Savci nasich lesu-Medved hnedy Traditional Cache

Medvěd hnědý (Ursus arctos), největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se k nám medvědi začali od 70. let. 20. století vracet, a to zejména do Beskyd. Pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny však trvalejšímu osídlení našich hor těmito šelmami brání.
Medvědi – známí samotáři, zimní spáči a z větší části vegetariáni – také stále vyvolávají obavy veřejnosti. Medvěd jako jediná z našich šelem může skutečně přivodit člověku vážné zranění. Jedná se však o výjimečné případy, kdy lidé nedodržují základní pravidla, jak se v oblastech, kde se šelmy vyskytují, správně chovat. Rádi bychom těmito stránkami přispěli k tomu, abychom životu medvědů více porozuměli a přestali mít z jejich přítomnosti zbytečný strach.
Medvěd hnědý (Ursus arctos) má obrovský areál výskytu sahající od Evropy přes severní Asii až po Japonsko a Severní Ameriku, poddruh žijící v Evropě (Ursus arctos arctos) najdeme i na Sibiři. Evropu obývá asi 50 000 medvědů, z nich plné tři čtvrtiny žijí v Rusku, ostatní především ve Skandinávii, Pobaltí, v Karpatech, na Balkáně, v Dinárech a Alpách, izolované populace se nacházejí na Pyrenejském a Apeninském poloostrově. Do České republiky se medvědi začali vracet přirozenou cestou poté, co u nás byli v 17.-19. století vyhubeni. Od 70. let 20. století přicházejí ze slovenských Karpat a pohybují se převážně na Moravě, především v Beskydech, kde se nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců.
Medvěd hnědý je nevětší evropská šelma: samci dosahují průměrné hmotnosti 170–190 kg, samice 140–160 kg. Nejvyšší dosažená hmotnost může být ale podstatně větší, až 300 kg i více. I přes takovou velikost není medvěd výhradně masožravou šelmou. Naopak, v Evropských podmínkách je 60–80 % jeho potravy rostlinného původu. Větší část živočišné složky pak tvoří různé larvy brouků, kukly mravenců a jiný hmyz. Složení medvědí potravy se značně mění během roku, medvěd pružně reaguje na dostupnost různých potravních zdrojů.Na jaře se medvědi rádi popásají na čerstvé trávě a pupenech rostlin, na podzim se živí především borůvkami, malinami, ostružinami, šípky, jeřabinami, borovicovými semínky, bukvicemi dalšími plody rostlin. Zvlášť v oblibě mají také med, který vybírají jak divokým včelám, tak ze včelích úlů. Brzy zjara medvědi konzumují zdechliny zvířat uhynulých v zimě. Zastávají tak v lese důležitou sanitární funkci, protože zabraňují šíření různých nákaz.Neznamená to ale, že medvědi nejsou schopni ulovit živou potravu. Svou kořist usmrcují jedním nebo několika údery do hlavy nebo přes hřbet. Loví však jen výjimečně. Raději využívají kořist ulovenou například rysem (viz video), který naráz zkonzumuje jen velmi malé množství masa. Oproti tomu medvěd spořádá najednou 8–12 kg potravy. Schopnost maximálně využívat aktuálně dostupnou potravu je důležitá hlavně na podzim, kdy medvědi potřebují nabrat tukové zásoby na zimu.
edvěd hnědý patří mezi teritoriální samotářská zvířata, to znamená, že si vyznačuje území, ve kterém nalézá všechny podmínky pro život, a brání ho proti jiným medvědům. K prolomení hranic dochází pouze v době páření a někdy také v době hojnosti potravy na podzim, kdy se i několik jedinců na jednom místě navzájem toleruje.
Velikost teritoria je rámcově 10-1600 km2 (v našich podmínkách, resp. na Slovensku, však jen 10-30 km2) a závisí na množství dostupných letních i zimních úkrytů, zdrojů potravy, ale také na velikosti celé medvědí populace v daném území. Při značení svého teritoria medvědi preferují jehličnaté stromy o průměru 20-30 cm, ze kterých seškrábou kůru a zakusují se do dřeva. Nejvíce značí dospělí samci, a to nejen na hranicích teritoria, ale i uvnitř, na křižovatkách vlastních stezek nebo v místech s hojností potravy. Výškou záhryzu medvědi signalizují ostatním svou výšku a také se o strom ronící pryskyřici hojně otírají a močí na něj. Je nepochybné, že hlavní část předávané informace je čichová. Ze všech šelem mají právě medvědi čich nejlépe vyvinutý - jen povrch čichové sliznice je stokrát větší než u člověka.
Páření probíhá nejčastěji v období od konce května do konce července, výjimečně i později. Milostná předehra bývá složitá a někdy vcelku zdlouhavá, dokud se medvědice neosmělí přijmout nápadníka do své blízkosti. Dochází také k výhružkám, cenění zubů, řevu a někdy i k soubojům, pokud více medvědích samců usiluje o jednu samici.Zvláštností zárodečného vývoje medvědů je tzv. utajená březost, kdy se vývoj zárodku po oplodnění zastaví a pokračuje až na podzim: proto porody i navzdory rozdílnému datu početí probíhají ve stejném období, od konce prosince do února, v době zimního spánku. Utajená březost samic trvá zhruba 7-8 měsíců, ovšem samotný vývoj zárodku pouze 8-10 týdnů. Medvíďata se tak rodí velmi malá (zhruba velikosti veverky) a nevyvinutá.
Pokud potkáte v přírodě medvěda, neznamená to automaticky, že na vás jistě zaútočí. Medvědi nepovažují člověka za svoji potravu, a pokud mají možnost, raději se mu vyhnou. Při většině setkání s lidmi tak medvěd většinou hned uteče.Ke konfliktu může dojít, pokud se medvěd při blízkém setkání s člověkem cítí ohrožený, a při sebeobranné reakci, pokud byl překvapen, vyrušen nebo vyprovokován. Pravděpodobnost, že k takové situaci dojde, lze snížit respektovánímdoporučených pravidel chovánív oblastech, kde se medvědi vyskytují. V již nastalé situaci pak může vhodná (či nevhodná) reakce člověka rozhodnout o výsledku setkání. Medvěd je zvíře, které se řídí svými instinkty a okamžitými náladami- v těchto situacích tedy musí být člověk tím uvědomělejším, kdo vhodně a přiměřeně zareaguje. Medvědi mohou začít způsobovat problémy, pokud si zvyknou na lidskou přítomnost a potravu, která pochází od lidí. K tomu může dojít především u horských chat, rekreačních středisek nebo v obcích v blízkosti lesa, kde se medvěd vyskytuje. Díky svému vynikajícímu čichu je lákán především zapáchajícími odpadky (např. kuchyňskými zbytky) i na velkou vzdálenost. Pokud medvěd takto objeví snadno dostupný zdroj potravy, snaží se ho využít v maximální možné míře. Rychle si zvykne vracet se k takovému místu a přitom ztrácí přirozenou plachost. Takoví jedinci se nazývají synantropní, nebo též kontejneroví medvědi. Úmyslně se přibližují k lidským obydlím, aby získali potravu, a mohou tedy být potenciálně nebezpeční. Pozorování medvědů v blízkosti popelnic ve vesnicích nebo u chat bylo hlášeno i v Beskydech, jedná se však pouze o ojedinělé (a nepotvrzené) případy.