Tato stráň nad Karlíkem k vinaření přímo vybízí. Byla taky jednou z prvních, kterou Křížovníci osázeli révou dovezenou z Burgundska. Vína se tu asi dělávalo dost, protože v kronice je zpráva, že jednou odsud místní prodali dva vozy vína posádce Karlštejna. Tak vám to tam roste a najednou Husiti. Vinice jsou namaděru a čeká se až na druhou půlku 16. věku, kdy se o jejich další rozkvět zasazuje pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (ach, tak církev). Ten tu vysázel 10 000 hlav a dokonce nechal vybudovat terasy a sklepy. Ročně se tady tenkrát dělalo mezi sedmi a osmi sudy vína.
Pak přišla třicetiletá válka. Vinice zase namaděru a pomalu se začala sbírat až za velmistra Pospíchala, to už jsme v polovičce 17. století. A další vojáci. A vinice zase namaděru. Pustla a nikdo už neměl naději ani víru. Tak ji našel roku 1841 farář Kalaš a místo obnovy dal vinice zrušit a osázet je ovocnými stromy (ach, ta církev).