Skaláček několikrát přes prázdniny pobýval na letním táboře v Pleskotech. Strýc Rudolf tam jezdil dělat kuchaře a brával ho s sebou. Skaláčkovi se na Pleskotech hodně líbilo. Hrál si s klukama, plnil různé tábornické úkoly nebo třeba pomáhal při přípravě dřeva na táborák.
Děti z tábora čas od času chodily do lesa trhat borůvky na tolik oblíbené borůvkové knedlíky. Při jedné z výprav na borůvky Skaláček poznal jezevce Antoše. Byl to starý a moudrý jezevec, který bydlel v rozlehlé noře pod obrovským vyvráceným stromem. Rychle se skamarádili, Skaláček za Antošem chodil skoro každý den a vždycky mu tajně přinesl nějaký pamlsek z kuchyně. Bavilo ho vlézt do jezevčí nory a pomáhat Antošovi budovat nové podzemní chodby.
Jednoho dne přišel k jezevčí noře, a hledal Antoše. Našel jej až úplně na konci jedné nové chodby jak usilovně hrabe. Byl celý udýchaný a tak mu Skaláček nabídnul, že bude chvíli hloubit chodbu místo něho. Neměl drápky jako jezevec a tak si musel pomáhat malou lopatkou. V písčité půdě v okolí Pleskot mu to však nedělalo velké problémy a chodba se uspokojivě prodlužovala.
Skaláček úplně zapomněl na svět okolo sebe a hrabal a hrabal. Najednou se mu však zdálo, že něco slyší. Takové škrábání nebo ťukání. Zavolal na Antoše, jestli to slyší taky. Jezevec zpozorněl, přiložil ucho ke stěně chodby a přitakal: "Slyším, ale ze země to není, to bude někde tady". A ukázal na hromadu vykopaného písku. Skaláček jí začal přehrabávat a mezi kamínky, pískem a větvičkami našel lískový oříšek.
"Oříškový skřítek", vykřikl jezevec. Skaláček se zatvářil nechápavě a tak Antoš začal vyprávět: "Stará pověst říká, že každý druh ořechu má svého skřítka. Ten největší je kokosový skřítek, trochu menší vlašský a jeden z nejmenších je lískový. Oříškoví skřítci většinou bydlí někde blízko kuchyně, protože mají rádi čokoládu. Každý hospodář je u sebe rád vidí, protože chrání před krupobitím nebo hrozným mrazem."
Škrábání se ozývalo skutečně z toho oříšku, který držel Skaláček v ruce. Opatrně jej položil na zem a společně s jezevcem se radili, jak jej otevřít. Nakonec oříšek zapřeli mezi dva kamínky a třetím do něho tak šikovně praštili, že skořápka povolila. Uvnitř byla opravdu malinkatá postavička.
Skřítek se hrozně vylekal, když nad sebou viděl obrovské bílo černo pruhované zvíře a ještě většího člověka. Raději se zase schoulil zpátky do oříšku. Skaláček ale neváhal, rozbalil čokoládový bonbón, který měl v kapse a malý kousíček dal skřítkovi. Ten se po chvilce osmělil a ochutnal. Čokoláda mu zachutnala tak, že se dokonce nebál vylézt ven ze skořápky lískového oříšku.
V tom okamžiku vzniklo velké přátelství mezi Skaláčkem, jezevcem a oříškovým skřítkem. Skaláček chodíval za skřítkem stále častěji. Vždycky se mu snažil přinést z kuchyně nějakou dobrotu. Často ho také bral s sebou, schovaného v kapse, na výlety po okolí a díky tomu skřítek dostal své jméno, Schoválek. A samozřejmě mu taky ukázal táborovou kuchyni, kde vařil jeho strýc Rudolf.
Skřítkovi se nakonec v táboře tak zalíbilo, že se nastěhoval pod střechu malého srubu, kde bydlel správce tábora. Ten byl přešťastný, protože věděl, že skřítek bude tábor chránit svojí kouzelnou mocí. A protože je to Schoválek, tak kromě Skaláčka a pana správce o něm nikdo neví. Leda by si někdo všimnul, že se občas někde ztratí malinký kousíček čokolády.
Pokud se Vám v Českém ráji líbí a chcete se Skaláčkem zažít ještě další dobrodružství pak můžete hledat celkem sedm kešek (Prameny, Kapelník, Krokodýl, Pivovar, Krmelec, Orlí jeskyně a Skřítek) nebo vyzkoušet Váš důvtip při šifrovacích hrách na hradě Valdštejn, zámku Hrubá Skála nebo v centru města Turnova. Završením všeho je pak outdoorová úniková hra Otrávený pramen v okolí Sedmihorek.