Historie
První písemná zmínka o obci pochází až ze 14. století, ale historie obce je daleko delší a Sány náleží mezi nejstarší obce na Poděbradsku. Je zde bohatě zastoupena kultura zvaná "poúnětická", známá z archeologických vykopávek hlavně keramických nádob, kovových předmětů a zejména lužické hory.
První písemná zmínka je z roku 1352, kdy podle konfirmačních knih patřily Sány s okolím, zejména s Badry, Žehuní a se zaniklou osadou Oškobrhy (u Vlkova) cisterciáckému klášteru v Mnichově Hradišti. V témže století vladyka z Dolan založil tvrz v místě dnešního statku čp. 3, někdy se uvádí i na pozemcích čp. 2, 4 a 42.
V době husitské sídlí na svobodném statku (zřejmě na statku s tvrzí) vladyka Jan Čapek ze Sán, slavný husitský válečník. Neblaze proslul svou účastí v bitvě u Lipan (1434), z níž se svými jezdci předčasně prchl a přivodil tak porážku Táborů a Sirotků. Jen s výjimkou Čapkova svobodného statku přešli po bitvě u Lipan Sány i s Kolínem do rukou slavného válečného kněze Bedřicha ze Strážnice. Čapkův statek vystřídal majitele, aby se nakonec dostal do rukou Jiřího z Kunštátu.
V tomto období, tedy ve druhé polovině 15. století, byly Jiřím z Kunštátu založeny umělé kanály a mlýny (Lánská struha, později zvaná Sánská a Bačovský náhon). Zejména se vzpomíná rybník Blato, ležící severozápadně od Poděbrad, který byl tehdy jedním z největších rybníků v Čechách.
V době husitské se obyvatelstvo přiklonilo k víře podobojí. To trvalo až do bitvy na Bílé hoře v roce 1620. Následná rekatolizace obyvatel trpěla nedostatkem kněží. Kostel zasvěcený svatému Ondřeji však v Sánech stál již od 13. století z dob cisterciáků. Roku 1787 bylo v obci zřízeno kaplanství a v roce 1856 povýšené na faru. Kostel nepostačoval, a tak byl v roce 1824 stržen a postaven nový a zároveň nynější kostel. Po vydání tolerančního patentu (1781) byl v Sánech také zřízen sbor evangelický, který neměl dost členů, a tak byly Sány přiděleny k faře libické.
Dlouhou tradici mělo i školství. Již v roce 1638 byla jedna místní budova vykoupena pro školu.
Na přelomu století prosluly Sány ve středních Čechách uvedením v život tzv. družstevní myšlenky. První důležitou družstevní organizací, která vznikla v roce 1897 byl spořitelní spolek a záložní spolek Kampelička. V roce 1900, kdy byla družstevní myšlenka již rozvinuta, bylo založeno Rolnické družstvo a v roce 1906 Hospodářské strojní družstvo. Rolnické družstvo postavilo sušárnu čekanky, později byla zřízena i družstevní pekárna, mlýn čistící stanice a lázně. Nejstarším místním družstvem však bylo roku 1889 družstvo Vodní a meliorační, jehož úkolem byly úpravy potoků.
V Sánech není žádná památka zapsaná do seznamu nemovitých kulturních památek České republiky, ani zde není vyhlášena plošná ochrana.
Přesto se zde nacházejí stavby, o nichž je nutné se zmínit:
Kostel sv. Ondřeje
Původně připomínán r. 1352, dnešní empír, z let 1824–25, vnitřek opraven roku 1900, vnějšek roku 1909. Obrácen k západu, jednolodní, obdélníkový, se segmentem uzavřeným presbytářem a hranolovitou věží nad východním průčelím. Bosovanému hlavnímu průčelí vrcholí empírový trojúhelníkový štít.
Dnešní zařízení pseudorenesanční, z let 1900–07, s obrazy sv. Ondřeje na hlavním oltáři a sv. Prokopa od V. Markovského z roku 1826.
Tvrziště
Bylo založeno počátkem 14. století, na místě dnešního statku čp. 3. Na vyvýšenině obklopené příkopem a valem stála dřevěná budova opevněná ještě dřevěnou hradbou. Zachovaly se zbytky valů a příkopů.
Sánský kanál
Technická zajímavost, umělý kanál, původně snad zvaný Lánský, vybudovaný roku 1450 Jiřím z Kunštátu. Vytéká z Cidliny a ústí do Mrliny u Budiměřic. Je dlouhý 15 kilometrů. Jeho úkolem bylo odvádět vodu z Cidliny do rybníků, včetně Blata, tehdy jednoho z největších rybníků v Čechách, který neměl žádný jiný přítok.
Podle materiálu Památkového ústavu středních Čech je v Sánech několik hodnotných usedlostí a chalup. Především je to usedlost čp. 2 s kamenným sloupkovým vjezdem datovaným rokem 1820 na klenáku. Čp. 15 a 62 jsou hmotově tradiční domy zřejmě z 80. let 19. století, oba s hodnotnou stodolou. Čp. 37 s hmotově tradiční sýpkou asi z poloviny 19. století. Z drobných chalup lze jmenovat čp. 28, 64 a 65. Jsou to přízemní zděná stavení s tradičním dispozičním a hmotným řešením, většinou novodobě upravená.
Nyní k samotné keši:
Je to klasická PET. Nenachází se na hřbitově a pro její odlov ani není nutné na něj vstupovat. Věřím že pro Vás nebude problém jí najít.