Tato keš je věnovaná zrušené železniční trati Frýdlant v Čechách - Heřmanice.
Zde je historie Heřmaničky:
Frýdlantské obchodní dráhy vznikaly postupně v 90. letech 19. století.
Vzniku tratě z Frýdlantu do Heřmanic nejvíce napomohly textilní továrny v Dětřichově a cihelna s výrobou šamotového zboží v Kunraticích. Již v roce 1864 bylo zřízeno komité na výstavbu dráhy ze Zittau přes Reichenau do Frýdlantu. Úzký rozchod byl zvolen proto, aby dráha mohla vést do továren a co nejblíže obcí. První jízda proběhla 17.10.1884.
Revize české strany trasy proběhla ve dnech 22. a 23..7.1896, kdy bylo rozhodnuto o jediném společném nádraží s normálně rozchodnou železnicí. Dalším problematickým úsekem bylo vedení trasy okolo Dětřichova. Problém se podařilo částečně vyřešit až stavbou úvratě, která se ale objevuje na plánech až v roce 1898. Peníze pro trať měly poskytnou Zemská banka království Českého v Praze a Rakouský úvěrní ústav.
Stavba začala v dubnu 1899. V pátek 24.8.1900 proběhla technicko policejní zkouška se zkušební jízdou. V půl osmé ráno vyjel zvláštní vlak z Zittau do Reichenau a dále do Heřmanic. Zde se setkali úředníci ze Saska se svými kolegy Rakouskými, kteří přijeli z Frýdlantu. Trať byla předána do provozu 25.8.1900 pouze s malou bezvýznamnou oslavou. V soukromém provozu byla trať v letech 1900 až 1924. Dráha přešla 1.1.1925 pod správu státu a byla podřízena ředitelství drah v Hradci Králové. Po mnichovském diktátu byla heřmanička pod správou DRB. Na začátku byly ze strany DRB nasazeny moderní motorové vozy. Jejich provoz ustal 2.9.1939. Průběžná nákladní doprava byla vedena stroji 99.59. Dne 2.5.1945 byla přerušena trať mezi Zittau a Heřmanicemi. Osvobozovací vlak s železničáři ČSD přijel do Heřmanic 30. května 1945. Vlaky s uprchlíky jezdily pro správou DRB až do 21.6.1945 a tímto dnem skončila mezinárodní doprava navždy. Po válce dochází k oživení průmyslu. Otevřeny jsou opět čedičové lomy v Heřmanicích. V roce 1947 byla zrušena pro nerentabilitu osobní doprava. Náhrada spočívala v dvou párech autobusové linky. Již v dubnu 1948 žádají obce nejen udržení nákladní dopravy, ale i zpětné zavedení osobní dopravy. Autobusy sice byly rychlejší, ale nevyhovovaly kapacitně. Obce protestují i nadále. Dnem 28.5.1951 je dráha prohlášena za neveřejnou (vlečku) podniku Severočeský průmysl kamene. I v roce 1955 je nařízeno neobnovovat osobní dopravu. Nepomáhaly ani interpelace v parlamentu. Teprve v březnu 1957 dochází ke změně a následuje nařízení obnovení osobní dopravy. A tak 14.7.1957 se opět po trati rozjely vlaky s cestujícími.
V 60. letech následovala modernizace některých staveb a zavedení motorového provozu. Ustávala i nákladní doprava a poslední manipulák jel 13.6.1964. Skutečný konec přišel jako hrom z nebe. Dne 5.4.1975 vydal traťmistrovský okrsek zprávu, kde uvádí velmi kritický stav svršku i spodku tratě. V návaznosti na to dne 13.1.1976 byl definitivně zastaven provoz. Trať byla úředně zrušena v roce 1984. V roce 1996 se objevila aktivita obnovit provoz až do polské Bogatyně. Místo toho však nastoupily Sběrné suroviny a zbytky tratě zlikvidovaly.
V roce 2000 uspořádal náš spolek oslavy 100. výročí vzniku této dráhy. U této příležitosti byly vydány čtyři pohlednice (2x U37.0 a 2xT47.0), které je možné zakoupit.
text O. Čížek, foto sbírka O. Čížek
Samotná keška se nachází na bývalém tělese úzkokolejky.
Přeji příjemný odlov!