Nyní něco z historie:
Původní zástavba oblasti Pod Kostelem měla podobu několika nepravidelných skupin předměstských domků a chalup, často středověkého nebo barokně-klasicistního původu, s bohatým zastoupením zeleně v intimní zákoutí ze starých zahrad a stromoví. Přízemní, maximálně jednopatrová zástavba vytvářela ideální pohledovou podnož ústředním městským dominantám děkanského kostela, radnice a zástavby historického jádra města. Čtvrť se nacházela na protáhlém ostrově, pod městskými hradbami protékal Mlýnský náhon, umělý potok středověkého původu, na východě Padrťský potok. V severozápadním sektoru se navíc rozkládal Děkanský rybníček, malebná vodní nádrž, rovněž středověkého původu, obklopená zahradami.
Severně od Náměstí Fr. Černého (současný název – dříve Svatopetrské náměstí) už převládala zeleň zahrad a mezi nimi vodní plocha Děkanského rybníčku o rozloze 0,43 ha. Ten se připomíná už v listině arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi z 28. června 1365. V listině se dává rokycanskému proboštovi Michalovi souhlas s tím, aby pro místní klášter koupil některé domy, mezi nimi i dům Wolkerův „jedním rohem ležícím při řece a rybníku řečeného kláštera, kteréž domy mezi cestou plzeňskou a řekou tekoucí pod klášterem a staveništích městečka našeho rokycanského byly položeny.“ Listinu objevil historik V.Stránský v roce 1926. Po zrušení kláštera v polovině 16.století připadl rybník městu. To jej roku 1688 darovalo zpět katolické církvi, respektive děkanovi, odtud název.
Na severní straně rybníku byl směrem do Soukenické ulice asi 2 metry vysoký násep, zarostlý travou. Byl na něm umístěn zvláštní rám, sestávající z řady silných dřevěných sloupků s dvěma podélnými břevny, na kterém ještě roku 1895 sušili rokycanští soukeníci své obarvené látky.
Okolo roku 1900 soukenická živnost v Rokycanech zanikla a násep pak sloužil jako přírodní hlediště pro lidi sledující výlov rybníku, nebo bruslařské výkony. Na konci 19. století si tu totiž své kluziště zřídil Klub velocipedistů a bruslařů. Od roku 1901 kluziště osvětlováno obloukovou lampou a opatřené ohřívárnou.
V Děkanském rybníčku se kromě toho dříve plavili koně. Pivovary a řezníci odtud brali led.
Starobylá vodní nádrž se soukromou zahradou, ostrov rustikální biedermeierovské idyly nezapadal do představ komunistických městských plánovačů. Vzhledem k tomu, že její hospodářská hodnota coby chovného rybníku byla malá a jako koupaliště jí nebylo v Rokycanech zapotřebí, objevují se od 50. let 20. století vize zrušení Děkanského rybníčku s tím, že na jeho pozemek by měl být využit pro nějakou veřejnou stavbu. Uvažovalo se o výstavbě letního kina, amfiteátru, později dětského hřiště nebo parku.
Koncem května roku 1967 pak opravdu začalo zavážení této vodní nádrže. Město se rozhodlo pro zřízení dětského hřiště.
Od konce 70. let 20. století se zde začala zvažovat výstavba základní školy včetně sportovního areálu s plaveckým bazénem. V roce 1976 již probíhá výkup domů pod hradbami u bývalého děkanského rybníčka pro výstavbu základní školy. Roku 1977 město kvůli chystané výstavbě taky odkoupilo za 69 353 Kčs pozemek bývalého rybníčku a zahrady od římskokatolické církve. V okolí Děkanského rybníčku, až k Rokycanovu domku čp.26/II, už na přelomu 70. a 80. let proběhly demolice, které měly tento prostor uvolnit pro chystanou školu. Od projektu školy bylo v 80. letech 20. století upuštěno poté, co opadla populační vlna a potřeba nových tříd v základních školách pominula.
Na jižním okraji bývalého rybníku byl pak tedy v 80. letech postaven panelový dům. Cílem tehdejšího režimu samozřejmě nebylo vytvořit nějaký architektonický skvost, snažil se pouze zaplnit volný pozemek další „noclehárnou“. Tento narychlo stavěný panelový dům musel být narychlo sanován betonovými injekcemi, protože na měkkém podloží na místě bývalého Děkanského rybníčku se začaly jeho základy propadat.
V 90. letech 20. století na místě bývalého rybníčku pak město neúspěšně plánovalo výstavbu bytových domů. Opakované pokusy o výstavbu nakonec ztroskotaly na zjištění, že většina zájemců o byt nedostane od banky úvěr pro své malé příjmy. Ale není co se divit, jsme v Čechách. Ani po 40 letech od zrušení a zavezení Děkanského rybníčku není jeho plocha nijak koncepčně využita. Na většině území zrušeného rybníku ale dodnes zeje proluka, od roku 2001 částečně využívána jako parkoviště pro sousední panelové domy.
Najde se však i dobrá zpráva. V roce 2006 byl záměr postavit na této ploše supermarket – naštěstí zamítnut.
Smutným paradoxem tedy zůstává, že Děkanský rybníček byl zlikvidován zcela zbytečně a komunistické vedení města tak Rokycany připravilo o malebný kout, ač by jej předem zhodnotilo. Přesto tato lokalita zůstává adeptem na opětovnou urbanizaci. Město zde plánuje realizaci kombinace parkoviště a parku, no uvidíme.
Současná mapka se znázorněním polohy bývalého rybníčku a řeky v roce 1838.
Zdroje informací a fotografií:
http://fotoalba.centrum.cz/photo.phppid=24785325,
http://rokycanyhomepage.ic.cz/rokycanyhomepage.htm.
Plus vlastní informace a fota.