Karel Hynek Mácha proslavil svým Májem Šibeniční vrch u Doks, kam situoval popravu Strašného lesů pána - otcovraha Viléma. Dodnes tu v háji nad Čepelským rybníkem najdeme blízko sebe dva pahorky, které sloužily k rozdílným účelům. Vrchol toho většího, i v minulosti zalesněného Čepelského vrchu, býval poutním místem, na kterém stávala od roku 1670 kalvárská kaple Máří Magdaleny. Sem směřovaly průvody poutníků a míjely přitom druhý, tehdy holý vrch, sloužící jako zmíněné, básníkem proslavené popraviště.
V Doksech se popravovalo od 15. století a je pravděpodobné, že od počátku na Šibeničním vrchu. Mluví se o dřevěné šibenici, na vrcholu pahorku je ale dodnes možné po chvilce hledání najít i zbytek maltou pojeného kamenného zdiva. Je sice téměř utopené v lesní půdě, stále ale tvoří viditelný okraj jakéhosi čtvercového, či obdélníkového kráteru, s vnitřní prohlubní o rozměrech asi 8 x 8 metrů. Snad se jednalo o nějaký druh kamenné podstavy, z které vybíhaly trámy vlastní šibenice. Možná šlo ale také o jakési „universální popravní jeviště“, na kterém byly vykonávány různé typy exekucí. Když byla v roce 1867 část tohoto Šibeničního vrchu „odříznuta“ stavbou železniční tratě, nalezly se při výkopu pro základy strážního domku nejen části lidských žeber a hnát, ale i opracované kamenné kvádry, sloužícího zřejmě jako základna k upevnění popravčího špalku. I vzhledem k tomu, že není v okolí Doks známo jiné místo, které by bylo používáno k výkonu hrdelních trestů, vypadá to, že se nad Čepelským rybníkem skutečně i stínalo a možná k tomu byl využíván u nás zcela netradiční špalek.
Tomu, že se zde sekaly hlavy napovídá i nejstarší známé pojmenování kopce. Ten byl totiž nejprve označován jako Köpfplatz (hlavové místo)! Na vojenské mapě z roku 1945 pak už nesl název Galgenberg (šibeniční kopec) a později se mu říkalo také Návrší šibenice. Na turistické mapě z roku 1964 ho najdeme již jako Šibeniční vrch.
Alejí vzdechů, dnes březovou, chodila tak různá procesí. Některá směřovala na symbolické biblické popraviště, jiná na skutečné. Cesta vedla mezi oba kopečky a ti co zamířili na ten menší, se již ve stejném počtu zpět nevrátili. Časem zaniklo popraviště, zanikla i kaple.
Čí kosti odpočívají ve ztichlém lese pod základy dokeského popraviště, zůstává tajemstvím. (převzato z http://www.moskyt.net)
Samotná keška je umístěna za alejí. Někteří místní se tohoto místa skutečně bojí, projdou alej a na popraviště ani k bývalé kapli už nejdou, otočí se a rychle se vracejí zpět. Cestou ke keši za alejí je ono kritické místo (vlevo nahoru za koncem aleje), kde se pravděpodobně popravovalo. Tam je i blízko umístěná keš. Pokračovat pak můžete na vedlejší kopec, kde stávala kaple a je tam i vyhlídka. Říká se, že při návštěvě tohoto místa v noci by si měl člověk dát velký pozor. Duchové popravených v těchto místech bloudí a provází každého, kdo sem zavítá. Když si k tomu přidáte přítomnost blízkého hřbitova, tak z představy k realitě je už jen krůček. Pamatujte na to, že alejí se při návštěvě menšího kopečku vracelo minimálně o jednoho méně.
Děkuji za betatest s_and_y.
4.10. 2014 - obnova keše, změna hintu, keš posunuta o 2m. Uvidíme, co to udělá dál. Houmy jsem tam nepotkal, asi byli na nákupech. Ale obydlí tam opravdu mají. Tak mne moc nekamenujte, já vím, že je hnusná, potřebuji testnout homeless rezistenci.
13.12. 2014 - změna umístění keše, posun o 114 m směrem za konec aleje. Změněn hint a forma keše. Jedná se nyní o PET keš.
9.5.2015 - změna hintu vzhledem k mnohačetným DNF.