Letos je to 99 let od začátku první světové války. Tato jednoduchá multi krabička je věnována mému prastrýci, který narukoval do armády hned na samém začátku války. Jelikož měl maturitu, získal hodnost svobodníka a byl patrně jednoroční dobrovolník. Bohužel, celého roku se nedočkal a po 60 dnech své válečné anabáze umírá na soutoku řek Driny a Sávy, neboli na hranici Bosny a Srbska. Prastrýc se rozhodl psát deníček o svých zážitcích. Tento deníček byl ostatními vojáky zachráněn a dostal se zpět do Antonínova rodného domu. Díky tomuto deníčku získal třiadvacetiletý Antonín určitý druh nesmrtelnosti. Po 99 letech si můžeme přečíst zápisky z deníku, sdílet s ním válečné strádání. Tento deníček je opravdu syrovou zpovědí mladého člověka vystavenému hrůze války. Pro nás, moderní zhýčkané Čechy, je to děsivé a poučné svědectví.
Deníček je psán drobným písmem, vypsanou rukou, ostře ořezanou obyčejnou tužkou, v notýsku 8 x 12 cm se čtverečkovaným papírem. Desky notýsku nesou známky provlhnutí, se zbytky růžového papíru vlhkem přilepeného na povrchu. Černá malá tužtička zasunuta do hřbetu notýsku. Celý text deníku je možno stáhnout ZDE, celý ofocený deník je v tomto logu. Další svědectví z bojů v Bosně jsou například TADY A TADY 
Na úvodních souřadnicích najdete pomník padlým z první světové války. Na něm najdete jméno Antonína Frice, vedle je číslo, které znamená věk padlého vojáka. K dohledání finální krabičky potřebujete z památníku zjistit věk vojáka nad Antonínem - číslo AB a pod Antonínem - číslo CD. Ty pak dosadíte do vzorečku a získáte finální souřadnice : N 50 20.(A-D)(A+C+D)(C-A) E 014 17.(B+C-D)(B-D)(A+C-B) Krabička je malá nevyfouklá petláhev a je umístěna na dohled od Antonínova i mého rodného domu.
Válečná anabáze začíná ohláškami o Svaté Anně, tj. 26. července 1914. Další den Antonín odjíždí do Prahy, pokačuje do Chebu a Františkových Lázní. Zde je zařazen do 73. pěšího pluku. Za týden odjíždí přes Plzeň, České Budějovice, Gmund, Videň, Štýrský Hradec, Maribor, Pětikostelí a po pěti dnech ve vlaku dorazil do Županije. Odtud částečně lodí po Sávě a hlavně pěšky do Bjeljiny, města u soutoku Sávy a Driny.
Několik zápisů z notýsku
Neděle 9. srpna Ráno v 3/4 4 Tagwach, s hrozným vztekem, protože jsem měli mit "Rasttag", a hned "Vergatterung" na execíplace, odtud prej na jednu vesnici, kde se bouří proti 91., všecky muže zatknout. Nebyla to ale pravda, vodili nás asi 4 hodiny sem a tam, až jsme udělali Švarmlinii, a táhlo se proti řece Drině, hranici Srbska. Sotva jsme se na břehu položili, bylo slyšet stříleni zcela zblízka. Projelo to každým jako jehla. Byli jsme schovaní u plotu za křovím, jako komp-reserve Asi za půl hodiny - bylo pravé poledne - přišel od hejtmana befél, verlangern nach links, kde to bylo nejhorší. Na štěstí tam se postavili M.G., takže jsme tam nemohli, zůstali jsme co možná "dekovaní" v mělké strouze. Trvalo to asi do 2., kulky na nás fičely jedna radost; myslel jsem, ze se už asi do Bjeliny nevrátíme, že za námi torny pošlou, a že půjdeme dál. Najednou ale ku všeobecné radosti zazněl signál "Vergatt." a šlo se zpět. Podle všeho to byly nějaké hordy civilní srbské, ale byli vyzbrojeni také M.G. Kolik jich bylo, a kolik jich zbylo, to je těžký vědět. U nás byl dvakrát střelen těžce, hejt. Pokorný, jeden kaprál od 6. kump., od nás frajtr do krku (lehce, Kunzman).
Utahaní k smrti došli jsme k vesnici, kde nás napojili, a šťastně jsme došli domů, asi v 5 h., teprv teď byla menáž, hned kafe. Za chvíli přišla zvěsť, že ten kaprál zemřel..... Večer bylo ještě plno běhání, chleba fasovat, peníze; ustlal jsem si ve voze, z toho mne ale za chvíli vyhnali, že jedou pro chleba... Ten vztek! a leh jsem si do slámy k stohu. Mám stále potíž s nohama, puchejře rozříznutý hrozně bolejí, než se rozejdu, a přece jsem se nemoh zout, protože se čekal ňákej alarm. Nebylo ale nic, a dokonce v noci, když jsem se probudil, povídal mi post, že je tagwach az v 1/2 8. a Rasttag za včerejšek.
Pátek 14. srpna Probudily nás asi v 5. h. rány z pušek a kanónů, hned bylo auf, švarmlinie a šlo se proti tomu. Kule z kanónů lítaly kolem nás, právě blízko u nás explodovaly, došli jsme asi v 8 hod do Lešnica, opuštěné velké vsi s kostelem, kde zbyli jen ženský, starci a děti. Srbové, kteří celý den s vrchů na nás stříleli, prý se vzdali a naši dostali děla jejich. Na cestě ke vsi chytili Srba - jinocha s flintou, hned ho zastřelili. - Ve vsi hrozná pračka o vodu, o niž je nouze celou cestu v tom vedru. Vedli nás jedním směrem, ze vsi, pak se šlo zpátky, jinudy, v hrozným nepořádku. Na konci, vsi rast, mináž (rejže). Až do 4 nás nechali ležet, pak jsme šli na druhý konec vsi, když na place se zarukovalo a zastavilo. Byla večeře (vepřový) a pak se spalo. Během cesty viděli jsme 4 Srby zastřelené, chycené proto, že zabitým našim vojákům dloubali oči a strkali knoflíky dovnitř, vyřezávali srdce atd.
Středa 19. srpna Ráno jsme museli utéct do dekungu před šrapnely. Tam jsme byli až do poledne, pak jsme po dlouhým váhání šli nahoru, lezli po břichu až k ausschusu. Vlezli jsme si za stromy na stráni. Kulky hvízdaly vesele, ale člověk se už pak nebojí. Tam jsme byli asi 1/2 h., nikdo nevěděl, kde jsou Srbi. Najednou však bylo voláno k ústupu zurück ! Všecko letělo zpátky, hejtman napřed. Šlo se horskou cestou, střely nás pronásledovaly neustále. Šlo se k západu, naše kumpanie jako Nachhut a náš švarm poslední, já pak s prof. Zutrem ještě víc vzadu. Pochod trval hrozně dlouho, pak se sešlo dolů, potokem, kde jsme se konečně napili. Došli jsme do obce, kterou jsme přišli a šlo se pořád dál, celou noc, až se přišlo do Lešnice.
Úterý 1. září zatím již v 1/2 4 nás vyhnali, "alleszam packen", a v l/2 6 se vyšlo směrem k Bělině, tu prošli, a zastavili na place směrem k Drině, rozbili stany, latrinu a leželi. Na mne přišla kolem poledne hrozná sračka, asi po tom špeku. Na štěstí to brzy přestalo. Odp. nás nechali ležet - z toho něco kouká. Taky ty hinshies patrony a 1 konservu jsme museli odevzdat. Dopol. držel hejtman kázání, jaký nemáme bejt k ženskejm hlavně. (Gestern hat sich hier ein Fall ereignet). Taky co se týče války, nahoře prej Německo a Rak. vítězí nad Rusy a Francouzy, a že Bulharsko vypovědělo Srbsku válku, jakmile prej vtrhne do Srbska od jihu, my půjdeme od severu. Máme se na co těšit, je-li to pravda, ale já myslím, že dělá jen tak válečnou náladu. Taky jsme si koupili v domku za 40 h šálek čer. kávy, a ukrad jsem tam, při tom lžíci, protože mi ji nechtěla prodat, a já svou ztratil.
Čtvrtek 10. září Ráno pokrač. v kopáni. Dostal psaní od Oldř., Mári, 2 lístky od Václ.; fajn kachnu se Sekulským po 30 kr. Odpoledne asi v 1/2 4 z čista jasna Vergatterung, a šla naše kumpačka ke Drině na Feldwachy ablésovat 11. pl., ovšem že hned jsme to nevěděli, a jen pouhý směr cesty ke Drině vyvolával na všech tvářích smrtelnou úzkost. Po cestě se válely tornistry, řemeny, patrontašky, haldy kverů a bajonetů, bubínky, hrozná podívaná. Tu a tam také zakrvácené košile, rozzříznuté boty atd . - 1. a 2. Zug dostal vachy, my a 4 .Zug zůstali ležet nejdřív jen tak, potom v dekunku až do rána.
Sobota 12. září V noci najednou, ve 2 h., když jsem chtěl jít pro kafe, přišlo Verstarkung, 6 komp. a střílelo se lebhaft na druhý břeh (Scheinangriff, asi 1 1/2 h.) To byly moje první rány. Snad jsem nikoho nezabil , ti Srbové jsou dobře dekovaní. Pak teprv, v 1/2 6 pro kafe, bylo jako led. Fela mi dal do deklu extra. - Pak jsme trochu stáli wedette, bylo 2. kafe, trošku teplejší. Sračka povoluje. Našel jsem noviny, taky nejnovější illustr., po artill. důstojníku, máme co číst. Asi ve 4 byla mináž; ablesung (zas naši, co tu byli před námi, - ačkoliv jsme mysleli, že už půjdem do lágru) přišel až večer, tma byla jako v pytli. Když jsem ved wachu zpátky, sotva jsme to našli. Proleželi až do rána na mokrý zemi, protože celý den bylo psí počasí.
Sobota 19. září Dnes je to měsíc, co jsme prchali ze Srbska.... Jak ty bídné časy ubíhají ! Ráno nás přestrčili z našich krásných dekunků do jiných, po 5 .kump. Vařili kafe. - Pane Bože, bude už jednou těch trampot konec? Věru jsme už potrestaní dost ! Jen těch mrtvol v Sávě co tu plave ! Jak se můžeš na ta dívat, Bože? A samí čeští kluci většinou !! Nezbývá než doufat v Boha, že přece změnu přivodí. Včera se říkalo, že bude do večera rozhodnuto vyjednávání - a večer to šlo vesele dál - - - ? Kdy už bude konec ?? Večer nás honili Einzelnabf. z místa na místo, konečně jsme se zakopali - a šlo se zas jinam do feuerlinie. Ta noc 5 x střílení obrovský.
Neděle 20. září Ty naše neděle ! Ráno přišel rozkaz Vorrücken. Došlo k tomu až v 1/2 11, došli jsme asi 300 kroků do kukuřice, tam jsme byli až do 4, pak najednou se všecko obrátilo a letělo se zpátky. Marné volání Mühlbauerovo a jiných, kteří měli pravdu, protože na útěku dáváme Srbům lepší cíl. A taky jo. Než jsme doletěli zpátky do dekunků ! Těch zabitých a raněných ! Taky náš hejtman raněn. Snášeli se pak ranění z deště kulek. Ze znovu zamýšleného angrifu sešlo, zůstalo se v místě, přeházení všecko dohromady. Pro vodu. Dnes jsme v pol. snědli konservu. Večer zas na sucho se "žilo" dál. Noc jako včerejší, jenže nepršelo, na štěstí.
Úterý 22. září Šlo se hned ráno, klidně, přes všechno očekávání, a ukázalo se, že v našich dekunkách leželi přes noc né Srbi - nýbrž Uhři, hodní kluci, kteří teď (39. a 79.) stále s námi jsou. A na ty se v noci střílelo ! Škandál, to vedení naše, od Majora až po naše blbé reservní kadety a lajtnanty. Vlezli jsme na štěstí do našich děr zas. S Mühlbauerem jsem šel pro vodu do Sávy, začli jsme si tam taky vařit kafe obrst nás vyhnal zpátky do švarmlinie - opět nastala taková noc. Já už jsem švarmkomandant, kaprálové a Zugsf. skoro všichni už pryč .
Středa 23. září Ráno do předu zas o kus dál - ranění znova padali, zas máme hezký dekunky. Byla menáž, taky včera. O kafi ani zmínky. Noc byla děsná. Střílelo se na nás se všech stran, i ze zadu naši. Šrapnel vjel asi 2 m napravo do dekunku, nic se nestalo, hrozná rána a leknutí, plno písku a kouře v obličeji, dojem, jako když je konec světa. Do rána jsem přece trochu spal.
Čtvrtek 24. září Ráno hned že zase půjdeme "asi", ale opatrně, až 150 kroků před Srby. Laufgraben 1 pro zug, práce hezká, pak se rozlezem a zakopeme.
Zde končí deníček Antonína Frice, svobodníka rakouské armády z Ledčic na Podřipsku. Přes všechnu opatrnost patrně postup před srbské pozice nepřežil. Svědek Král z Ledčic prý ten den potkal povoz, který Antonína vezl na ošetřovnu s průstřelem břicha, což tehdy byla téměř jistá smrt.
EN : This cache is dedicated to my grand-uncle and describes his military experience from his diary. How to find the cache. There is a WWI victims memorial on main coordinates, find my grand-uncle name FRIC Ant. 23, get number AB from the name over and number CD from the name below. You can get final coordinations from this formula : N 50 20.(A-D)(A+C+D)(C-A) E 014 17.(B+C-D)(B-D)(A+C-B), the cache is close mine and my grand-uncle birthplace.