěn na jižní okraj vesnice.
Pomník Karoliny Světlé
Autorem pomníku Karoliny Světlé je Josef Bílek, socha byla odhalena 12. července 1931. Slavnostního odhalení se zúčastnilo přes 5.000 lidí. V průvodu, který vycházel od dolnopasecké školy přes Rozstání a Hodky, kráčeli hasiči, sokolové, legionáři a ženy v národních krojích. Hlavním řečníkem byl Arne Novák, profesor dějin české literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Dle vyprávění pamětníků byla socha během 2. světové války odstraněna a ukrývána, aby nemohla být přetavena na válečný materiál: nejdříve na světelské faře v seně, po vyzrazení tohoto úkrytu byla pak převezena do Liberce na šrotiště. Jeho majitel slíbil, že se za drobný úplatek vynasnaží sochu zachránit. Tak se i stalo. V prvních dnech po osvobození byla socha převezena zpět do Světlé pod Ještědem a 13. května 1945 slavnostně opět odhalena. Úplatek – několik hus – se tedy vyplatil.
Úkol: Pohleďte vzhůru a všimněte si malých „lodních“ okének, které jsou součástí výzdoby dřevěných výplní na věži kostela. Kolik těchto okének celkem se nachází na věži kostela? Nezapomeňte na všechny světové strany! Hodnotu si zapište jako B.
Pomník Karoliny Světlé vedle kostela.
STAGE 3 – Lavička obrozenkyň (naučná stezka, zastavení č. 2)
Na lavičce s překrásným výhledem do kraje sedí 6 významných obrozenkyň své doby. Přestože se nikdy v této sestavě nesetkaly, neodmyslitelně k sobě patří svým zaujetím pro češtinu jako literární jazyk a svým odhodláním zlepšit postavení ženy ve společnosti.
Úkol: Zaměřte se na životní letopočty vyobrazených žen… Která z nich se dožila období První republiky? Kolik jí bylo let, když zemřela? Číslo si zapište jako C.
STAGE 4 – Dějiště povídky Přišla do rozumu (naučná stezka, zastavení č. 3)
Než dorazíte k třetímu zastavení naučné stezky, budete po levé straně cesty míjet stavení, které bylo předlohou pro povídku Přišla do rozumu. Tato povídka byla posledním literárním textem, který Karolina Světlá napsala vlastní rukou. Své pozdější práce musela z důvodu oční nemoci diktovat. V této povídce Světlá odlehčeným způsobem zachytila vztah dvou mladých lidí, kteří se museli vzít ne z lásky, ale z rozhodnutí rodičů – kvůli přístupové cestě k polím. Povídka byla Eliškou Krásnohorskou zpracována do úspěšné divadelní hry.
Úkol: Kolik komínů má stavení? Hodnotu si zapište jako D.
Předlohou pro povídku Přišla do rozumu bylo Karolině Světlé toto stavení.
STAGE 5 – Kantůrčice (naučná stezka, zastavení č. 4)
Ve svých dílech Karolina Světlá často formuje svůj názor na roli ženy ve společnosti. Právě postava Enefy, hlavní hrdinky Kantůrčice (1869), je toho dobrým příkladem. Román se odehrává v domě, před kterým stojíte. Enefa Podhájských byla už jako dítě výjimečná a jiná než ostatní. Objevila v sobě talent léčení a zaříkání nemocí a stala se jako léčitelka pro kraj nenahraditelnou. Někteří lidé říkali Enefě kantůrčice: bylo to posměšné pojmenování pro její moudrost, vážnost, stručnost a důstojnost, tedy vlastnosti, které bývaly ceněny spíš u mužů. Enefa v sobě ztělesňovala mužské vzory, vesnickou pověrčivost a ženskou rozhodnost a pevnost. Když se seznámila s Otíkem, absolventem pražských práv, doufala v něm najít sobě rovného v názorech, vlastnostech i jednání. Podle modelu role ženy ve společnosti, který si coby ideál vytvořilo národní obrození, se nakonec z Enefy samotné stal ženský vzor pro muže: Otík se po vnitřním boji s povrchností městského života i sebe sama nechává Enefou inspirovat, veden touhou se jí vyrovnat.
Úkol: Ve štítu této pohledné hrázděné budovy se nacházejí zajímavé hodiny. Podívejte se na ně pozorně a určete, kolik ručiček tyto hodiny mají. Hodnotu si zapište jako E.
STAGE 6 – Modřín Marie Terezie (naučná stezka, zastavení č. 5)
Od tohoto zastavení se naskýtá krásný výhled na Ještědský hřeben. Karolina Světlá ho znala dekorovaný Rohanovým kamenem a později Rohanovou chatou s občerstvením. Nynější podoba Ještědu se datuje na počátek 70. let 20. století. Architekt Karel Hubáček za něj obdržel prestižní Perretovu cenu od Mezinárodní unie architektů. Na Ještědu se dnes můžete ubytovat i dobře najíst. Z málokterých míst v ČR budete mít podobně dramatický výhled.
Nedaleko od zastavení č. 5 je umístěna samostatná keš Modřín Marie Terezie. K místu samotnému se vztahuje stejnojmenná povídka Karoliny Světlé.
Když na trůn usedla Marie Terezie a v r. 1743 byla korunována českou královnou, viděl v ní Vít z Rozstání v Podještědí druhou Libuši. Věřil, že přinese českému národu spravedlnost, řád, lásku a slávu. Vydal se proto pěšky do Prahy, aby se zúčastnil její korunovace a vyznal jí svou přízeň. Světlá v povídce psala o zvláštním spojení mezi Vítem a Marií Terezií: dědička českého trůnu Vítovi slíbila, že z českého národa sejme břemeno utrpení. Po návratu z Prahy vysadil Vít na kraji lesa modřín: Proutek ten si vsadil na pokraj lesa, v němž ještě žádného modřínu neměl, tam, kde nejraději a nejčastěji prodléval … Pěstoval modřín pečlivěji než dívka růži v zahrádce, než nevěsta rozmarýnu na okénku své komůrky. Na zimu vždy jej obkládal mechem a z jara kolem něho zas nasázel věnec lesních fialek a konvalinek, slziček a pomněnek … Rostl modřín Vítův, avšak naděje, v jejichž počest byl vsazen, neuskutečňovaly se.
Kresba Ivana Mračka.
Úkol: Pokud jste pročetli pozorně tabuli až na konec, bude pro vás snadné vyřešit následující úkol. Karolina Světlá se v jednom z dopisů sestře zmiňuje o svém prvním výstupu na Ještěd. V kterém roce to bylo? Hodnotu si zapište jako F.
STAGE 7 – Letní sídlo Karoliny Světlé (naučná stezka, zastavení č. 6)
Vlevo od cesty nenápadně prosvítá mezi vzrostlými stromy stavení, které se stalo druhým letním sídlem Karoliny Světlé. Zde bydlela, když v letech 1867-1887 přijížděla na letní měsíce ke své švagrové Josefě Slukové zvané Sefka. Odtud chodila ke svým příbuzným, kteří bydleli u kostela, odtud pohlížela na blízké lesy a louky, jak k Ještědu, tak k Bezdězu. Zde vznikly náčrty a předlohy pro její nejlepší romány: Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869) či Frantina (1870).
Úkol: Kolik let bylo Anežce Slukové, pozdější sekretářce Karoliny Světlé, když si ji Mužákovi odvezli do Prahy? Hodnotu si zapište jako G.
Sefka Sluková, švagrová Karoliny Světlé.
STAGE 8 – Kříž u potoka (naučná stezka, zastavení č. 7)
Román Kříž u potoka (1868) je nejznámější knihou Karoliny Světlé. Hlavní hrdinka Evička, schovanka v Dolanském mlýně, se rozhodla provdat za Štěpána Potockého, bohatého statkáře, jehož rod byl už po několik generací proklet. Evička se za Štěpána provdá i přes odpor pěstounů v naději, že dávné prokletí (neschopnost Potockých trvale milovat) zlomí. Štěpánův bratr Ambrož se k ní zpočátku choval odměřeně a přísně, ale po čase si zamiloval svou malou neteř Evičku a nakonec se zamiloval i do Evičky. Štěpán mezitím propadl karbanu a alkoholu, našel si milenku a dceru i manželku od sebe odháněl. Zadlužil se tak, že jeho statek vstoupil do dražby. Jednou v opilosti dokonce Evičku zranil… Jak vše skončí? Přečtěte si Kříž u potoka a nechte se unést do dávného příběhu.
Úkol: Na kamenném podstavci, který nese kříž, je vytesané zvíře.
Jestliže je na něm vytesán/a:
holubice, pak H = 1
ovce, pak H = 2
kozel, pak H = 3
STAGE 9 – Literární zpracování podještědských tradic (naučná stezka, zastavení č. 8)
Od Kříže u potoka vás čeká delší putovaní po turistické zelené značce. Cestou budete míjet upravená podještědská stavení, zahrádky, ovečky a dokonce i Křemílka a Vochomůrku.
Na 8. informační tabuli se dočtete kromě jiného o lidové pověrčivosti, s kterou se Karolina Světlá v Podještědí setkala. Její postavy často věří v kletby a v prosté pověry, její hrdinové jsou moudří na základě přirozeného, selského rozumu, který je napájen zkušenostmi s půdou či povětrnostními zákonitostmi. Pověrčivost je zakořeněná v jejich každodenním jednání, v jejich rozhodnutích i životních očekáváních. V románu Kantůrčice (1869) radil dědeček Podhajských Enefě: Sůl po zrnkách do mléka ať hospodyně dává, nikdy pak se jí nesrazí … Prodáte-li tele od krávy, vyškubněte mu několik z čela chloupků a zamíchejte je krávě mezi píci, nebude se jí po něm stýskat … Jsou-li velké mlhy z jara, o žních velké čekej bouřky. O Velký pátek ničehož nepůjčujte, tím by nastal u vás úbytek jmění …Budeš-li chtít mít zamodradlou louč, aby dobře hořela, poraž na ni borovici, když rostou černé jahody; bude z ní dříví zajisté také zamodralé … Za sedm let vždy táž povětrnost se vrací a lidská přirozenost se proměňuje; bereme na sebe jinou kůži i povahu.
Úkol: Při čtení informační tabule č. 8 se zaměřte na oddíl „Ukázky podještědských rčení a výrazů ze sbírky Karoliny Světlé“ a spočítejte, kolik druhů zvířat se v nich objevuje. Pokud si nebudete jisti správnou odpovědí, napoví Vám počet tlampačů na betonovém sloupu, který stojí vpravo od informační tabule. Hodnotu si zapište jako I.
STAGE 10 – Skalákovna (naučná stezka, zastavení č. 9)
Cestou ke Skalákovně budete procházet golfovým hřištěm (které nemá opravdu žádnou souvislost s Karolinou Světlou :). Doporučuje se zde zvýšená opatrnost, abyste se vyhnuli zásahu golfovým míčkem…
Ke Skalákovně se vztahuje povídka Skalák (1863), v níž Světlá vypráví o skutečné události, která na venkově téměř mně na očích se odehrála. Příběh je poutavý a napínavý a čtenář se v něm dočká nečekaného rozuzlení, které není zrovna happyendem. Více se dočtete na zastaveních č. 9 a č. 11 (u hřbitova).
Úkol: Na pravé, kratší stěně Skalákovny je v lunetě (půlkruhu) nad okénkem vytesaný letopočet. Letopočet si zapište jako J. (Nápověda – kontrolní součet cifer dává dohromady 19)
Skalákovna na kresbě Ivana Mračka.
Nyní už máte všechny potřebné údaje pohromadě a zbývá poslední úkol – vypočítat finální souřadnice, pod kterými se skrývá vlastní keš.
Vzorec k finálce:
N 50° VV,WXX
E 14° YY,ZZZ
VV = J - F + G + A + D + H + I + E
W = (C - G × I) : (D + H) - (A × I) - E
XX = (G - I) × D
YY = C - B
ZZZ = [(G × D - I + C) : H + B] × D - E
HINT:
Kochej se výhledem na Světlou a Ještěd, ale nezapomeň se ohlédnout.
Další keše ze série PSKS:
PSKS # 1 Modřín Marie Terezie
PSKS # 2 Poslední odpočinek
PSKS # 4 Skalákovna
PSKS # 5 U tří filků