Empírový silniční most u Dolních Nerestec
Kolik si myslíte, že existuje mostů a mostků přes řeku Skalici (Vlčavu)? Nebereme-li v potaz tu její část, která se jmenuje Kotelský potok (podrobnosti o vývoji jména tohoto toku najdete v listingu naší keše Prameny Skalice) a nepočítáme-li různé lávky, tak jich autoři této keše napočítali třicet, z toho jeden železniční na trati Zdice-Protivín u Myslína. Ne všechny jsou určeny pro auta a ne všechny slouží k tomu, aby se řeka překonala a pokračovalo se dál (u ČOV v Březnici). Některé jsou moderní, některé historické a tři z nich jsou zapsány na seznamu nemovitých kulturních památek – tzv. Kamenný most v Březnici, silniční most u Dolních Nerestec a silniční most s kapličkou sv. Jana Nepomuckého ve Varvažově. Tato keš je věnována druhému jmenovanému mostu, protože je podle autorů docela pozapomenutý a díky své dopravní bezvýznamnosti má zvláštní nostalgickou atmosféru.
Most byl podle Alexandra Debnara postaven v letech 1815-1819 (na kameni vsazeném do spodní části zábradlí zhruba uprostřed mostu je však vytesán letopočet 1816). Tehdy vydán byl tiskem tento pamětní list:
"Léta Páně 1815 z lásky všeobecné dobré postavili tento most, panský, městský a selský stav kraje práchinského, z vlastního jmění, když náklad vynášel 25.634 zl. vídeňského čísla, v času panování Františka císaře rakouského prvního a spolu krále českého. První kámen založený byl dne 29. července u přítomnosti urozeného pána, p. Jana Nussbaumra, cís. král. hejtmana kraje práchinského, Její Excel. paní p. hraběnky Gabriely z Vratislavi, paní na Tochovicích a Čimelicích, p. Fridricha Kittla, řídícího ouředlníka panství Orlíka, na místě pána a p. téhož panství osvíceného knížete Karla ze Švarcenberka, polního maršálka a vůdce velmi výborného, pak mnohých jiných pánů ouřadníků, měšťanů a rychtářů. Potomku, který tento kámen základu nalezneš, dej slávu věčnosti, v které světy tak dobře jak památky všech národů v nic se rozplynují....".
Sochařská výzdoba pocházela z roku 1814 (samotné sochy však byly starší, jak se lze dočíst dále). A aby toho nebylo málo, tak v pilířích mostu jsou komory pro nálože na jeho případné zničení, které tu byly vyhloubeny pravděpodobně v době napoleonských válek – to by ovšem vzhledem k porážce Bonaparta roku 1813 znamenalo, že most byl vystavěn dříve.
Most kdysi zdobilo osm pískovcových soch pocházejících obdobně jako plastiky na mostě v blízkých Čimelicích z hutě Jana Karla Hammera. Cenné sochy zobrazující významné české světce – sv. Barboru, sv. Maří Magdalénu, sv. Václava, sv. Víta, sv. Jiljí, sv. Zikmunda, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. Jejich osud je zajímavý. Alexandr Debnar (2005) uvádí, že v Nerestcích ještě žijí pamětníci pokusu o jejich likvidaci, kdy byly ve dvacátých či třicátých létech 20. století sházeny z mostu dolů, rozbity na mnoho zlomků a jen zázrakem se podařilo je zrestaurovat a zachovat. Definitivně je z mostu odstranili čimeličtí a písečtí kulturní funkcionáři v 2. polovině 20. století, kdy byly z mostu sneseny za účelem údajného zhotovení betonových výdusků (kopií). Sochy byly odvezeny na místo veřejnosti a nerestskému zastupitelstvu neznámé (a nedůstojné) a nerestský most tak stojí zmrzačen již téměř čtyři desetiletí.
Most je nyní v majetku Jihočeského kraje a v roce 2016 prošel nákladnou rekonstrukcí. Sochy sec na most nevrátily, na pořízení jejích kopií nejsou zatím finance. V sousedství mostu lze navštívit volně přístupný lesopark, který obec vybudovala v roce 2010 s podporou POV Jihočeského kraje.
Jan Karel Hammer, řezbář v žule
Když už je zde psáno o sochách, které most zdobily, není od věci zmínit jejich autora. Byl jím barokní sochař Jan Karel Hammer (18. 1. 1697 v Plzni - ?). S příjmením tohoto umělce se to s trochou nadsázky má stejně jako se jménem řeky, která omývá pilíře nerestského mostu – setkat se můžete variantami Hamr, Hamer, Homr, Homer, Hommer. Řezbářem v žule jej nazývá O. J. Blažíček pro ostře promodelovaný, po řezbářsku propracovaný styl jeho soch. Pro úplnost se však sluší uvést, že jeho „čimelické“ sochy byly z pískovce. Jeho tvorba byla koncentrována na poměrně malé území - Čimelice, Rakovice, Dolní Nerestce, Varvažov, Horosedly, Pohoří, Radobytce a Strážovice. S jeho tvorbou se však lze setkat i ve vzdálenějších prácheňských sídlech - v Březnici (sousoší Ukřižovaného Krista s klečící Maří Magdalénou a anděly na kamenném mostě, údajně též sochy v pivovaře), Písku (sousoší Kalvárie na Kamenném mostě), Sedlici či Česticích. Do Čimelic (respektive sousedních Rakovic) přišel pravděpodobně ze Smilkova na Voticku v roce 1736 (možná 1737) na pozvání hejtmana Prácheňského kraje a majitele zdejšího panství Karla Bohumila Bissingena. V jeho době a v době jeho pokračovatele, syna Karla Bohumíra, Hammer vytvořil tzv. alej světců a českých protimorových patronů jako součást lipové aleje lemující cestu mezi čimelickým a rakovickým zámkem. Z tohoto „komorního“ prostředí byla většina soch přemístěna na frekventovanější místa v blízkosti nové císařské silnice v rámci velkorysých úprav realizovaných hrabětem Josefem Wratislavem v první čtvrtině 19. století podle návrhů významného architekta Jana Filipa Joendla. Datum a místo úmrtí Jana Karla Hammera není doposud známo, předpokládá se, že zemřel v Dobré Vodě u Březnice, kam svoji huť přenesl v druhé polovině 50. let 18. století. Další zajímavé informace lze najít v listingu keše Čimelické baroko.
Svědek poválečných tragédií
Svojí polohou na důležité zemské silnici byl nerestský most svědkem nepříliš známých tragédií, jež se udály na konci 2. světové války, když krajem prchaly houfy
poražených nacistických vojsk do amerického zajetí. Kolem šesté hodiny večerní chtěla 9. 5. 1945 přes most ve směru od Krsic přejet pětice partyzánů, přičemž narazili na jednotku SS, která právě přijela ve směru od Prahy. Jeden z partyzánů podle svědectví pamětníků vystřelil či hodil granát, což mělo za následek, že je esesmani na mostě zablokovali, odzbrojili a zajali. Se zajatci pokračovali k demarkační linii, ovšem již na konci stoupání u Krsic je postříleli kulometem, jejichmrtvoly naházely do auta, které zapálili. Ohořelé mrtvoly později přinutili zakopat náhodně okolo projíždějícího mladíka, který jel na kole z Milevska za svojí dívkou do Březnice. Událost pak rozpoutala u místních partyzánů na popud příbuzného jednoho ze zavražděných doslova hon na Němce zajaté v okolí mostu. Zajatci si museli vykopat hrob a pak byli iniciátorem této „protiakce“ a jeho skupinou z Nerestců a z Krsic postříleni v úžlabině polí mezi Krsicemi a Horními Nerestci (v tzv. Krsických struhách). Řada prchajících Němců neunesla „tlak doby a událostí“ a jako řešení zvolila sebevraždu. Na úpatí mostu, pod šesti lipami zde původně stojícími, byla nerestskými občany vykopána řada hrobů, kde byly mrtvoly sebevrahů pohřbeny.
Na místě poprav byl nejprve vztyčen na památku zavražděných dřevěný kříž, který byl později nahrazen kamenným pomníčkem. V červnu 1946 se u hrobu zabitých partyzánů tryzna za účasti mnoha obyvatel Nerestec a sousedních vesnic. Při slavnosti byla provedena exhumace pohřbených a přenesení jejich ostatků na příslušné hřbitovy. Uprostřed konané bohoslužby se podle svědkyně mezi lidmi rozhostil zvláštní neklid a všichni upírali zraky k obloze přímo nad místem shromáždění. Na ní se prý objevily tři veliké kruhy připomínající svatozář, které do sebe zabíhaly a tvořily spojení do trojúhelníku. Kruhy prý nad shromážděním stály po celou dobu trvání mše svaté a až když se lidé začali rozcházet, tak se ztratily. Pomníček popravených partyzánů odsunul v 50. letech 20. století do pozadí nově postavený most. Jeho nové umístění je více než nešťastné, je vklíněn mezi silniční násep, pole a křoví u tratě, takže je v podstatě nepřístupný. Kdo by k němu chtěl dojít od mostu, musí překonat silnici, což je tak trochu o život s dětmi se toto dobrodružství nedoporučuje!!! Hledá se dost těžko, protože je zarostlý křovím, zejména okrasným jalovcem, který nějaký šikula zasadil do "ozdobné" ohrádky z pneumatiky od traktoru přímo před pomník.
Další tragickou událostí byla smrt nerestského mladíka Miloše Krejčího (6. 4. 1924 – 20. 5. 1945). Jeho život ukončila kulka vystřelená při hře z jedné z pohozených zbraní osmiletým místním chlapcem. Na místě tragické události byl na její paměť Milošovými rodiči vztyčen litinový kříž. Kříž byl do rekonstrukce mostu v roce 2016 zarostlý křovím a víceméně nepřístupný.
Jak na keš
Keš je velmi jednoduchá mysterka. Ne, že by ji nebylo kam schovat v blízkosti mostu. Poblíž je ale ještě jedno pěkné místo a byla by škoda ho kačerstvu neukázat. Po rekonstrukci mostu zmizely původní indicie pro písmeno B a samotný most se stal v podstatě "bezindicijním" objektem. Abyste si most pořádně prohlédli a přiměřeně si pošmejdili kolem něj, vybrali jsme objekty na obou březích řeky u protiproudní strany mostu. Nic není zaměřeno, vše snadno najdete, budete-li se jen trochu koukat kolem sebe. Zaměření finálky není úplně ideální, navigace tam pěkně vodí.
!!! POZOR: 2. 11. 2016 ZMĚNA INDICIÍ PRO VÝPOČET HODNOTY "B" A TUDÍŽ I VÝPOČTU !!!
N 49°29.(A*15)-11
E 014°04.(B*32)+2
A = číslo, které získáte vynásobením říčního kilometru, na kterém se most nachází, počtem jeho výskytu na místě označníků
B = číslo, které odpovídá počtu šroubů na křížku (při pohledu zezadu)
Zdroje:
Josef, Dušan: Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, http://www.libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=281
Debnar, Alexandr: Barokní a řezbářská huť v Čimelicích a její umělecký počin ve Vlachově Březí. In: Výběr, 25. ročník, č. 4, (České Budějovice, 1988) s. 7-14
Debnar, Alexandr: Několik poznámek k životu čimelického sochaře Jana Karla Hommera. In: Výběr, 30. ročník, č. 4, (České Budějovice, 1993) s. 242-249
Debnar, Alexandr: In Mirovicko, zpravodaj města Mirovice, 2/2005 (únor 2005)
Debnar, Alexandr: Dějiny obce Nerestce, dosud nepublikováno, použito s laskavým souhlasem autora
Vlček, Václav: In Čimelický zpravodaj, srpen 2008 a duben 2010
Mgr. Terezie Šiková, www.spolekherold.cz