Poslyšte pověst o studánce s minerální vodou v Hutích, dnes zvanou Sirčena...
Paní rytíře Václava Gájovského z Gáje trpěla záduchou a byla velice hubená. Chtěla se ale manželu zalíbit, nechala si tedy poradit od bylinářky. Ta jí doporučila vaječné, omlazovací koupele. Rytíř pod vidinou smyslných nocí dal vybubnovat nařízení, podle kterého všichni poddaní museli chovat slepice, husy nebo kachny a každý rolník měl předepsané dodávky vajec. Ze všech vesnic přijížděly povozy a přivážely komponenty pro koupele věčného mládí.
V tvrzi bylo najednou tolik vajec, že je paní rytířová nestačila využít, a to se koupávala jen ve žloutcích! Začaly problémy, co s tolika vejci. Pod kopcem Válková měl rytíř veliké sklepy, tam se ukládaly zásoby na uchovávání krásy a mladosti. Jenže pokročilá nemoc se zastavit nedala a šlechtična zemřela. Zásoby vajec ostaly v zemi opuštěné. Sklepy to byly dobré, studené a vejce v nich zůstaly stále čerstvé.
Uplynulo tři sta let, až jednou přišla veliká zima. Sněhu napadlo přes dva metry. Sníh byl až do dubna, pak se naráz oteplilo. Březůvky stojí na jílu a pod ním je kačinec. Voda, která mohla, odtekla dolů, která nemohla, prosákla až na kačinec. Jílovou vrstvu nazvedla a ta i s chaloupkama začala ujíždět z kopce dolů. Hlína zavalila jak panské sklepy, tak i malý pramének.
Lidé dlouho chodili po Hutích a hledali studánku, která i v tom největším horku měla studenou vodu. Po pár letech hledání ale na pramen zapomněli. Pramen se ale nedal, prorazil sklepní stěny a opět se vydral na povrch. Dodnes je zde studánka s vodou, která je cítit po vejcích.
inspirativní zdroj: ing. Jaroslav Holík
Ke kešce: pohodlně dostupná, pouze po deštích a tání sněhu potřeba počítat s faktem, že stezky jsou zde ryze přírodní.
