Vlčtejn
První zmínka, která se pravděpodobně váže k Vlčtejnu pochází z roku 1284 jako o Wildensteinu (divoké skále). Kolem roku 1360 to byla pouze dřevěná stavba, přebudovaná až Rožmberky na kamenný hrad dnešní podoby. Roku 1421 byl hrad obsazen bez odporu husity a správcem jmenovám Bohuslav ze Šamberka, hejtman Táboristů. V držení husitů zůstal do bitvy u Lipan. Po roce 1446 byl sídlem Bedřicha z Donína, předního českého válečníka, v roce 1450 přitáhl do zdejšího kraje Jiří z Poděbrad proti jednotě Strakonické. Dne 11. června tého roku se na Vlčtejně účastnili jednání nejvýznamnější čeští páni a rytíři, strakoničtí s doprovodem 300 jízdních. Bylo sepsáno smíření mezi dvěma znesvářenými stranami katolickou a podobojí tzv. Vlčtejnská (či Vildštejnská smlouva).
Lubomír Herc: Vildštejn, olej na plátně, 66×67 cm, Archive Central European castle Luxembourg
Vlčtejn koupil Jan Varlejch z Bubna (1514–1525) s městečkem Blovice, ale zároveň jako majitel vystupuje Jan z Roupova, který od Bedřicha z Donína koupil Spálené Poříčí a Žákavu. Syn Jana z Roupova Kryštof prodal Vlčtejn Janu Hradišťskému z Hořovic. Jeho dcera Markéta Karlova z Hořovic vlastnila i blízké Hradiště u Blovic a oba statky spojila. Manžel Markéty Karlovy z Hořovic, Petr Tobiáš Karel ze Svárova, hlasoval pro Fridricha Falckého jako českého krále, a proto po bitvě na Bílé Hořemu byl hradišťánský statek zkonfiskován, ale pak byl vrácen jeho synům. Po jejich smrti získal statek Maxmilián Rudolf z Gutštejna, manžel zemřelé dcery Kryštofa Rudolfa. Nový majitel neměl potomky, a tak statky získala jeho vdova Polyxena Kateřina Vratislavová z Mitrovic, jež se znovu provdala za Jana Josefa z Újezda. Po vymření rodu získali Hradiště a Vlčtejn Krakovští z Krakova. Roku 1872 přešel majetek do držení rodu Pálffyů.
Vnitřní hrad tvořil patrový palác s polygonálním čelem opevněný od jihozápadu hradbou a od východu skalní stěnou. Hrad obklopovaly dvojité příkopy a valy.Přístup do paláce vedl z parkánu. Předhradí bylo obehnáno obvodovou zdí, která byla součástí hospodářských stavení (konírna, sýpka). Tyto objekty byly kolem roku 1840 rozebrány na císařskou silnici.
1.palác; 2. přihrádek; 3. pomocné objekty a branka; 4. novověká stavba; 5. hospodářská objekt; 6. parkán; 7. původní prostor pro ochotníky; 8.-10. parket, pokladna, WC; 11. jáma v příkopu; 12. vnější příkop; 13. skalní výchozy; 14. vnější val; 15. vnitřní val; 16. vnitřní příkop; 17. kruhová jáma - snad zbytek bergfritu; 18. část zdiva na Heberově plánu
Jako ke každému hradu, tak i k Vlčtejnu se váže mnoho legend a pověstí. Nejznámnější je asi legenda o koženém mostě, který měl spojovat Vlčtejn s Radyní. Příběh, se kterým vás chceme seznámit my je už hodně starý,ale není z tak dávných časů, aby legendou byl. Přesto vás určitě bude zajímat..
V jedné blízké vesničce se pět chlapců – prvňáčků – stávalo každé odpoledne partou hrdinných rytířů, kteří se svými meči bránili svůj hrad (stodolu rodičů jednoho z chlapců) i celou ves v okolí. Ti chlapci se jmenovali Pavlík, Honzík, Tomáš, Kubík a Míša Jednoho dne se chlapci shodli, že už je nebaví bojovat stále jen sami se sebou a nebo s imaginárními nepřáteli. Přemýšleli co podniknout, až Kubíka napadlo: Dobyjeme hrad Vlčtejn! Uděláme velkou rytířskou výpravu a na jejímž konci bude Vlčtejn připojen k našemu království. Všichni chlapci nadšeně souhlasili a hned začali výpravu plánovat. Ale hned v počátku vyvstal problém. Kdo výpravu povede? Při jejich drobných bojích se ve vedení střídali, ale tohle je něco jiného. Velkou výpravu musí vést jen jeden vůdce. Ale kdo z nich to bude? Shodli, že takový vůdce musí být chytrý, rychlý a hbitý. Soutěžili tedy v běhu, ve skoku do dálky i ve střelbě prakem. Porovnali své výsledky ze školy. Pavlík pomalu běhal, Tomáš se netrefil prakem a Míša dostal ve škole trojku z matematiky. Zůstal tedy Honzík a Kubík Oba byli stejně rychlí, stejně hbití i přesní. Honzík byl lepší v matematice, ale Kubík zas lépe četl. Už si nevěděli rady, jak mezi nimi rozhodnout. Druhý den přišel Pavlík do školy s nápadem. Když nerozhodli schopnosti, tak ať rozhodne štěstí. Přinesl dvě kuželky a kostku z Člověče nezlob se a vysvětlil: Oba chlapci hodí 11x kostkou a kdo z nich dojde kuželkou dál, tak vyhrál. Chlapci zajásali: Výborně! Ale kde vezmeme dráhu pro kuželky, abychom poznali, kdo došel dál? Ale i to měl Pavlík vymyšlené. Vysypeme z desek písmenka a číslice a dráhu postavíme.
Jak řekl, tak udělali. Vysypali na zem písmenka a začali z nich dráhu stavět.
Po chvilce snažení měli hotovo. A jak dráha vypadala? Přesně takhle:
Pak začali chlapci házet. Pravidla byla jednoduchá. Hodí vždy jen jednou, znovu se nehází ani po šestce, nevyhazuje se.
První házel Honzík: 3
Kubík: 6
Honzík: 6
Kubík: 4
Honzík: 3
Kubík: 6
Honzík: 6
Kubík: 2
Honzík: 1
Kubík: 2
Honzík: 5
Kubík: 6
Honzík: 4
Kubík: 2
Honzík: 4
Kubík: 6
Honzík: 3
Kubík: 4
Honzík: 4
Kubík: 3
Honzík: 3
Kubík: 1
A jak soupeření dopadlo? Zase nerozhodně! Jak to chlapci nakonec vyřešili už nevíme. Dnes už jsou z nich dospělí muži a žijí neznámo kde a žádné zprávy o jejich výpravě se nedochovaly. Ale hrad zřejmě dobytý byl, je z něho už jen zřícenina a po původních pánech na ně není ani stopy. Jen se vypráví, že při útěku z hradu někde poblíž schovali poklad. A kdo ho najde? Prý jen ten, kdo si zahraje starou hru s kuželkami.
Přejeme příjemné luštění a pohodový odlov!
Zdroj: Wikipedia,hradyCZ