Palmův dvůr
První písemná zmínka o selské usedlosti číslo popisné 65 na panství Jablonné pochází z roku 1654, kdy patřila hospodáři Martinu Neumannovi. V roce 1697 se majitelem usedlosti stal Kryštof Lorentz, jehož rod ji držel více jak sto padesát let. Z patnácti zapsaných usedlostí na panství Jablonné patřilo Lorentzovo hospodářství k největším. Čítalo tři pole o celkové výměře 61 strychu špatné půdy a tři strychy sadu. Z domácího zvířectva Kryštof Lorentz choval osm tažných koní, čtyři dojnice, dvě jalovice a kozu. Patřil mezi devět sedláků, kterým se zapisovala jako vedlejší živnost „obilního formana“, který k užitku vrchnosti dopravoval a nejspíš i ve vlastní režii zčásti skupoval na panství i v okolí vyprodukované tržní obilí pro vzdálenější městské trhy včetně labské vývozní cesty. Vedlejší živnost tak položila základ pro budoucí vzestup Lorentzova rodu v příštích generacích.
Mezi lety 1718 až 1728 hospodařil na usedlosti syn Kryštofa Lorentze Jan a po jeho smrti od roku 1750 hospodařila vdova Alžběta sama. Od roku 1756 hospodařila Alžběta společně se synem Janem Jiřím a snachou Veronikou, ale už roku 1768 se jako hospodář uvádí jen Jan Jiří Lorentz. Ten se dekretem majitele panství hraběte Františka Josefa Pachty z Rájova ze dne 25. listopadu 1777 jako „forman a obchodník“ zcela vyplatil z nevolnictví i roboty a jako svobodný držitel svobodného statku podléhal panství jen jako nejnižšímu článku státní administrativy. Když roku 1783 zemřel, zdědila jeho žena Veronika celý svobodný statek a to již s rozsáhlými stavebními přestavbami původní selské usedlosti na pozdně barokní „zámeček“, který měl připomínat šlechtické sídlo. Kromě dvoukřídlé obytné budovy se zde nacházely stáje, kvelby, ohraničené pozemky, dva pojízdné vozy, dva pluhy, čtyři koně a šest dojnic v odhadnuté ceně 4000 zl. Zajímavostí je, že v pozůstalosti se dále nacházela vydražená nejmenovaná zájezdní hospoda v Praze v ceně 5500 zlatých, další uložená finanční hotovost a formanské vozy v celkové ceně 19409 zl.
Roku 1790 koupil statek s obytnými budovami, stájemi, stodolou, pozemky, čtyřmi koňmi, hospodářskými vozy, šesti dojnicemi a dvěma pluhy opět za 4000 zl. syn Jan Jiří Lorentz ml. Svou matku Veroniku nechal dle kupní smlouvy doživotně a bezplatně bydlet ve dvou hostinských pokojích v odděleném dvorním stavení a pod okny těch pokojů jí byla ponechána malá zahrádka se stromy, ovocem a jinými zahradními plodinami. Zároveň měla vyhrazen jeden strych dobrého pole k osetí lnem, aby si mohla opatřit potřebné plátno.
V roce 1802 byla dokončena rozsáhlá přestavba usedlosti doplněna o náročně řešenou okrasnou zahradu se záhony, cestičkami, terasami a kruhovým bazénem. Autorem přestavby by mohl být liberecký stavitel Johann Josef Kunze nebo jeho syn Karel Kunze. Nad vchodem do hlavní obytné budovy byl zhotoven reliéf v podobě soudku, kotvy a balíku převázaného motouzem, který dodnes připomíná čím se původní stavitel usedlosti živil.
Po smrti Jana Jiřího ml. v roce 1824 připadl statek nejstaršímu synovi Františkovi Jakubovi a po něm v roce 1852 ho zdědil jeho syn Jindřich, jenž ale musel vyplatit podíl ze statku své sestře a uhradit půjčku nejmenovanému žitavskému obchodníku. Tato skutečnost byla pravděpodobně příčinou toho, že Jindřich Lorentz záhy celý statek prodal.
V ohradní zdi Palmova dvora se nacházela dvoukřídlá mřížová branka, kterou v letech 1606 až 1655 zhotovil grabštejnský kovář Hans Schlemm v technice oblého železa. Mříž původně zdobila kapli sv. Jana v Žitavě a po vyhoření kaple byla její část 23. července 1757 zakoupena velkoformanem Jiřím Lorentzem z Markvartic.
Roku 1853 ho koupil za 27000 zl.konv.m. majitel textilní továrny ve Varnsdorfu Josef Palme. V roce 1868 je jako majitelka statku uváděna jeho žena Anna a po její smrti v roce 1886 syn Gustav Palme. Ten roku 1920 nebo 1922 statek pronajal Katolickému hnutí žen a do roku 1938 v něm byl umístěn Dívčí internát katolického spolku mládeže. Během tohoto pronájmu byla na statku zřízena i domácí kaple, a to úpravou jedné stávající místnosti. Rodina Palme vlastnila objekt až do konfiskace majetku v roce 1945 a těch necelých sto let stačilo k tomu, aby se usedlost dodnes nazývala Palmův dvůr či Palmův statek.
Roku 1945 byl jejich majetek zestátněn. V současnosti je objekt v soukromém majetku a tudíž nepřístupný, exteriér i zahrada jsou vzorně opraveny.
