Zažil jsem za volantem taxíku takový věci, že kdybych vám je měl vyprávět všechny, bylo by to na román. A to se něco z toho vlastně ani vyprávět nedá. Ale jestli na něco fakt do smrti nezapomenu, byl to ten podivnej Anglán, co jsem ho kdysi vozil po Praze skoro celej den. Moje první rito.
Naložil jsem ho na Ruzyni, tenkrát to ještě dávno nebylo Vaškovo letiště, a jak spustil anglicky, vysek jsem svý nejlepší haudujudů a ptám se kam pojedeme. Povídá, jestli mám čas, že odpoledne letí zpátky do Londýna a že potřebuje na pár míst v Praze a pak zpátky. To znělo slibně, tak jasně že mám čas! A kam to bude?
Prej že mi řekne. Takový mám nejradši. Většinou hovno věděj, kam vlastně jedou a kudy se tam dostat, takže vykysnem v zácpě, vymetem všechny uzavírky a nakonec se ještě ksichtěj, že to stojí moc. A tenhle navíc hodlal pokoušet moji angličtinu. Najel jsem na Evropskou celej blaženej, že se ho na každý křižovatce budu ptát, jestli rajt nebo left nebo rovně.
Naštěstí vyměknul, než jsme sjeli na Kulaťák, a povídal, že potřebuje na Wenceslas Square. Tak vidíš, říkal jsem si, kdybys rovnou vyklopil, že chceš na Vencl, bylo by na světě líp. Vzal jsem ho pěkně vyhlídkovou trasou, aby se pokoukal, a on taky hnedka vytáh foťák. Jak jsme sjeli Chotkáčema a dostali se na Mánesák, tak najednou slyším zezadu cvak-cvak-cvak. No jasně, Karlův most, to si snad fotěj povinně - ale takhle debilně přes zábradlí, to je fakt unikát. Než jsem dojel na Staroměstskou, už na mě křičel, že tady rajt, tak mu povidám ól rajt! Ty mě budeš učit, kudy ke koňovi, troubo. Před tunýlkem mu říkám, Čárls brič, jestli si to jako nechce cvaknout odsud, ale on místo toho fotil sochu Karla velikýho, nebo kdo to tam stojí. Velikej je. Už jsem se nadechoval, že mu řeknu ten fór, že takhle zboku vypadá s tím degretem v ruce, jako by močil... ale copak bych to dal dohromady anglicky? Prdiny, má dvě fotky, tak si na to doma příjde sám.
Dohrkali jsme po nábřeží až k Tančícímu domu - todle si nikdy nefotěj, tak našinec aspoň pozná, že to je hnusný - a já to střihnul nahoru, pěkně Ječnou na magistrálu a hurá dolů na ten Vencl. Mávnul na mě, že až úplně dolů na Můstek, a tam prej ať na něj počkám, že si jen rychle něco zařídí. Popadnul aktovku a vylez ven. Myslel jsem, že jde na Příkopy, ale on zmizel hned v rohovým baráku někde v pasáži.
A já čekal. Deset minut, dvacet minut, pětadvacet... Taxametr cvakal, ale jestli mi vzal roha, tak mi to bude platný jak mrtvýmu zimník.
Po čtyřiceti minutách - a to už jsem měl docela nerva - se objevil, aktovčičku naditou, a hasil si to ke mně. Ještě než nastoupil, cvaknul si pro jistotu i ten barák, další dvě fotečky do sbírky, a pak prej že jedeme, že musí ještě něco doručit. Vzal jsem to zpátky, nahoru k muzeu, a jak jsme se blížili ke koňovi, už jsem napínal uši, co bude. Cvak, cvak, cvak, cvak - nezklamal!
Jedu zpátky směrem k Ípáči a zase se ptám, kam teda chce. No řeknu vám, že než jsem pochopil, že říká Žižkov, tak už mě mrzelo, že nezůstalo u toho, že mi bude řikat. Ípák jsme mezitím samozřejmě přejeli, tak si říkám: Víš co, milej zlatej, za blbost se platí! Moh jsem to do Legerky otočit už dřív, ale zas uvidíš kus světa. A počkal jsem si pěkně až na tu poslední spojčičku před Nuselákem.
Cvak-cvak-cvak!
Ty vole, to si snad fotíš i tendle most? Tak to se vedle rozmazanýho Čárlse se zábradlím bude pěkně vyjímat. Už mi připadal opravdu divnej, ale taxametr cvakal, tak co? Vzal jsem to Legerkou až na Bulhara a tam sjel do Husitský. Žižkov, to je dost širokej pojem, tak už jsem se zas začal těšit, až se začneme dohadovat jak hluchej s blbým, ale on hned za výlezem z tunelu zavelel pravá a pak levá, no to je jednosměrka, váženej pane, takže hned tu druhou, a potom stop - to jsem mu zaplaťpánbůh rozuměl úplně všechno, a že ať někde zaparkuju a počkám. Tentokrát to netrvalo ani patnáct minut, ale pohled to byl pro bohy. Páprda s aktovkou běhá po parku a fotí jak Alík na procházce. Snad sedm fotek nadělal, než se zas vrátil a sednul si. Celej zadejchanej, ale že jedem dál.
Aby ti tak už došel film, pomyslel jsem si, protože jsem tehdy ještě prd věděl, co je to digitál. Tak jsem sjel na Koněvku, on že doprava, zpátky na magistrálu - no nejel já tudyma před chvilkou? Vencl, Sokolská, rajt, Žitnou dolů, Karlák, Tančící dům, tady už jsem taky dlouho nebyl, u vody left a hned o kousek dál ať zastavím. Tak to ses asi posral in d sinema, kamaráde, tady ti určitě zastavím, přímo na křižovatce, napříč přes tramvajový koleje, a dám to na blikačky! Jak vůl jsem to otočil do protisměru, Trojanovou, Na Moráni a na rohu Gorazdový jsem to přizastavil tak, že by z toho fízla kleplo už z dálky. Nasraně se ptám, co bude nau, a von že moument, že se hned vrátí, a zase s tou svou aktovčičkou vyběh. Tak jestli tady budeš fotit mosty, tak už mě z tebe fakt jebne, říkám si a koukám na něj.
Zapad do baráku a za chviličku zase vylez ven, aktovku zase splasklou. Fotečka nás samozřejmě neminula, ale naštěstí byla jen jedna. Jak si sedal, tak si tak oddychnul, jako by už měl všechno za sebou, a já se nemoh dočkat, až si oddychnu od něj. Bek tu dý érport, plís - znělo to jako rajská hudba. Vyrazil jsem celej blaženej, že už mě nebude buzerovat, a i ty tři fotky, jak si z nábřeží fotil Hradčana, jsem mu odpustil. Jel jsem si pěkně podle svýho a za půl hodinky jsem ho vyklopil na érportu.
Zaplatil, rozloučil se, zapad do haly a já měl sto chutí to zabalit, jet domů a dát si panáka. A když jsem kouknul na taxametr, usoudil jsem, že jsem si to i zasloužil. Žádná Hayworthová, TOMUHLE se říká RITO!
N 50° 1x.xxx E 014° 4y.yyy
x.xxx = RITO - 1124
y.yyy = RITO - 2724