Výhled na dožínkovou louku
Na úvod od ownera
Keš vznikla na, mi z velmi mladého mládí známého názvu, tzv. dožínkovém hřišti. Pořádaly se tady slavnosti DOŽÍNKY, avšak co jsem tady byl naposledy, nepamatuji si na dámy v krojích, slaměné věnce, veselého hospodáře a bohatou hostinu, ale na kolotoče, štěstíčka, klobásky a ovíněné lidi.
Ale to bylo naposledy někdy ve čtyřiadevadesátém
Od té doby nic. Slavnosti se přestaly pořádat. Prostor byl nějaký čas nevyužit. Jednou až dvakrát ročně byl zkosen, semtam se hrály fotbalové zápasy na opravdu lučním povrchu.
Nyní se okolo tohoto prostoru běhává a naštěstí se i velká část osela, tak doufejme, že tato rozlehlá plocha najde své stálé využití.
Osetá část - kukuřice
Vzrostlá kukuřice
Pro připomenutí, co to vlastně ty dožínky jsou, jsem připravil níže uvedený listing:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Tradice dožínek
Dožínky (také obžínky, dožatá, dóženek, dožitá, žnivuvka, ožinek, znivý) je slavnost na ukončení žní. V mnoha evropských i mimoevropských zemích má dodnes náboženský charakter, v Československu jej ztratila ve 20. století, když byla využívána k politickým účelům.
Jak bylo zmíněno výše, dožínky byly slavnost spojené s radovánkami na ukončení žní, při níž čeleď veselila na účet hospodáře.
Příprava začínala už týden před dožínkami, kdy začínala děvčata plést ohromný věnec z klasů obilí všeho druhu. Do věnce zaplétala ovoce, cukrovinky a koláče. V den dožínek pak s ním doprovázely poslední vůz, zvaný "baba", směřující z pole do dvora. Věnec nesla obyčejně nejkrásnější a hlavně nejvýřečnější žnečka. Ostatní nesly ověnčené hrábě.
Součásti průvodu byly i velmi oblíbené „živé snopy“. Většinou je představovali dva mládenci a dvě děvčata. Ti si na svůj oděv našili vrstvy slámy, klasy směřujícími od pasu nahoru a opět od pasu dolů. Na hlavu si upletli jednoduchý věnec z obilí. Před vraty hospodářství se povoz s průvodem zastavil a žnečka nesoucí dožínkový věnec zvolala:
Panímámo zlatá, otvírejte vrata,
neseme Vám věnec ze samého zlata!
Nato se vrata otevřela a vyšel hospodář s panímámou, aby si poslechli obžínkové přání.
Se srdečním přáním a vážným vinšováním
vstoupily jsme do příbytku Vašeho.
Pantáto a panímámo, to Vám vinšujem,
aby Vás Bůh ještě mnohá léta,
ve zdraví a čerstvosti zachovati ráčil,
tak abyste ku potěšení a oblažení
ještě hodně hojnech žní požívati mohli.
Poté mládenec podal hospodáři věnec upletený ze všech druhů pěstovaného obilí a polního kvítí a družička podala panímámě krásnou kytici květin. Uznalý hospodář neváhal a obdaroval chasu penězi a panímáma nabídla chase občerstvení, které si mezi sebou účastníci slavnosti rozdělili. Večer se všichni přemístili do hospody, kde byla taneční zábava. Tu otevřel prvním tancem hospodář s hospodyní. Veselost prý ani Bůh nezakazuje a tak mnohý dědeček leckteré babičce rozhodil faldy sukní (tj. záhyby na sukni) při sousedské, rejdováku, šoupavé, špacírce a jiném tance, které již zapadly do nenávratna.
Obžínky a obžínkové veselice, u kterých nesměla chybět muzika, dobrá nálada a bohatě prostřený stůl, měly mnoho podob v závislosti na regionu a době konání a jako takové byly památkou na staré zvyky z dob pohanských, kdy naši předkové obětovali první a poslední snop bohům úrody. Velmi starým zvykem, který patřil k obžínkové veselici, bývalo stínání hlavy živému beránku, jak škůdci mladého osení. Tento zvyk byl ale úřady zakazován, až vymizel úplně – škoda.
Po žních a obžínkách následovalo mlácení obilí pomocí cepů. Pytlík vymláceného zrní (obřadní zrní) se nechával po celou zimu na další setí. Věřilo se, že poslední plod v sobě skrývá magickou sílu a moc země, která se projeví při novém setí.
Gogh, Vincent_ pohled na rovinu v Crau u Arles - sklizeň
Dožínky v křesťanství a v současnosti
Křesťanství starší slavnost dožínek nepřijalo do svého kalendáře, protože za hlavní svátek roku pokládalo a pokládá Velikonoce s jiným obsahem. Nicméně prastaré tradici se nemohlo úplně bránit, a tak se svátek dožínek slavil a někde dodnes slaví i v posvátných kostelech, Datum bývá stanoveno na určitou neděli, existují však i místní odchylky. Místo rituálního uvolnění a očištění nové sklizně nastoupilo její požehnání a místo oběti se konala jakási prezentace plodin, slavnost však nebyla nikdy příliš zdůrazněna a naopak církev odsuzovala různé starší zvyky a pověry, které se k dožínkám pojily.
Toho ve 20. století využila nacistická i komunistická propaganda: v Německu byl „pohanský“ svátek dožínek od roku 1934 státním svátkem a také u nás byly dožínky po roce 1948 zařazeny mezi tzv. socialistické slavnosti. Vykládaly se jako oslava úspěšné lidské práce, pořádala je zemědělská družstva nebo i kraje a bývaly spojeny s kulturním programem.
Fotky z dožínek různých krajů
Zlínský kraj
Jižní Morava
Zdroj:
http://www.toulky-minulosti.cz/folklor/dozinky/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Do%C5%BE%C3%ADnky
http://www.nulk.cz/ek-obsah/veselechvile/sv5/html/kniha/texty/0021-0021.htm
České tradice, knižní archív České tradice
Ke keši
--!! v keši není tužka
--!! nejezděte radši drive-in - býval tady zákaz a je tady velký počet běžců
--!! lahůdka na závěr - 3x měřeno a 3 různý výsledek