Na břehu řeky sedí pihovatý kluk. Jmenuje se Bertík. Vlastně Norbert, po dědovi. Klučina ještě ne tak velký, aby pohrdal házením žabek do vody, ale ani ne tak malý, aby tady nemohl být úplně sám. A navíc, dědova chalupa je coby kamenem dohodil.
Má u vody své oblíbené místo. Tady z šutrů staví nekonečné hráze, které po každém větším dešti vždy berou za své, a do písku si čmárá kresby a početní příklady. Ve škole se učili jen ty jednoduché, čtyři jabka a dvě hrušky, ale děda tušil, že má na víc. Nenápadně mu o jarních prázdninách zvyšoval laťku, až se naučil hravě skákat přes stovky i tisíce.
Děda. Kdysi (když měl ještě vlasy, jak sám s oblibou říká) hodně cestoval. Dnes Bertíkovi o svých výpravách do dalekých krajů rád napínavě vypráví. A taky mu čte večer před spaním. Bertík má právo vybrat vždy jednu z mnoha tlustých knih v jeho pokoji, na které smí šahat jen v dědově přítomnosti. Cestopisy o vzdálených zemích a chytrých národech, o sopkách, pralesech, vysokých horách....a o spoustě jiných věcí, které si ani neumí představit. Písmenka Bertík přenechává dědovi a hltá barevné obrázky Indiánů, pyramid a exotických zvířat.
Bertík miluje léto a teplé počasí, kdy může celé dny trávit u dědy a u řeky. Není tam nikdy sám, jak by se mohlo zdát. Společnost mu dělává žába, docela hezká ropucha, kterou pojmenoval Elvíra. Vůbec nezkoumal, jestli je to holka, nebo kluk, prostě..... viděl v ní "tu" žábu a jméno slyšel kdysi v nějakém filmu. Norbert a Elvíra, dvojka k pohledání. Žába se ochočit nedá, ale Elvíra nikdy nezdrhne, když se klučina přiřítí k vodě, jen odskáče za kámen a po očku jej sleduje. Bertík k ní pak důležitě promlouvá, většinou jako pan učitel a rozdává žábě rozumy. Nejčastěji na téma dědových příběhů. Ten poslední byl o malém aztéckém klukovi, kterého tatínek učil počítat. Děda se sice při pohledu na vnukovy čmáranice v bloku trochu zlobil, že takhle to Aztékové určitě nepočítali, protože..... , ale Bertíkovi se ty obrázky z knihy moc líbily. Jo, to srdce vůbec nevypadá jako srdce a tu kost by ani sousedovic pes nežral, ale co, překreslil je věrně.
Zrovna teď dřepí Bert na písčité mělčině, čmárá klackem do mokrého písku klikyháky a poučuje věrnou posluchačku:
"Zkontroluji ti, Elvíro, domácí úkol. Měla jsi vypočítat dva příklady, nejprve vzdálenost (v metrech) od dědovy chalupy k našemu paneláku na kraji Ostravy.
A ještě vzdálenost od chalupy dědy Norberta k baráku druhého dědy na Slovensku."
Keš, u které si možná trochu naberete do bot, najdete na souřadnicích:
N 49°xx.xxx E 018°yy.yyy
Děkujeme schvaM za betatest!
