Savci nasich lesu-Rejsek obecny Traditional Cache

Rejsek obecný - Sorex araneus, žije kromě Pyrenejského poloostrova, Irska, Islandu a velké části Francie v celé Evropě, dále v Asii až po střední Sibiř (jezero Bajkal). Jde o typicky lesní druh, snadno se přizpůsobující měnícím se podmínkám prostředí.V ČR se vyskytuje vude od nížin až po vrcholky hor (včetně Sněžky).
Je to jeden z našich nejběžnějších drobných savců vůbec. Mezi rejskovitými dosahuje střední velikosti a pro správné určení je důležité jeho celkově hnědé zbarvení srsti, přičemž na hřbetě bývá tmavší než vespod (zvláště u starších jedinců má až hnědočerný odstín). Také ocas je naspodu světlejší než svrchu; odpovídá 50-70 % délky těla, pouze u starých jedinců se vlivem odírání nápadně zkracuje. Drobné ušní boltce jsou zcela skryté v srsti (jejich velikost se neměří).
Nejhojnější je v lužních a podhorských listnatých a smíšených lesích, horských smrčinách, na vlhčích loukách, rašeliništích a na březích vodních toků. Najdeme ho běžně i v bezlesé krajině, kulturní stepi a v okolí lidských sídel, jedině ve velkých městech obvykle chybí. Aktivuje sice ve dne i v noci, ale v přírodě se ho podaří spatřit málokdy (stejně jako jiné rejsky), zpravidla najdeme jen uhynulé jedince na cestách a silnicích nebo uslyšíme jeho písklavý hlas. Většinu doby (až 80 %) totiž tráví v hustém podrostu nebo v norách, které si hrabe nehluboko pod povrchem pomocí předních končetin.
Ještě raději využívá opuštěných chodeb hlodavců. Pohybuje se rychle a čile, snadno šplhá po zídkách, pařezech i keřích. Pohyblivým rypáčkem neustále pátrá po potravě, kterou tvoří hlavně bezobratlí žijící v hrabance a povrchových vrstvách půdy (různí červi, žížaly, dospělci a larvy hmyzu, slimáci apod.). Kořist „odhalí" až do hloubky 12 cm. Příležitostně se živí mršinami, v malé míře i semeny. Denně zkonzumuje množství potravy odpovídající 80-90 % jeho tělesné hmotnosti (u kojících samic až 150 %). Vzhledem k rychlému metabolismu nedokáže hladovět déle než 2-3 hodiny.
Krátká, přibližně dvouhodinová období klidu tráví nejčastěji v hnízdě - kulovité stavbě ze suché trávy, listí a mechu, umístěné pod zemí nebo i na povrchu v trávě či ve starém pařezu. V něm také samice odchovávají mláďata, samci se o potomstvo nestarají. Doba březosti trvá nejčastěji 3 týdny a ve vrhu bývá 4-7 (1-10) mláďat. V našich podmínkách se rodí první mláďata v polovině května. Malí rejskové váží při narození asi 0,4 g. Teprve koncem třetího týdne života prohlédnou a ve stáří 22-25 dní (tzn. nejdříve začátkem června) poprvé opouštějí hnízdo. Pohlavně dospívají zpravidla až po přezimování. Samice může mít během sezóny dva, snad i tři vrhy. Nejpozději koncem následujícího vegetačního období přezimující jedinci vymírají, takže se v přírodě dožívají nanejvýš 15-18 měsíců. Velká část jich ovšem zahyne během zimy a jarního tání sněhu, které jsou pro drobné savce všeobecně nejhorším obdobím. Vzhledem k malé velikosti je rejsek obecný dost pohyblivý a přebíhá až na vzdálenosti stovek metrů.
S výjimkou období rozmnožování žije samotářsky na ploše 200-800 m2, samci obývají větší území než samice. Podle úživnosti prostředí kolísá početnost druhu mezi 1-45 (100) ex./ha a mění se také rok od roku, avšak výkyvy nejsou tak výrazné jako u hrabošů. Jako jiné druhy rejsků využívá k dorozumívání a orientaci (echolokaci) i ultrazvukové signály.