GEOLES - Sova pálená
Jako předposledního geolesního tvora jsem zvolila ještě jednoho letce a to sovu pálenou. Její hnízdiště objevíte, pokud půjdete cestou kolem Malé lesní Itálie, budete pokračovat kolem jelena, na konci cesty se dáte vlevo a pak už brzy na sovu narazíte.
Sova pálená (Tyto alba) je středně velký druh sovy z čeledi sovovitých (Tytonidae), nápadný hlavně výrazným srdcovitým závojem kolem očí. Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
Sova pálená je středně velká, štíhlá sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel 80–95 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 200–400 g. Svrchu je šedá a okrová, zespodu v závislosti na poddruhu buď čistě bílá nebo žlutooranžová. Výrazný obličejový závoj je světlý a má typicky srdcovitý tvar, oči jsou černé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samci bývají o něco světlejší. Létá houpavě, elegantně a zcela neslyšně, často s volně svěšenýma nohama.
Těžištěm výskytu v Evropě je Španělsko (50.400–90.500 párů) a Francie (20.000–60.000 párů). Již od 50. let 20. století její početnost prudce klesá; 20–50% pokles stavů byl zaznamenán ve 13 evropských zemích, více než 50% v 7 evropských zemích a na Maltě již vyhynula. Na území ČR hnízdí pravidelně, ale vzácně, hlavně v nižších polohách do 400 m n. m. V letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 400–700 párů a v letech 2001–03 na 130–500 párů.
Potravu tvoří hlavně drobní savci, méně ptáci, obojživelníci a hmyz. Loví během soumraku a v noci, v období krmení mláďat občas i ve dne. Potravu vyhlíží za pomalého letu nízko nad zemí nebo vsedě z pozorovatelny a díky svému vynikajícímu sluchu ji dokáže přesně lokalizovat i v naprosté tmě. Kořist požírá vcelku, srsti, peří a jiných nestravitelných částí se tak stejně jako ostatní sovy zbavuje jejich vyvrhováním v podobě šišticovitých vývržků. Vývržky sovy pálené jsou typické, tmavé a díky lesklému povrchu jakoby nalakované.
Sova pálená vytváří trvalé páry, které zpravidla zůstávají věrné místu hnízdění. Tok začíná v závislosti na klimatických podmínkách v únoru nebo březnu a oba partneři se během něj ozývají pronikavými chraplavými skřeky.
Původně k hnízdění vyhledávala stromové dutiny a skály, ve velké části areálu se však postupně stala synantropním druhem a dnes tak většina populace hnízdí v lidských stavbách, nejčastěji ve věžích kostelů nebo ve stodolách. Ochotně přijímá i vhodné hnízdní budky. Hnízdo nestaví, samice klade vejce přímo na podklad nebo do vývržkové drti. Průběh a úspěšnost hnízdění silně závisí na dostupnosti hlavní potravy – hraboše polního; v případě jeho přemnožení bývají snůšky početnější a hnízdí dvakrát ročně, oproti tomu v letech, kdy je potravní nabídky nedostatek, hnízdí jen jednou nebo nemusí zahnízdit vůbec. První hnízdění začíná obvykle v dubnu, druhé v červenci nebo srpnu. V první snůšce bývá 3–8 vajec, druhá je o něco početnější, s 5–10 vejci. Vejce jsou čistě bílá, oválná, o rozměrech 39,7 x 30,7 mm, a samice je snáší v intervalu 2 i více dnů. Délka sezení je 30–34 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a vzletnosti dosahují v 60 dnech. Pohlavně dospělá jsou ve stáří 1 roku.
Úmrtnost sovy pálené v prvním roce života je vysoká a může dosahovat až 72 %. Nejvyšší známý věk okroužkovaného jedince je 17 let a 10 měsíců.
Hlavní příčinou úbytku sovy pálené jsou výrazné změny v kulturní zemědělské krajině, vedoucí k nedostatku vhodných hnízdišť a potravy. K vysoké úmrtnosti pravidelně dochází během krutých sněžných zim, na které je oproti jiným sovám náchylnější kvůli nižší schopnosti hromadit zásobní tuk a špatným izolačním schopnostem opeření. Společně s nárůstem silniční dopravy výrazně přibývá i počet ptáků usmrcených vozidly. U 171 okroužkovaných ptáků v ČR byly nejčastějšími příčinami úhynu srážka s automobilem či vlakem (53 %) a utonutí nebo vyhladovění po pádu do nádrží na melasu či siláž, šachet, rour apod. (29 %).
V ČR je sova pálená dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zvláště chráněná jako silně ohrožený druh.
zdroj: wikipedie
GEOFOREST – Barn owl
I chose a Barn Owl as the penultimate geoforest creature. You will discover its nesting site if you go along the small forest Italy, pass a red deer, go to the end of the path, turn left and at the edge of the forest turn left again, there, among the pines, a barn owl awaits you. Do not forget to write down the number from the logbook for bonus cache, the final one is coming soon!:-)
10 Amazing Facts about Barn Owls!
Barn Owls eat mainly small mammals like voles, shrews and mice. Prey is often swallowed whole and indigestible parts are then regurgitated (coughed up) in the form of an owl pellet.
Barn Owls do not hoot - they screech.
The latin name for Barn Owl is Tyto alba.
Barn Owls have remarkably long legs, toes and talons enabling them to catch prey hidden at the base of deep vegetation.
When viewed from above Barn Owls are quite well camouflaged, as the rough grassland over which they usually hunt is predominantly light brown for most of the year. When viewed from below their white under sides are hard to see aginst the light of the sky.
Barn Owls hunt at night, and although they have very good eyesight, they rely mostly on their sense of hearing. Researchers found that in total blackness Barn Owls are still able to find the smallest of prey because of their excellent hearing.
Owl ears are located one higher than the other, which helps them to pinpoint tiny sounds.
During flight, the left ear captures sounds below while the right ear focuses on sounds from above.
The feathers on the edge of the Barn Owls' face create a disc, which works to trap and focus sound, rather like our outer ears.
On average a wild Barn Owl eats about 4 small mammals per night, that's 1,460 per year!
source: www.barnowltrust.org.uk/infopage.html?Id=3