Elektrická energie je pro svou univerzálnost, relativně jednoduchou výrobu, "přepravu" od zdroje k místu spotřeby i přeměnu na jiné formy energie považována za nejušlechtilejší druh energie. Dá se technicky poměrně snadno a s velkou účinností měnit na jiný druh energie:
mechanická - elektromotory (účinnost přes 90%)
teplo - tepelné spotřebiče, chladničky (účinnost přes 90%)
elektrická - transformátory, usměrňovače, měniče (účinnost až 98%)
zářivá - žárovky (účinnost do 8%)
zářivky a výbojky (účinnost až 40%)
chemická - galvanické články, elektrolýza (účinnost kolem 90%)
jaderná - urychlovače částic (účinnost asi 50%)
Elektrárny vyrábějí trojfázový střídaví proud o napětí několik tisíc voltů. Pro přenos na velké vzdálenosti se toto napětí přímo v elektrárně transformuje na velmi vysoké napětí 110 kV, 220 kV nebo 400 kV.
Nadzemními vedeními jsou jednotlivé elektrárny připojeny do rozvodné sítě. Rozvodná síť má velmi složitou strukturu, která jednak zajišťuje přenos na velké vzdálenosti při napětí 400 kV a 220 kV, jednak distribuci elektrické energie k jednotlivým spotřebitelům. Spojovacím prvkem mezi přenosovou a distribuční částí rozvodné sítě jsou transformační stanice.
Proč se k dálkovému přenosu elektrické energie používá co nejvyšší napětí?
Důvodem je snížení ztrát při přenosu. I nejlepší vodiče kladou elektrickému proudu odpor R, průchodem proudu se vodič zahřívá a část elektrické energie se mění na teplo. Velikost tepelných ztrát Q závisí nejen na odporu vodiče, ale především na druhé mocnině procházejícího proud (dvakrát větší proud způsobí čtyřikrát větší ztráty!): Q = R.I2.t. Výkon elektrického proudu se určí ze vztahu P = U.I. Máme-li například přenést výkon 10 000 W, můžeme použít malé napětí 10 V, ovšem vodičem bude procházet velký proud 1000 A. Jestliže však použijeme pro přenos napětí 10 000 V, bude vodičem procházet proud jen 1 A a tepelné ztráty klesnou milionkrát!.
Ekonomičtější je proto používat k přenosu na větší vzdálenosti co nejvyšší napětí, aby procházel co nejnižší proud. Teprve před místem spotřeby se napětí transformuje na poměrně bezpečnou hodnotu 230 V a 400 V. Distribuční síť V transformační stanici se velmi vysoké napětí transformuje na vysoké napětí 110 kV, část elektrické energie se přivádí do velkých podniků těžkého průmyslu a do měníren zajišťujících napájení elektrifikovaných železničních tratí. Zbývající část se distribuuje k dalším spotřebitelům (lehký průmysl, města, obce), kde se transformuje na napětí 22 kV. K poslední transformaci na nízké napětí 230V a 400 V dochází v samotných podnicích, obcích a městských čtvrtích. Do našich domácností tak přichází elektrický proud nízkého napětí, který rozsvítí žárovku nebo pohání elektromotor vysavače.
PS: U keše špatný signál GPS :-)