Meteorologicka stanice v Olomouci Mystery Cache

Nejprve něco málo o kroužku samotném. Bude toho opravdu málo, protože vlastně pořádně nemám co napsat. Hanácké króžek hadačů počasí je totiž opředen tajemstvím, které si úzkostlivě střeží. Nikdo neví kolik jich je, vlastně to nejspíš neví ani oni sami. Pátrání po nějakých informacích mě stálo značné úsilí a nakonec se mi povedlo zjistit jen jejich motto:

Když už jsem nic nezjistil přímo o nich, přece jen se mi podařilo zjistit něco o meteostanici. Musel jsem ale vybrat prasátko, protože mi bylo naznačeno, že bez peněz se od hadačů nespíš nic nedozvím. Nutno podotknout, že to byla pravda a mé prasátko značně ztratilo na váze.
Jak jsem tedy zjistil od jednoho nejmenovaného hadače, kterého jsem zlákal na naši tvrdou měnu, realizace tohoto unikátního projektu nebyla jednoduchá. Pozemek prý nebyl zas až tak velký problém, stačilo jen podmazat pár správných lidí a získali ho bez prodlení za 1Kč. A tak bez vědomí obyvatel přilehlých obytných domů byla před několika týdny v noci slavnostně potichu meteostanice osazena na místo. Následné stížnosti a demonstrace místních už na věci nic nezměnily.

Podle informací mého zdroje, zde króžek hadačů zamýšlí testovat co nejpřesnější a zároveň nejlevnější metody předpovědi počasí, na kterých plánuje vydělat hromadu peněz. Jako první měly přijít na řadu rosničky. Sehnat tyto obojživelníky zdarma byl údajně veliký problém. Pomohla však náhoda. Jeden z hadačů totiž zcizil výtisk místních inzertních novin a v něm se dočetl o tom, že město Bruntál nabízí zdarma obojživelníky na vědecký výzkum. Ovšem za podmínky, že si je zájemci sami odchytnou. Hadači tedy uspořádali tajný hon na žáby na Bruntálsku. Vrátili se asi všichni.

Jak mi můj zdroj prozradil, ani pak se situace nevyvíjela úplně podle plánu. Hanáci jsou jak víme od přírody velmi spořiví a tak hadači spoléhali na to, že se rosničky nakrmí hmyzem lákaným na lízátka, která byla do meteostanice "přemístěna" z ochutnávkových akcí okolních supermarketů, olízána a nalepena na stěny uvnitř meteostanice. Odborníci króžku hadačů ovšem zapomněli na to, že v zimě hmyz nelétá. A tak se tyto roztomilé hladové žabičky dokázaly během několika málo hodin pozabíjet a sežrat navzájem. Při následné kontrole meteostanice tak byla nalezena jen jedna rosnička, která byla služby neschopná (dle slov mého zdroje se přežrala svými kolegyněmi tak, že ztloustla, neunesl ji žebříček a ona si při pádu do sklenice zlomila stehýnko).
Vzhledem k tomu, že pokousala všechny ošetřovatele, kteří se jí snažili připevnit dlahu, hadači (asi u lahve žitné) odhlasovali, že: "Je třeba zabít rosničku!"
Žádný z nich se k tomu však neodhodlal, tak vyšpekulovali, že pootevřou vrátka a nechají žabu, ať si jde kam chce. A tak zubatá žába odkulhala z východu na západ.
Po této zkušenosti se hadači dohodli na tom, že žab už bylo dost. Rozhodli se, že raději zůstanou u nejmodernějších měřících přístrojů, vyvinutých nedávno vědci v CERNu. Tedy přesněji jen jednoho malého přístroje, protože uspořádaná sbírka vynesla jen několik desítek korun. Aby přístroj správně měřil, umístili ho do severozápadního horního rohu meteostanice (tato informace mě stála další pajcku).