Savci nasich lesu-Muflon Traditional Cache

Muflon - Ovis musimon je jediný zástupce divokých ovcí v naší přírodě z čeledi turovitých, je statná ovce. Mufloni váží 25-45 kg, muflonky 20-28 kg. Mufloni jsou dlouzí 100 až 125 cm. A v kohoutku měří 65 až 75 cm. Charakteristickým znakem samců tohoto živočišného druhu jsou zahnuté rohy- toulce. V prvním roce života dosahuje muflon průměrné délky toulců 10 cm. Ve druhém 20-25 cm, ve třetím roce 35-40 cm, ve čtvrtém 50-60 cm, v pátém 70-75 cm a v šestém až 90 cm. Uvádí se,že byli uloveni mufloni jejichž délka toulců byla až 100 cm. Samice jsou bezrohé i když se vyskytly ovce s krátkými, max. deseticentimetrovými růžky.
Zimní srst muflonů je tmavá až dočerna se světle šedou nebo žlutobílou skvrnou na obou bocích, tzv. Sedlem, nebo-li čabrakou. Na hrudi a kořenu krku má muflon v zimě dlouhou tmavou hřívu-rouno. Letní srst je zvrchu rezavá a uprostřed světlá.
Životním prostředím muflona v naších podmínkách jsou především lesy. Jen někdy vychází do luk a polí. Muflon má rád jižní svahy členitých kamenitých terénů pahorkatin se suchou a tvrdou půdou. Nedaří se mu v lesích s vlhkou, měkkou půdou, kde mu přerůstají spárky, protože si je nemohou si je obrušovat. Důkazem toho je hon, kdy v místě zvaném "U potůčku", byla střelena muflonka, která sotva chodila. Na pravém předním běhu měla nahoru přerostlý spárek v délce skoro 20 (!) cm. I pro ni musel být odstřel "vysvobozením".
"Původním" domovem muflona jsou podle zoologů středomořské ostrovy Sardinie a Korsika. Tam ovšem stáda prořídla zásluhou místních pastevců (a pytláků), kteří viděli v muflonu konkurenci pro svá ovčí a kozí stáda.
Jako lovné zvíře se jej poprvé pokusil chovat v oborách Evžen Savojský na konci 18. století. Skupinu zvířat dovezl do Vídně. Odtud se muflon dostal do dalších zoologických zahrad a obor. Dr. Hanzák v knize Světem zvířat uvádí, že roku 1868 až 1869 byli vysazeni na Slovensku a vypuštěni do obor u Gýmeše v okrese Zlaté Moravce. Později došlo k vysazení muflonů v Čechách, roku 1878, na Hluboké a jinde, takže se bývalé Československo stalo jejich hlavním domovem v Evropě. V současné době jsou "naši" mufloni mohutnější a silnější než populace na Sardinii a Korsice. Proč jsem použil v názvu výraz "návrat"? Původně jsem chtěl psát o dalším "importovaném" živočišném druhu naší přírody. V Kapesním atlasu zvířat od RNDr. Miroslava Bouchnera se ovšem uvádí: "V pleistocénní době čtvrtohor obýval muflon celou Evropu, ale s poslední dobou ledovou zmizel a udržel se jen v horách Korsiky a Sardinie. Odtud se k nám mufloni opět dostali jen záměrným přemístěním. Pokus trodukce muflonů u nás se podařil nad očekávání dobře a díky příznivým životním podmínkám se tu muflonům daří lépe než v jejich původní jihoevropské domovině. Dokonce je možno tvrdit, že v žádné jiné zemi není muflonů tolik a nikde na světě nemají tak nádherné trofeje jako u nás."
Mufloni žijí v diferencovaných tlupách. V čele tlupy muflonek,muflončat a mladých beranů do 2 let bývá dospělá muflonka. Staří berani žijí buď samotářsky, nebo se sdružují v několikačlenné tlupy. Říje probíhá od konce října do konce listopadu. Pohlavně dospívají mufloni druhým rokem. Muflonka je březí asi 5 měsíců (148-159 dní) a rodí od března do dubna jedno, někdy i dvě muflončata, která přibližně po třech týdnech kromě mateřského mléka začínají přijímat i zelenou potravu.
Tak jako u černé zvěře, kde jsem zjistil, že doba "chrutí" se při příznivých životních podmínkách prodloužila na dobu téměř celého roku (mimo nejkrutější zimní měsíce), i u muflonů se mi potvrdilo, že se mláďata rodí i mimo dobu uváděnou odbornou literaturou. Zrovna ve zmiňovaném Sedmihoří došlo loňského roku pří výše zmiňovaném honu k odstřelu asi desetikilového muflončete na přelomu listopadu a prosince. Pokud se to někomu zdá kruté, musím podotknout, že toto muflonče by zimu jistě nepřežilo.
Díky práci minulých generací je u nás muflon tak hojný, že není nutné ho zvláště legislativně chránit.