Významné období šumavského sklářství 17. a 19. století nám připomínají soubory tehdejšího sklářského umění vystavené v muzeích v Kašperských Horách, Sušici, Železné Rudě a Vimperku. Dobu zašlé minulosti šumavských skelných hutí líčí román Karla Klostermanna Skláři. Určité zprávy poskytují různá písemná pojednání o historii sklářského průmyslu na Šumavě.
Letecký snímek Puchru z roku 1951
Zdější křemen býval základní surovinou pro výrobu skla v několika hutích, které tehdy stály v nedalekém okolí. Nacházely se na panství Velkého Zdíkova a na území stachovské královácké rychty. O jejich existenci se však v současné literatuře o sklářství na Šumavě vyskytují jen kusé, spíše útržkovité zprávy a zmínky. Různá pojednání se souvisleji zabývají historií sklářství ve Vimperku, a okolí Kašperských hor a Železné Rudy. Historie skláren na Stašsku a Zdíkovsku je jen málo dokumentována. Je však pravděpodovné, že právě v těchto končinách kotliny horního toku Spůlky otevřené směrem do Čech na bývaleném maloveckém panství Velkého Zdíkova a v obvodu Královácké rychty stašské mělo šumavské sklářství také své počátky. V prostoru souvislých lesů, výše na Šumavě, začaly skelné hutě vznikat až později.
Křemen pro výrobu skelné hmoty ve sklářských hutích se dobýval v menších i větších lomech. Byly otvírány na různých místech výskytu křemenných žil, kterými jsou rozsáhlé rulové části Šumavy prostoupeny. V obvodu bývalého panství Velký Zdíkov se nacházejí dva větší zaniklé jámové lomy, které kdysi křemenem zásobovaly okolní sklárny. Prostorné hluboké jámy opuštěných lomů se nazývají Starý Kýz a Nový Kýz.
Vytěžený křemenný kámen z lomů odvážely volské nebo koňské potahy do mlýnů na křemen (Pochmühle) nebo rovnou do skelných hutí, které měly své drtící zařízení. V zimě se používaly také velké sáně. Ve mlýnech (puchrech), poháněných vodním kolem byly kusy křemene rozbíjeny buchary a pak v tzv. stoupách drceny na sklářský písek opakovanými údery železných palic.
Největší množství křemene z okolních lomů pravděpodobně plynulo do nejbližšího mlýna na potoce v dolní části Zadova. Dodnes toto zdejší stavení nese pojmenování Puchr - Pucherský mlýn. Název "puchr" pochází pravděpodobně od slova buchar. Později se v Pucherském mlýně mlelo obilí a byla při něm také Vastlova pila. Usedlost je datována od roku 1556.
Z původního mlýna zbyly díky poslednímu soukromému majiteli pouze ruiny.
Ke keši
Přístupovou cestu ke keši zvolte podle trailhead waypointu, abyste nechodili po soukromé louce. Pokud půjdete lesem, je všechno v pořádku, protože tento pozemek je v katastru vedený jako pozemek určený k plnění funkcí lesa.
Zdroj: Mgr. František Mandák: Dodatek ke knize Čtení o minulosti Zdíkova - Zaniklé sklárny, Starý a Nový Kýz.
