Už si ani nevzpomínám, na kterém z ostrůvků jsem se během svých cest po Mikronésii setkal s náčelníkem Maholou a jeho nepočetným kmenem, ale bylo to setkání tak pozoruhodné, že si ho nemůžu nechat pro sebe.
Když mě monzunový vítr zavál na ten malý ostrůvek, hned se k mé lodi seběhlo veškeré jeho obyvatelstvo. Na první pohled mě překvapilo, že mezi deseti ostrovany nejsou žádné ženy. Poté, co mě přátelsky uvítali, mi stačil jen krátký pobyt mezi nimi, abych se jejich jazyku přiučil a přišel oné záhadě na kloub. Jak se ukázalo, přišel jsem mezi ně necelý měsíc po Nanga Borgo, což by se do našeho jazyka dalo přibližně přeložit jako "svátek velkého zoborožce".
Tento svátek, zasvěcený zoborožci naříkavému (Bycanistes bucinator), spočíval pro domorodce v tom, že na počest jim zcela neznámého afrického ptáka, jehož jméno snad pochytili od nějakého dobrodruha, který na ostrov zavítal přede mnou, zabili, opekli a snědli své naříkavé manželky, dcery a tchýně, zkrátka všechny ostrovanky.
Zpočátku jsem nechápal, jak populace ostrova může ustát takový radikální zásah, ale když jsem se náčelníka (tehdy si v jazyce ostrovanů nechal říkat jednoduše "Jedna") zeptal, jak často se v jeho kmeni Nanga Borgo slaví, hned se vše vyjasnilo. "Právě jsme ho oslavili poprvé," odpověděl mi bezelstně a já v mžiku pochopil, že ostrůvek, na kterém se mi dostalo tak vřelého přijetí, má v dlouhodobém horizontu velmi dobře nakročeno k přiznání statusu "neobydlený".
Sželelo se mi ostrovanů, a tak jsem jim (hned poté, co jsem se ujistil, že opékat a pojídat posly špatných zpráv nepatří k místním zvyklostem) vysvětlil, že dějiny jejich kmene nebudou mít dlouhého trvání. Náčelník i jeho pobočníci (tehdy si říkali Dvě a Tři) posmutněli a ptali se mě, zda mohou alespoň nějak docílit toho, aby po jejich kmeni zůstala nějaká památka. A já, ještě tolik okouzlen sochami z Velikonočního ostrova, jim doporučil, ať zbytek svého života zasvětí budování nějakého monumentálního díla, které by na ostrově vzdorovalo přírodě ještě stovky let poté, co poslední příslušníci tohoto pošetilého kmene odejdou na věčnost někam úplně jinam...
Opustil jsem ostrov ve chvíli, kdy stavba monumentálních rozměrů (pro nedostatečnou slovní zásobu jejich jazyka jsem jim navrhl název "mohyla", byť dle nákresů mělo jít spíše o štíhlou, vysokou stélu) teprve začínala, ale jak jsem viděl, pojali přípravu opravdu zodpovědně. Pro zdokonalení organizace práce začal náčelník opravdu od základů: Přejmenoval sebe i své soukmenovce tak, aby jim při komunikaci a rozdělování úkolů nepřekážela jejich vlastní neústrojná jména, která se v jejich jazyce shodovala s číslovkami. (Už jste možná uhodli, že kromě náčelníka a jeho dvou pobočníků na ostrově žili muži jménem Čtyři, Pět, Šest, Sedm, Osm, Devět a společensky poněkud deklasovaný Nula.)
Nevím, zda své dílo dokončili, ale pro případ, že by se jejich ostrůvek někdy stal předmětem archeologického bádání, rozhodl jsem se zaznamenat zde aspoň pozoruhodné dílo jazykové, které náčelník (později známý pod jménem Maholo) vymyslil úplně sám za jediný večer a nad jediným galonem kokosové pálenky. Vychází jednak z již zmíněných původních jmen ostrovanů, jednak z geniálně prostého způsobu jejich zápisu a jednak z ostrovanům dobře známých matematických pravidel.
Obecně by se dalo říci, že pro čísla lichá je charakteristická počáteční slabika MO, platí to však jen u prvočísel. Nejde-li o prvočíslo, používá se slabika MA, je-li číslo liché, a slabika MI, je-li číslo sudé. Názvy sudých čísel, která zbývají, začínají slabikou MU. Dalším rozlišovacím znakem je protřední slabika, popisují značně kondenzovanou formou podobu číslice v zápisu ostrovanů. Je-li číselná hodnota rovna počtu dílků, ze který se číslice skládá, označuje to slabika HY, ostatní čísla jsou HU, pokud je součástí jejich zápisu střední vodorovný tah, v opačném případě jsou jednoduše HO. Upřesnění číselné hodnoty slouží další prostý krok: Číslici (ostrované neznali jinou formu "psaní" než otiskování podlouhlého klacíku do vlhkého písku na pláži) obejdeme o 180° po směru hodinových ručiček, znovu si ji prohlédneme, a zůstane-li její hodnota nezměněná, víme, že její název končí slabikou LU (pro číslice, jejichž dřívější názvy byly jednoslabičné) či LA (dříve víceslabičné). Pokud se hodnota změní, případně obrácená číslice přestává býti číslicí, označí to konová slabika LO (pro číslice, jejichž dřívější názvy byly víceslabičné) či LE (dříve jednoslabičné).
Ostrůvek, kde se tento pozoruhodný příběh odehrál, bych dnes už asi nenašel. Nač také? Co jsem slyšel, později na něj narazila expedice českých přírodovědců, kteří tam našli jen ostatky deseti nešťastníků a mohylu, na které zvěčnili svá jména. Ta byla převezena k probádání do Národního muzea v Praze a následně "uskladněna" kdesi ve vojenském prostoru u Staré Boleslavi, kde i její stopa, stejně jako stopa pošetilého kmene ostrovanů, mizí...
