-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
O zemi Tuhošť skoro nikdo neslyšel a nikdo dnes pořádně neví, kde ležela. Soudí se však, že bývala vlastním domovem Chodů, kteří včetně svého jazyka představují ten nejpodivnější a nejvýraznější ostrov lidového umění v celých Čechách. Ale možná Chodové ani pravými Čechy nejsou, protože pocházejí z bratrského kmene slovanských Vendů, které tlak německé říše vypudil do hraničního hvozdu Českého lesa. Ale vezměme to po pořádku.
Slované do střední Evropy přicházejí v nejméně dvou vlnách v 6. a 7. století. Země v té době poměrně prázdná, i když tu a tam existovaly osady jejích praobyvatelů, mezi kterými bychom našli zbytky dávných evropských národů a nejspíš i keltskou a germánskou krev. Slovanská vlna byla nečekaně mohutná a přelila se až za dnešní hranice České republiky. Údolí řeky Naab neboli Nábi, která v německém Regensburgu neboli Řezně vtéká do Dunaje, obsadili lidé, kterým říkáme nábští Slované nebo také Srbové či Vendi. Ale i samo území Čech bylo obsazeno různými, byť spřízněnými kmeny, jejich míšením a srůstáním teprve vznikli Češi.
Jedno či dvě století před rokem 1000 vytvářel Český les střed této odlehlé a do určité míry samostatné krajiny, která byla na západě omezena údolím Náby a na východě – u nás, sníženinami, které se táhnou od Domažlic až za Tachov. Nehostinné pohraniční krajiny, kde celá staletí převládá vystěhovalectví nad přistěhovatelstvím, konzervují původní lid a jeho zvyky. Je to příklad Basků, Skotů a Velšanů či národů obývajících horská údolí Kavkazu. U nás je to například Lužice, některé části jižních Čech a Chodsko.
Zde se ještě tu a tam můžeme setkat se zvyky a písněmi, které se na většině Čech ztratily již během průmyslové revoluce někdy v druhé polovině 19. století. Bývají to zvláštní, tiché a zázračné krajiny, kde se žilo těžce a lidé hodně drželi při sobě. A pokud chceme tyto krajiny pochopit, je dobré se vydat na druhou stranu hranice, kde zjistíme, kolik toho máme se svými sousedy společného, i když oni hovoří jiným jazykem. Cestování je dnes tak snadné a němčina byla vždy jazykem, který se vyplatí znát.
Hlavní osou země Tuhošť je pásmo Českého lesa. Je to taková méně dramatická Šumava dlouhých mírných lesnatých strání a zaniklých obcí. O této krajině se nedá říct nic výrazného. Lidé chodili do lesa, těžili železné rudy a chránili hranici, která se víceméně stabilizovala kolem magického roku 1000, kdy skoro najednou vznikla všechna středoevropská království. Nejslavnějšími strážci bývali Chodové, kteří na obranu země vymysleli systém opevněných vsí, do kterých vedly jen dvě snadno zahraditelné silnice a kde domy i stodoly mohly být přeměněny v samostatné pevnůstky.
Krajina v sobě zanechává příjemný pocit, jako by se veškeré moderní nešvary jako kůrovec, sjezdovky, billboardy a holandské rekreační vesničky přestěhovaly na Šumavu a Českého lesa si ani nevšimly. Putování po Českém lese bych začal od mohutné čedičové věže hradu Přimda, který patří k těm nejstarším hradům na našem území. Ještě dávno před hrady chránily krajinu hradiště – jedno z nejkrásnějších naleznete nad obcí Štítary a stojí na něm gotický kostel sv. Vavřince. I z malých kopců například nad Kdyní či Domažlicemi přehlédneme kus neporušené krajiny, kterou na jižním obzoru lemuje šumavský hřeben s Vysokým Javorem a na české straně skalnatý Čerchov. Dále bych se vydal do arcibiskupského paláce v Horšovském Týnu, který v sobě chová jednu z nejkrásnějších kaplí v Čechách. Ještě o něco dál směrem k Plzni leží víska Čečovice, jejíž záhadný z cihel postavený kostel nejvíc ze všeho připomíná kaple francouzských katedrál.
O dalších významných místech, jako jsou rozvaliny kostela ve Světcích u Tachova nebo klášter v Pivoni, a o skalách českého křemenného valu se dozvíte v muzeu v Domažlicích a Tachově. Český les a jeho předhůří, tedy východní část země Tuhošť, byl místem, kam se nikdy hromadně nejezdilo. I po roce 1990 tato země zůstala stranou velkých podnikatelských záměrů. Její hluboké lesy a podmáčené louky i vrchy s dalekými výhledy objevují poutníci, pro něž se Šumava stala příliš neklidnou zemí. K Tuhošti však můžete přistupovat i z druhé strany – vyjedete z Regensburgu podél řeky Naab a po malých silničkách se vydáte k lesnatým okrajům pohraničního hvozdu. Je to jako vkročit do jiného času.
P.S.: Tuhošť je malé hradiště nedaleko Domažlic, podle kterého vzniklo prastaré německé jméno tohoto města – Taus.
Zdroj: Václav Cílek: Krajiny domova. Nakladatelství Albatros, Praha, 2013.
Autor leteckých fotografií: HANASTE
Additional Hints
(Decrypt)
fnzbfgngal fgebz