Začíná to tím, že tito tvorové protlačí věc velkou jako meloun otvorem velkým jako citron.
Ne, ono to začíná ještě "před začátkem" - čtyřicet týdnů nás nosí v břiše, trpí nevolnostmi, natékáním nohou, bolestmi, krásné oblečení je k nevyužití, nejčastější místo jejich výskytu je záchod, vypadají směšně, jako Hindenburg. Jsou vzhůru, kdykoliv je začneme zevnitř kopat, a pak si s námi nesmyslně povídají skrz břicho a zpívají nám v dobré víře, že nás to uklidní.
Po odysseích porodu si ale pořád neodpočinou. V několikahodinových intervalech nás krmí, na rozdíl od otců (kteří se raději otočí na druhý bok, hodí na hlavu polštář a spí dál) neváhají, když se začne bytem ozývat naše stále nepříjemnější mňoukání, vyskočit z postelí a půl noci s námi pochodovat. Jsou péčí o nás strhané, zoufalé, krásy zbavené a nezřídkakdy pozvracené. Matky nás přebalují, učí sedět, jíst, jsou u našich prvních krůčků i slov. Hrají zájem o naše výtvory, přehlížejí kresby na zdech a modelínu v koberci. Ony nám desinfikují rozbitá kolena. Vodí nás do školky a ze školky, jsou vedle nás, když usedáme vyklepaní do školních lavic. Řeší naše průšvihy, chodí na třídní schůzky, platí zájezdy, kurzy a kroužky, abychom si rozšířili obzory a neseděli jen doma. Absolvují s námi nákupy věcí do školy, oblečení, návštěvy lékařů, zubaře (otec mne tam vzal jednou a na klíně jsem se, a s tím i jeho, počůral). Vaří nám, uklízí, perou. Maminky zvládají nezvládnutelné, stíhají nestihnutelné.
V pubertě trpělivě vyčkávají, až si najdeme svou cestu, přehlíží naše excesy, výstřelky a vzdory, a že to není mnohdy snadné. Až dospěje náš vývoj do kritického okamžiku, kdy se objeví někdo, kdo odsune maminky na druhé místo. Začneme trávit dny mimo, s vyvoleným/vyvolenou, čas s matkami je redukován na nezbytné minimum, vařit nám nemá cenu, protože se doma objevujeme poskrovnu. Maminky ale nezanevřou, vytrvale čekají v pozadí. Když se vztah rozpadne, jsou tu pořád, aby nás uklidnily, když vztah vydrží, přechází Matka 1.0 na Tchyni 1.0 a časem na Babičku 1.0, 2.0, 3.0 atd.
Ani tím ale jejich úkol nekončí, podporují nás, jak to jen jde - peníze, věcné dary i pouhé rady. Stojí za námi, jsou ve své roli věrné dokud dýchají. MATKA není jen životní role, je to zaměstnání 24/7, je to POSLÁNÍ.
My v průběhu dětství a dospívání vidíme jen střípky, ale když se to takhle shrne, je to dechberoucí, že? Jako muž mateřský pud nikdy nepochopím, jako syn ho velmi často vidím a pociťuji. Matky jsou obdivuhodné a nedoceněné.
Proto, když budete lovit tuto cache, tak si vzpomeňte na své (žijící, či zemřelé) maminky. Uvědomte si, jaký je za nimi vidět kus práce, jak nás ovlivnily, jak nás formovaly a snažily se nás udržet na správné cestě životem a udělat z nás dobré a správné lidi. A při zapisování vašeho nicku na papírek zašeptejte: "Díky, mami!"
(Toto je názor autora. Redakce, čtenáři, nebo cacheři se s ní nemusí shodovat)
Cache je věnována uživatelce FIFKAS, která byla, je a ještě nějaký čas bude přesně takovou matkou, jaká je popsána výše
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
3.2.2014 vrácena o několik metrů dál, v novém vzhledu, s novým hintem
22.11.2014 změněna skrýš, nový hint a upravené D/T
21.4.2015 posun asi o 20cm, o půl hvězdy stažena obtížnost
5.5.2020 posun asi o 30m, změněn hint, snížen terén i obtížnost, upraveny atributy
19.12.2021 upraven způsob ukrytí a hint