Vojenský zákrok v zahraničních zprávách socialistických zemí byl zdůvodňován, že v Československu byl nastoupena cesta ke kontrarevoluci a k antisocialismu. Naše obyvatelstvo tomu nechtělo uvěřit a vojska nijak nevítalo. Lidu bylo politickými a státními představiteli řečeno, že nastala složitá a těžká situace. V takovém politickém ovzduší jsme prožívali rok i my. Nikdo nebyl informován, proč se tak stalo. Do naší obce téhož dne v noci přišla vojska sovětská s transportéry a tanky. Projížděla od Nového Bohumína na Ostravu. Při tomto přesunu jeden z okupačních tanků sjel z ulice Bohumínská do příkopy a uvízl, vyprostila ho až další přivolaná technika.
obr. č. 1 Sovětský tank (ilustrační foto)
Objevilo se opět slovo okupace a slovo kolaborant. Jaksi tato slova neseděla u těch, kteří v naší obci prodělali již dvě fašistické okupace. Situace ovšem byla nejasná a nikdo nesdělil, oč vlastně jde. Lidé celé dny vysedávali u rozhlasu, vykupovali tisk a stále se dovídali podstatu věci. Práce všude vázla. Horníci první den nefárali. Mamonáři pochopili dobu po svém. Vybírali vklady a vykupovali zboží. Zásobování bylo však s obtížemi dobře udrženo. Úřady pracovaly normálně. Všude bylo plno debat, nepodložených zpráv, všelijakých letáků, výzev k rozvaze, klidu a pořádku.
Ve čtvrtek 22. Srpna 1968 konala se v obci v Požárním domě společná schůze MNV, Nár. fronty a složek veřejného života v obci, která projednala situaci v obci a odhlasovala rezoluci podle pokynů, které docházely od okresního vedení strany. V rezoluci bylo žádáno, aby cizí vojska odešla z našeho území. Představitelům kom. Strany a vládě byla vyjádřena důvěra a podpora. Během 23. Srpna 1968 přes 2000 občanů podepsalo obdobnou rezoluci. Na veřejných budovách byly vyvěšovány černé prapory a státní vlajky do půl žerdí. Vozidla bývala označována česl. Vlaječkami. Na různých místech i cestách objevily během noci různé nápisy a hesla. U silnic na rozcestích byly vyvráceny ukazatelé směru. Nikdo po původcích nepátral, protože to byl psychózní záchvat. 26. A 27. Srpna 1968 čtvrt hodiny od 9.hodiny na protest zvonily zvony a houkaly sirény. 23. Srpna od 12.-13.hodin byla všude protestní stávka. V týž den president republiky z vlastního rozhodnutí odjel s představiteli strany k jednání do Moskvy, kde byl přijat s obvyklými poctami hlavy státu. Po čtyřech dnech jednání se delegace vrátila a téhož dne odpoledne promluvil do rozhlasu president republiky a první tajemník ÚV KSČ A. Dubček. Řekli, že u nás nastala složitá situace, že naše místo nemůže býti jinde než v socialistické společnosti, že bylo dosaženo zásadní dohody o odchodu vojsk z Československa. Třeba důsledně pracovat pro socialistický rozvoj naší vlasti. Třeba normalizovat život ve státě. Škody za uplynulý černý týden byly nemalé. Vyzvali občany ke klidu, nepodléhat citu, panice a vášním. Zachovat moudrost a rozvahu. Vážná slova přijali i naši občané vážně. Každý cítil, že naše vnitropolitická i mezinárodní situace byla citelně otřesena a mohla vést k nejhoršímu. Na místním národním výboru byli téměř stále funkcionáři strany a národní fronty, zajištěna byla stálá telefonní služba a v noci procházely obcí občanské pořádkové hlídky s členy národní bezpečnosti. Národní výbor byl stále v pohotovosti pro veřejný zájem a pořádek. V kinech divadlech se nehrálo téměř celý týden. Také televize několik dní nevysílala. Noviny vycházely zpočátku normálně. Pak vycházel na Ostravsku v jednom výtisku tisk spojených redakcí: Rudé právo, Nová svoboda, Večerník, Mladá fronta Československý sport a Glos Ludu. 3. Září vyšly tyto noviny opět samostatně. Zvláštní vydání byla zdarma. Tisk nebyl usměrněn.
26.srpna 1968 přišli 2 sovětští vojáci na MNV a žádali odstranění hanlivých nápisů a sundání smutečních praporů. Bylo jim vyhověno. To bylo vše. Do ničeho se nemíchali. Schůze a různá shromáždění probíhaly bez omezení.
Zahraniční rozhlasové stanice vysílaly zmnožené zprávy o situaci v Československu. Naši lidé je poslouchali, aniž se pozastavili nad tím, že jsou většinou ze Západního Německa. Nová stanice Vltava vysílala zprávy a komentáře k událostem u nás ze stanoviska zahraničních vojsk. Zdůvodňovala vojenský zákrok připravovanou kontrarevolucí antisocialistickými silami. Podobně tak tomu bylo i v různých letácích a tisku Zprávy, které byly mezi lidmi šířeny sovětskými vojsky. Lidé o tom nechtěli ani slyšet. Věřili, že vojenský zákrok i nás nebyl nutný a že bychom na podvratné živly stačili svými prostředky. Snaha komunistické strany o zvládnutí stále se zhoršující vnitropolitické situace se nedařila pro rozpory v samotném ústředním výboru. To se přenášelo i do nižších orgánů a dále do společnosti. Důsledek tohoto všeho rozhárané vnitropolitické poměry.
obr. č. 2 Sovětští vojáci
Sovětští vojáci si vyhledali v obci místo pro polní ubytování na pozemcích velkostatku těsně u lesa Březinky. Tam jejich polní tábor měl asi 30 stanů, 40 transportérů a asi 10 tanků. Ubytovali se zde 27. Srpna 1968. Celkem jich bylo asi 400. Vesměs mladí chlapci. S obyvateli přišli velmi málo do styku. Byli přesvědčeni, že u nás je kontrarevoluce. Občas je bylo vidět ve skupinkách se samopaly na okresní silnici. Do domů ani do hostinců nechodili. Nabídli svou pomoc zdejšímu velkostatku pro sklizeň řepy. Mladí chlapci pracovali vydatně. 28.října 1968 v noci odjeli z obce k dalšímu dočasnému pobytu do vládou dohodnutých posádek. Vojska jiných států Varšavské smlouvy opustila československé území již kolem 10. Října a vracela se zpět do svých zemí. U nás v obci jiná vojska nebyla. Dle pokynů byly zjišťovány škody, způsobené pohyby a ubytováním cizích vojsk. Podle soupisu činily tyto škody na soukromém majetku 600 Kč, na polích velkostatku a veřejných komunikacích přes 10000 Kč. Škody budou uhrazeny.
Vojska Varšavské smlouvy byla v obci Rychvald do 29.10.1968 a po celou dobu nezasahovala do vnitřních věcí.
Ke keši:
Keška je umístěná na kraji lesa, který hraničí s polem, kde se utábořila vojska Varšavské smlouvy. Ještě do nedávné doby se zde nacházely stromy, které byly popsané od vojáků, kteří zde tábořili. Bohužel se nedochovala žádná fotografie a stromy byly vytěženy.