500m za koncovými tabulemi starobylé vesničky Děrné (prvně připomínána již r. 1293), jejíž větší část už leží ve Slezsku, při cestě do Dolního Nového Dvora a Skřipova, stojí při levé straně silničky docela neobvyklá sakrální stavbička. Je známá jako Notburga či kaple svaté Notburgy. Není to však ani kaple v pravém slova smyslu (nemá vnitřní prostor), ale ani běžná Boží muka (na to je zase dost velká). Její neobvyklost spočívá ve vybavení třemi výklenky, jež jí dávají podobu otvíratelného obrazu, triptychu. Trojdílná je i při pohledu zezadu z pole za ní – střední část je hlubší, boční „křídla“ jsou tenčí. Ve výklencích jsou velké obrazy svatých – vlevo sv. Josef, vpravo sv. Bohorodička a uprostřed sv. Notburga.
Ke vzniku kaple se váže pověst i obyčejný příběh, obojí převzato z knihy Kuhländler Kapellenbuch od Fritze Eichlera (1961):
„Pověst se zmocnila také této malé polní kaple na Děrenském kopci, která byla ozdobena obrazem svaté Notburgy, ochránkyně věřících v jejich tísni:
V posledních letech třicetileté války se jednoho dne rozšířila zvěst o švédském vojsku, které, táhnouc od Opavy, plení a vypaluje všechny podél cesty ležící obce. Když už byli nepřátelští rytíři u Dolního Nového Dvora a pohroma se zdála být neodvratná, obrátili se bohabojní obyvatelé Děrného na toho, kdo jediný jim ještě mohl pomoci. Vroucně se modlili k Bohu, aby od nich hrozící nebezpečí odvrátil.
Když Švédové došli na Děrenský kopec, zahalila jim pohled na vesničku hustá mlha. Zbloudili z cesty a dostali se do blízkosti Kujav, odkud se obrátili k jihu, aniž se Děrného dotkli.
Jako dík za to, že je nebeská přízeň ochránila před bídou a žalem, zřídili pak obyvatelé Děrného tento památník.
Ovšem, že proti pověsti stojí vpravdě zcela jiné skutečnosti. Kapli nechal kolem roku 1840 postavit na svém tehdejším pozemku Ferdinand Berggold a nechal ji vysvětit ke cti Nanebevzetí Ježíše. O první neděli se po mši o posvícení na Petra a Pavla vydal k polní kapli sváteční průvod s knězem.
Čistě vnějškově vzato je stavba jistě nápadná zvláštním dělením na tři díly. Dříve vedle ní po jedné straně stála lípa, která pohledu na kapli propůjčovala útulný vzhled“.
Zvláštní u tohoto památníku je kromě neobvyklé stavby také její zasvěcení sv. Notburze. Krom Děrného jsem v Česku našel už jen dvě další takové kaple a pak několik, většinou barokních, soch. Domnívám se, že to souvisí s obdobím německého osídlení, když se Děrné ještě nazývalo Tyrn a s tím, že až sem v jistých dobách sahalo Rakousko-Uhersko. Proto, že sv. Notburga z Rattenbergu je tzv. lidová světice z Rakouského Tyrolska. Máte-li trpělivost, začtěte se do jejího životopisu (přeloženo z de.wiki):
Narodila se kolem roku 1265 ve městě Rattenberg (50km od Innsbrucku) a zemřela 13.9.1313 na hradě Rottenburg. Je uctívána jako patronka služek a zemědělství. Díky tomu je také v mnoha spolkových zemích Rakouska uctívána jako patronka nositelů a podporovatelů krojů.
Podle legendy se Notburga narodila jako dcera kloboučníka. Její rodný Rattenberg v těch dobách ještě patřil k Bavorsku. Nechala se najmout jako služka u Jindřicha I. z Rottenburgu na hradě Rottenburg. Páni z Rottenburgu byli v těch dobách šafáři hrabat z Tirolu. Už tehdy se Notburga starala o chudé, postižené a nemocné. Za laskavého strpění jejího pána rozdělovala zbytky jídel ze zámku mezi potřebné.
Když Jindřich I. zemřel a novým pánem hradu se stal jeho syn Jindřich II. z Rottenburgu, zakázala jeho manželka Ottilie služce Notburze, aby nadále nosila zbytky jídla mezi lid. Notburga poslechla a od té chvíle sama sobě uložila pravidelné postní dny, aby potřebným nadále rozdělovala jídlo, jež sama nesnědla. Avšak ani toto jednání se paní Ottilii nelíbilo a tak proti Notburze poštvala svého manžela.
Zázrak s třískami. Jednoho dne, když Notburga nesla v zástěře jídlo pro chudé a v ruce džbán vína, zastavil ji její pán a chtěl vědět, co nese. Dle legendy měla Notburga odpovědět: „Třísky a lák“. Jindřich II. nevěřil a nechal si to ukázat – a ona měla v zástěře opravdu třísky a ve džbánu lák. Přesto Jindřich II. její službu ukončil a Notburga musela z hradu odejít. Našla si místo jako selská děvečka v nedaleké obci Eben u Achenského jezera, kde poklízela dobytek a pomáhala při polních pracích. U sedláka si vyprosila právo, aby směla při prvním večerním zvonění práci ukončit a věnovat se modlitbě.
Zázrak se srpem. Jednoho odpoledne, když hrozila prudká změna počasí, požadoval sedlák, aby nikdo neukončil práci dříve, než bude všechno obilí sklizeno. Notburga při prvním zvonění jako vždy práci ukončila, sedlák ji však nechtěl nechat odejít. Podle legendy vrhla Notburga svůj srp do nebe, kde zůstal zavěšen na slunečním paprsku. Sedlák se lekl a nechal Notburgu jít.
Zpátky na hradě Rottenburg. Mezitím zemřela manželka Jindřicha II. Ottilia, podle legendy však v hrobě nenalezla klid. Kromě toho se na hradě rozhořela krvavá bratrovražedná válka mezi Jindřichem II. z Rottenburgu a jeho bratrem Siegfriedem. V průběhu tohoto sporu na hradě také hořelo. Za této situace se Jindřich II. rozpomněl na svou služebnou Notburgu. Prosil ji, aby se na hrad vrátila. Jako výkupné za svou ženu věnoval Jindřich II. roční stravu pěti stům chudých. Notburze se podařilo rychle dosáhnout smíru mezi Jindřichem a Siegfriedem. Na hradě Rottenburg pak zůstala až do své smrti. Jindřich II. a jeho druhá žena jí dovolili zaopatřování a péči o chudé a nemocné na hradě.
Zázrak s voly. Před svou smrtí vyjádřila Notburga přání, aby bylo její tělo položeno na káru, taženou dvěma voly a pohřbeno tam, kde spřežení zůstane stát. Podle legendy prý voli vytáhli káru až nahoru do Eben u Achenského jezera, kde zastavili teprve před ebenským kostelem.
Důsledky. Notburga patří k nejuctívanějším svatým ve Východním Štýrsku, v Tyrolsku a ve Slovinsku. Byla pohřbena před oltářem kostela sv. Ruperta v Eben u Achenského jezera. Brzy nato vznikly k jejímu hrobu poutě, což vedlo k tomu, že kostel v Eben byl v letech 1434 a 1508 rozšiřován. 22. srpna 1718 byly její ostatky exhumovány a na stále silněji zaznívající přání věřících, aby její relikvie byly viditelně vystaveny, byly její ostatky za svolení biskupa z Brixenu v roce 1735 drahocenně oděny. Roku 1738 pak bylo svaté tělo slavnostně umístěno v oltářním nadstavci (retabulu) hlavního oltáře mezitím nově postaveného kostela. Mnohý dnešní návštěvník se možná nejprve ulekne, spatří-li stát oděnou kostru ve skleněné schráně.
Uctívání této lidové svaté bylo roku 1862 potvrzeno papežem Piem IX. V Eben se koná vždy 13. září slavnostní procesí svaté Notburgy. Je uctívána jako patronka služebných, klidu po práci a svatvečeru. Je zobrazována ve venkovském oděvu služebné, jejími atributy jsou srp a snop obilných klasů, džbán a chleba.
Ze dvou míst (viz waypointy) před a za Notburgou jsou při příznivém počasí krásné výhledy na údolí kolem Nového Jičína.
Kapli kvůli keši nerozebírejte a neubližujte jí, prosím.
Dřívější finta se skrýší stála na tom, že po obou stranách kaple stály stromy,
jež jsou bohužel pryč - keší byla falešná větev.
Nezbylo, než vymyslet něco jednoduššího