-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Lehce zdevastovaný ale i přesto krásný židovský hřbitov situovaný v zarostlém údolí. Vhodné pro pěší i cyklovýlet. Pro línější kačery je možné přímo ke keši dojet autem po polní cestě ale moc to nedoporučuji, vzhledem ke zhoršenému stavu vozovky. Mějte rádi své tlumiče. Polní cesta navíc nabízí krásný výhled na Litomyšl. Pokud zaparkujete vozidlo na ulici Na Lánech (viz waypoint), cestou ke keši budete procházet právě kolem zmiňovaného hřbitova.
Lokalita je mudloklidná, není třeba se bát vyrušení. Samotný hřbitov se nachází asi 200m západně od kešky. Velmi vhodné pro fotokačery, místo je velmi fotogenické.
HISTORIE ŽIDOVSKÉ OBCE:
První židovské rodiny přišly do Litomyšle snad již v 15. století, prokazatelně však žili Židé ve městě na konci 16. století. V druhé polovině 17. století byli všichni Židé z Litomyšle vypovězeni, pak se zde mohli usazovat od poloviny 18.století jen vyjímečně. Nejvíce židovských obyvatel mělo město po občanském zrovnoprávnění po polovině 19. století - v r. 1888 to bylo 159 osob, nejvíce pak v r. 1900 a to 216 osob a ještě v r. 1930 se v Litomyšli hlásilo k judaizmu 163 občanů. Židé se zabývali tradičním obchodem a drobnou výrobou, zdroj uvádí, že židovští živnostníci byli slušní, ochotní a přestože některé rodiny bývaly poměrně zámožné, tak žily celkem skromně. Náboženské prostředí malého města bylo velice tolerantní, děti se kamarádily bez předsudků, židovské rodiny samozřejmě slavily židovské svátky, ale nadělovaly křesťanským dětem na Mikuláše i o Vánocích. Židé z Litomyšle se většinou hlásili k české národnosti a smýšleli vlastenecky, např. o svátku Simchat tóra byly nošeny československé vlajky apod. Konec tohoto soužití však přinesla německá nacistická okupace, postupné šikanování a diskriminace židovského obyvatelstva vyvrcholila dne 3.12.1942, kdy bylo do Terezína a následně do dalších vyhlazovacích táborů deportováno přesně 100 židovských obyvatel Litomyšle, přežilo jen 13 osob....Zahynuly celé rodiny - Bergmannovi, Bradovi, Eisnerovi, Fingerovi, Friedovi, Fuchsovi, Kohnovi, Ledererovi, Lewithovi, Neumannovi, Neustatlovi, Popperovi, Richtmannovi,Sgallovi, Schulzovi, Sladkusovi, Steinovi, Stolzovi, Štolcovi, Weinerovi, Wohryzkovi a řada jednotlivců. Prakticky všichni zahynuli v plynových komorách v Osvětimi, jen někteří starší lidé zemřeli již v Terezíně. Mezi zavražděnými bylo i 8 dětí do 15 let, nejmladšími byli tehdy 9letí Honzík Neustatl, Milan Sgall a Alenka Hermannová. El male rachamim.....(počáteční slova zpěvné modlitby za zemřelé).
HISTORIE HŘBITOVA
Židovský hřbitov vznikl podle Jana Heřmana roku 1897. Podle Víta Korce z Trutnova byl ale založen už 1811 (píše o tom v Cestovní zprávě o prohlídce hřbitova).
Hřbitov se nachází asi 2 km od středu města směrem na sever na mírné stráni, má přibližnou rozlohu 1454 m2. Čela náhrobků směřují k severu, řady jsou ve směru západ - východ. Začalo se na něm pochovávat z jižní strany shora a pokračovalo se směrem na sever. Nejnovější hroby jsou u cihlové obřadní síně (má tvar obdélníka 3x4 m), kterou se zřejmě také na hřbitov vstupovalo.
Poslední pohřeb byl na židovském hřbitově asi v lednu 1942 (v zápise z jednání o zrušení hřbitova z 15.7.1965 je i prohlášení Marty Soukupové, že posledním pohřbeným byl její otec Salamon Bohm). Vít Korec v Cestovní zprávě ovšem píše, že se tam pohřbívalo i roku 1944, ale pramen neuvádí. Dopis MNV z 16.3.1971 obsahuje sdělení: " Dle zjištění bylo na vašem hřbitově poslední pohřbení asi v roce 1939." Paní Eva Dušková, rozená Freyová, se přiklání k prvnímu termínu. Ale paní Emílie Králová, rozená Nespěchalová, si pamatuje, že tam v létě 1942 byla na pohřbu pana Frieda.
Od války hřbitov už jen chátral, protože nebyly peníze na jeho údržbu. Místní občan Štěpán Kosek měl v roce 1969 zájem o cihly z obřadní síně. Chtěl, aby mu ji povolili zbourat (žádost je z 12.1.1969), protože se rozpadá a například strop už skoro neexistuje. Ačkoli Židovská náboženská obec v Praze zbourání povolila (10.3.1970), demolice se nakonec neuskutečnila.
Místní kameník František Pilný ze hřbitova asi v létě 1969 odvezl neznámé množství kamenů. Paní Markéta Freyová ho žalovala z krádeže 24 kusů náhrobků, mimo jiné i její rodiny. Okresní soud ve Svitavách F. Pilného osvobodil s podmínkou, že kameny vrátí (rozhodnutí z 23.1. 1970). Tím to ale neskončilo. V roce 1972 byl obviněn z krádeže dalších 15 kamenů. Dělal z nich obrubníky, schody apod. Náhrobky byly zřejmě kradeny i dříve, ale přistižen byl jen Pilný.
Několikrát se také uvažovalo o zrušení hřbitova. Například to MNV navrhoval Židovské náboženské obci v Praze dopisem z 8.10.1963. Obec s tím souhlasila, ale měla podmínky. Požadovala zřízení pomníku na městském hřbitově nebo v urnovém háji s nápisem: " Památce všech pohřbených na židovském hřbitově". Důvodem bylo to, aby pozůstalí nemuseli platit za zrušení památníku, exhumaci apod. Podmínky MNV odmítl a hrozil, že si ke zrušení vyžádá souhlas hygienika. Předseda MNV také nabízel odkoupení zachovalých náhrobků pro další sochařské zpracování. Další návrhy MNV na zrušení jsou z let 1971 a 1974. Nakonec hřbitov na původním místě zůstal, ale nikdy nebyl opraven a chátral. Dne 28.10.1986 byl na městském hřbitově odhalen pomník na památku židů umučených v letech 1939 - 1945.
Většina náhrobků na židovském hřbitově je dnes povalená, některé jsou i zničené. Všude divoce rostou keře a stromy. V 80. letech se na něj z meliorovaných vedlejších luk a polí dostala voda, která podmáčela hroby i náhrobky. Dokonce se prý přelévala přes kamennou hřbitovní zeď (víme to z dopisu paní Wolfové ze 17.4.1989 na ONV Svitavy).
Additional Hints
(Decrypt)
Xnzral