Mratín
První písemná zpráva o existenci osady pochází z r.1372, kde na předávacím dokladu za kamení dodané na stavbu katedrály Svatého Víta na Pražském hradě je uvedeno jméno Johany de Mratyn. Až do r.1765 byl samostatným statkem, kdysi i s tvrzí, původně majetkem pražské kapituly. Vesnice často měnila majitele, v r.1547 ji král Ferdinand 1. připojil ke komornímu Brandýsu nad Labem. Z pozdějším významnějších držitelů statku jmenujme hr. Alžbětu Konstancii z Oppersdorfu (+1689), hr. Jana Šebestiána z Pöttingu (1676), či jezuitskou kolej u sv. Ignáce na Novém městě Pražském (do r. 1782). Posledními feudálními vlastníky Mratína byli hrabata Nosticové (v letech 1858-59 vybudoval hrabě Ervín Nostic ve vsi cukrovar, v té době jeden z největších v Čechách).
Mratínská tvrz, zmiňovaná před r. 1434, stávala v místech dnešního domu čp. 35, zv. „Na Škarpě“ a vyhořela v r. 1787. Z doby kolem poloviny 18. století pochází bývalý panský dům, tzv. „Šenfeldův statek“ s klasicistní branou byl vybudován v r. 1808. K dalším památkám z období baroka patří kaple sv. Archanděla Michaela (1715-17??), kaple sv. Františka Xaverského (před r. 1712) a socha sv. Jana Nepomuckého (1747). Místní zajímavostí je státem chráněný strom – jírovec, lidově kaštan, stojící u kaple sv. Archanděla Michaela.
Z obce vychází žlutá turistická trasa do nedalekých Měšic a dovede vás k místnímu zámku. Ten nechal zbudovat František Antonín Nostic-Rieneck, místo již nevyhovující renesanční tvrze, jako hlavní sídlo rodu Nosticů, kterým kromě vsi Měšice patřilo i celé tzv. Pakoměřické panství.
Výstavba probíhala ve dvou etapách. V letech 1767—1775 byl vystavěn hlavní trakt a průčelní obdélníková dvoupatrová budova a v letech 1780—1790 se pokračovalo výstavbou bočních křídel.
Po smrti Františka Antonína Nostice zámek a přilehlé pozemky zůstaly i nadále ve vlastnictví jeho potomků a to až do roku 1945, kdy byl zámek Nosticům zkonfiskován a upraven pro potřeby zdravotnictví. Zdejší zámecká knihovna s mnoha spisy světové literatury či dokumentující např. vývoj obce byla zničena. V zámku sídlila nejdříve "Slovanská kolej", od 50. let politická škola pro odboráře a od 60. let nemocnice. Dnes je zámek v majetku obce Měšice a slouží potřebám nestátního zdravotnického zařízení.
Ke kešce se dostanete nejlépe z ulice Reimerova. Ta se nachází v těsné blízkosti bývalého statku Ferdinanda Reimera, který ho po letitém nájmu odkoupil od Nosticů. Velkostatkář Reimer měl takové úspěchy v pěstování a šlechtění brambor, že byl přezdíván „Bramborový král“. V roce 1948 mu byl statek znárodněn. Po listopadu 1989 získali v restituci statek s původními pozemky jeho potomci, kteří nadále hospodaří a postupně zde vybudovali i jezdeckou školu. U ní můžete své vozidlo zanechat a pokračovat dále směrem do lesa. (Pozor – na nezpevněnou cestu je zákaz vjezdu). Hned pod areálem se napojíte na zmíněnou žlutou turistickou trasu, u které se nachází v blízkosti malebného rybníčka keš.
Hned vedle keše mají ohradu speciálně cvičení koně na hiporehabilitaci, chovejte se proto tiše a koně nehlaďte ani nekrmte.
Pokud byste pokračovali dále po žluté, dojdete do Měšic po tzv. Hraběnčině stezce, kterou kdysi jezdívala hraběnka Nosticová