Tato keška, vás zavede na místo, kde při troše hledání naleznete nedávno znovuobjevený druh gigantické houby, jedná se o mladší sestřičku keše Mycophyta Cimrmanus giganticus (GC4EEHJ). Na světě je známo kolem 1 500 000 druhů hub a z toho je v České republice zjištěno asi 10 000 druhů.
Tento nový druh, objevil největší Čech Jára Cimrman někdy mezi léty 1903 až 1908.
Ale zpět na začátek, 23. února, v deset hodin pět minut dopoledne, kolem roku 1966, byla v pojizerské vesničce Liptákov nalezena truhla s významnou částí Cimrmanovi pozůstalosti a díky tomuto nálezu, jsme začali i my pátrání po původu této houby. Z Cimrmanovi pozůstalosti, se nám podařilo zapůjčit si část svazku jeho díla věnované mykologii a tak mohlo začít naše pátrání. Cimrman věnoval mykologii jen velmi krátký časový úsek svého života, ale o to větší byly v tomto oboru jeho úspěchy!
Na tuto houbu narazil Jára Cimrman při svém putování po zemích jižní Ameriky na pomezí Paraguaye a Bolívie, kde byla hojně využívána místními domorodými kmeny v obdobích sucha jako náhražka za obilí! Ano je to tak, dle Cimrmanových zápisků z cest, byla houba po sběru rozsekána, sušena a nakonec mleta na moučku, ze které se následně dělalo těsto, ze kterého se pekly na ohništi houbové placky. Tato houba jako jedna z mála roste i ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách a to celoročně!!! Tuto houbu však domorodci před okolím skrývali a proto není divu, že v “civilizovaném světě“ se o tomto druhu nevědělo.
Cimrman díky své přátelské povaze, navázal velmi vřelý vztah jak s náčelníkem (na přiložené dobové fotografii, povšimněte v pozadí probíhá drcení gigantické houby) domorodého kmene který mu dokonce nabízel svou dceru za ženu viz další dobové foto tak i s místním šamanem, od kterého se mu podařilo získat plodnici této gigantické houby.
Cimrman byl osoba velmi progresivní a proto není divu, že v jeho hlavě se zrodila myšlenka jak v době bídy nasytit co nejvíce hladovějících na celém světě! Ano, je to tak, Cimrman s po návratu do Rakousko-Uherska věnoval výzkumu této houby, za účelem pěstování na plantážích, stejně tak jako se dnes běžně pěstuje obilí, slunečnice, brambory, řepka olejná a další plodiny.
Jeho započatý výzkum však byl násilně přerušen infekční žloutenkou a následnou první světovou válkou. Později Cimrman odchází do Dymokur, kde ve svém skromném půdním příbytku v obecní škole již nemá sil ani prostředků na další pokračování ve výzkumu této gigantické houby. A tak další z géniových projektů a záměrů, ke škodě celého lidstva zůstal nedokončen.
Na památku J.Cimrmana, jemuž anticimrmanovci a místní domobrana v květnu roku 2011 zničily jeho památník a léčivý pramen na Husí cestě u rozcestí pod Husou. Tato státní kulturní památka, zde vydržela pouhých deset roku! Doufáme, že podobný osud nepotká i tuto gigantickou houbu. V okolí můžete nalézt i Bedlu vysokou (Macrolepiota) a Muchomůrku (Amanita).