Hledání ztracené Jihlavy V
Höckův mlýn
Hledání ztracené Jihlavy je série několika keší, které mají za úkol provést hledače místy, která důvěrně zná a kterými třeba denně prochází, nebo místy, která by rád viděl a poznal. Místy, jejichž minulost mu zůstává mnohdy ukryta za fasádami nových domů, nebo skryta v nových úpravách, či je jen odsunuta do zapomnění. Těm, kteří tato místa navštíví poprvé, nabídnou pohled na minulost, více či méně vzdálenou. A současnost, více či méně povedenou.
Z tohoto důvodu obsahují listingy pouze historické fotografie, současný stav uvidíte sami.
Jedná se o jednoduché městské keše určené i pro hledače s dětmi, nebo s kočárky, ale v zalidněném prostředí, dbejte, proto prosím o maximální obezřetnost při odlovu. Z tohoto důvodu byla volena velikost mikro nebo nano. Velikost nano není magnetická bradavice, ale rozměr, který je menší než třetina klasické filmovky. Keše nejsou určeny k výměnám a neobsahují tužku.
Jak to tenkrát bylo
Mlýn stál v místech, kde se do říčky Jihlávky vlévá Koželužský potok. V těchto místech dnes stojí přízemní garáže. V místě, kde býval mlýn, bylo od roku 1831 hospodářské stavení. První zmínka o jeho přestavbě na mlýn však pochází z roku 1833, kdy se tehdejší majitel obrátil na radnici se žádostí o mlýnské kolo a povolení mlít, které bylo uděleno. Tímto vznikl v tehdejší ulici U Plovárny č. 16 mlýn. K hospodářskému stavení, kde bylo, i obydlí hospodáře byla přistavěna mlýnice. Mlít však začal až Josef Höck, který se do ještě rozestavěného mlýna přistěhoval s rodinou v roce 1884. O hospodářství ani o mlýně se nedochovala žádná stížnost, ani nebyl zaznamenán žádný národnostní konflikt. Kromě mlýna Höckovi měli ještě hospodářství a přádelnu, které provozovali na přilehlých pozemcích. V mlynářském řemesle pokračoval i jeho syn Josef, který mlýn vedl až do roku 1945.
Po ukončení II. světové války dostaly události jiný směr a to se dotklo i mlynáře a celé jeho rodiny. Je třeba si uvědomit, že v převážně německé Jihlavě nebylo postavení německého obyvatelstva po válce jednoduché. Majetky byly vyvlastněny, a obyvatelstvo německé národnosti připraveno k odsunu. Tento osud se týkal i Höckových, včetně jejich dcer a vnuků, kteří se narodili do smíšeného česko- německého manželství. Prvně byli přesunuti do sběrného tábora v Heleníně u Jihlavy a pak do Starých hor, odkud docházeli denně pracovat do mlýna a starat se o dobytek a polnosti. Asi půl roku po válce dosáhl národní správce mlýna s podporou mnoha místních obyvatel vyřazení rodiny z odsunu. V roce 1960 z mlýna odchází i národní správce s rodinou a stavba začíná chátrat. V roce 1982 byl již značně zchátralý mlýn stržen.
Proměny okolí
V místech, kde dnes stojí budova obchodního centra, se nacházela louka, na které byla postavena prvně höckova přádelna, pak směrem k dnešnímu mostu v roce 1901 Löwensteinova továrna na výrobu bot. Blíže k mlýnu stávala Kohnova tkalcovna. Po válce v tovární budově, která byla v roce 2006 stržena, sídlil n. p. PAL. Poté Jihlavan, nakonec učňovské středisko. První budova z celého komplexu byla odstraněna v roce 1950 při stavbě Znojemského mostu. Poslední stavba byla stržena v roce 2006 a na jejím místě bylo postaveno nákupní centrum. V místě dnešního dopravního hřiště byl rybník, který se nazýval Koňský.
O keši
Mlýn stál tam, kde jsou garáže. Když dojdeš na konec směrem od mostu je na místo bývalého mlýna vidět. Při odlovu pomocí automobilu dodržujte všechna dopravní omezení. Rovněž nevstupujte do míst, kam je to zakázáno. Nelezte po stráních ani přes ploty a ohrady. Jedná se o silně přemudlené prostředí, proto jedna hvězdička náročnosti navíc.
mlýn při pohledu od keše r. 1971
mlýn při pohledu z mostu na ulici U Dlouhé stěny
továrna na boty
Koňský rybník, za ním budova továrny BYTEX, která dodnes stojí